Ostrov exotiky uprostřed Prahy: Botanická zahrada Na Slupi slaví 250 let

Místo, které můžete klidně navštívit každý měsíc, a vždy bude trochu jiné. Barvami hýřící exotické květiny, pichlavé kaktusy a vzácné dřeviny si můžete prohlížet v rozlehlých sklenících a v létě i v pečlivě upraveném venkovním areálu. Projděte se s námi jednou z nejkrásnějších českých botanických zahrad.

Botanická zahrada byla založena v roce 1775, a je tak nejstarší kontinuálně fungující zahradou v Česku. Původně se nalézala na opačném břehu Vltavy, konkrétně na Smíchově, v okolí dnešního Jiráskova mostu - Dienzenhoferovy sady jsou fakticky jejím pozůstatkem. A už tehdy se těšila značné oblíbenosti, dokonce prý byla považována za nejkrásnější botanickou zahradu na sever od Alp. Profesor Vincenc František Kosteletzký, který ji v té době vedl, tu se svým týmem v devíti sklenících opečovával až 13 tisíc druhů rostlin.

V září 1890 však vltavské břehy zasáhly katastrofální povodně a i vzhledem k industrializaci Smíchova bylo rozhodnuto o přesunutí zahrady na Nové Město. Novým domovem se jí pak stala Slupská stráň, na níž měla v té době své skleníky Česká společnost pro zvelebování zahradnictví. Pozemky roku 1895 odkoupil rakousko-uherský stát, aby je přetvořil v univerzitní botanickou zahradu.

Areál byl přitom zpočátku rozdělen mezi Univerzitu Českou a Německou. Zatímco ta Česká opatrovala původní skleníky v dolní části pozemku, Německá v té horní vystavěla úplně nové technické skleníky. Každá také v blízkém okolí vybudovala vlastní botanický ústav a zázemí pro zahradníky.

Druhá světová válka zasáhla Botanickou zahradu poměrně výrazně. Po uzavření vysokých škol byla Česká zahrada připojena k té Německé. V roce 1945 byl pak celý areál značně poškozen během bombardování - německé skleníky byly zničeny úplně a k jejich obnovení už nikdy nedošlo, nemalých škod ale doznala i česká část.

Po válce byl areál, teď už sjednocený pod dnešním názvem „Botanická zahrada Univerzity Karlovy“, kompletně zrekonstruován a skleníky přestavěny. V druhé polovině devadesátých let pak došlo ještě k renovaci historických skleníků, jež byly obnoveny do původní podoby ze čtyřicátých let.

Hned za pokladnou vstoupí návštěvníci do Expozice evolučně významných skupin rostlin, přičemž největší chloubou jsou zdejší vzrostlé exempláře Cykasu indického. Dosahují stáří přes 130 let a součástí zahrady byly již v dobách, kdy ještě sídlila na Smíchově.

Ve stálé Expozici tropů, zaměřené primárně na užitkové rostliny, si můžete prohlédnout rostliny mangrovových porostů nebo jeden z největších leknínů světa. Expozice je členěna geograficky dle světadílů.

Také část věnovaná subtropům představuje jak druhy zeleně veřejnosti dobře známé, jako jsou kamélie nebo myrty, tak i unikátní kolekce - jako je například soubor šťavelových rostlin. Zdejší exempláře jsou přenosné, pěstované v nádobách, a tak zatímco od října do května je najdeme v interiéru, přes léto mají své speciální stanoviště na venkovní zahradě - takzvaný ranžírunk.

V sukulentní části skleníku pak na návštěvníky čekají rostliny z Jižní a Severní Ameriky, jižní Afriky, Madagaskaru, ale i dalších ostrovních států, jako jsou Galapágy nebo Kuba.

Na rozlehlé zahradě je umístěno dalších sedm expozic, z nichž za nejcennější bývá považována ta věnující se středoevropské květeně - založena byla již roku 1904. Unikátní jsou i mnohé dřeviny, zejména obří a více než 130 let stará bonsaj Jinanu dvoulaločného, známého pod botanickým názvem Gingko biloba, nebo jedna z vůbec prvních metasekvojí, které byly přivezeny na evropský kontinent.

Vedle botanických expozic je pak v zahradě umístěn také Geopark a vede tudy naučná stezka s řadou zajímavých informačních panelů.