Stará sídla chráněná vodou: Podívejte se na 7 českých vodních hradů a zámků

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vodní hrady a zámky patří k jedinečným památkám, které spojují historickou architekturu s přírodními prvky. Některé lidé stavěli v bažinatých místech, jindy k ochraně využili stratetickou výhodu třeba v podobě zatopené rokle.

Zatímco i řada sídel na kopcích se chránila vodními příkopy, vodní hrady budované v nižších polohách k tomu využívaly větší vodní plochy. Ty pak mohly sloužit i jako zdroj vody nebo k chovu ryb. Vodní ochrana se později stala také inspirací pro budování některých zámků.

Podívejte se na několik významných sídel – od gotického hradu Švihov přes pohádkovou Červenou Lhotu až po zámek Kratochvíle v italském stylu. Každá z těchto staveb má jedinečný příběh. Mnohé se pyšní dlouhou historií, během níž odolaly mnoha bojům i katastrofám, jiné prošly přestavbami, změnami šlechtických majitelů i různým praktickým využitím. U některých se už vodní plocha nezachovala, i tak jsou dokladem výjimečného stavitelství našich předků.

Vodní hrad Švihov, jeden z nejmladších českých hradů, byl koncem 15. století postaven Půtou Švihovským z rodu Rýzmberků. Vznikl jako umělý ostrov s promyšleným opevněním a vodními příkopy napájenými z řeky Úhlavy. Během let prošel jeho vzhled proměnami a obměnily se také jeho účely a funkce.

Hrad sice opakovaně odolával švédským vojskům během třicetileté války, poté ale kvůli demoličnímu dekretu Ferdinanda III. Habsburského přišel o značnou část vnějšího opevnění a oba vodní příkopy byly zavaleny. K úplné demolici nakonec nedošlo, hrad ještě následně sloužil hospodářským účelům až do poloviny 20. století.

Poté byl označen za zříceninu, než se během 50. a 60. let minulého století dočkal rekonstrukce. V současnosti je Švihov pod správou Národního památkového ústavu a návštěvníkům nabízí několik prohlídkových tras.

Dnes je to ikonicky zámek s červenou fasádou, ale založení této stavby se odhaduje už v době mezi 12. a 13. stoletím – na místě stála původně bílá gotická tvrz s názvem Jenczenslag. Současné jméno i barevnou fasádu nese zámek až od 16. století, kdy tvrz nechal přestavět rytířský rod Kábů z Rybňan do renesanční podoby.

Tehdy ještě zámek nestál na ostrově uprostřed rybníka, s pevninou ho spojoval skalnatý výběžek, přes který se vstupovalo dovnitř. Až později majitelé nechali výběžek odtěžit a nahradit kamenným mostem.

V 17. století prošel zámek za nejvyššího kancléře Království českého, Viléma Slavaty, ještě barokními úpravami. V následujících staletích se zde vystřídalo několik majitelů, včetně barona Schönburg-Hartensteina, jenž na počátku 20. století nechal sídlo přestavět v neorenesančním stylu.

Po roce 1945 byl zámek zestátněn a částečně ho vyplenila Rudá armáda. V 50. letech ho stát zpřístupnil veřejnosti a postupně byla obnovena interiérová expozice, která dnes odráží podobu zámku z období Schönburg-Hartensteinů. Nyní u zámku rybník dočasně nenajdete, je vypuštěný kvůli probíhající rekonstrukci vodní hráze.

Spolu s hradem Švihov a zámkem Červená Lhota patří Blatná k nejzachovalejším vodním sídlům v Česku. Zámek má bohatou historii, první písemná zmínka pochází z roku 1235, kdy je tehdejší tvrz zmíněna jako sídlo Vyšemíra, příbuzného Bavorů ze Strakonic. Ti dřevěnou tvrz následně přebudovali na sídlo se zděnou hradbou, která chránila dva proti sobě stojící paláce. Úpravy se týkaly i okolních bažin, jež tvořily přirozenou obranu.

Sídlo bylo dále předěláváno, za období pánů z Rožmitálu získalo gotické prvky, které daly hradu dominantu v podobě hranolové vstupní věže s lomeným vstupním portálem. Na jeho podobě se podílel také známý stavitel Benedikt Rejt (Ried), který měl na povel třeba i Vladislavský sál na Pražském hradě nebo Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře.

Úpravy byly pozastaveny až během třicetileté války, Blatná - už jako zámek - ale následně prošla ještě barokními úpravami. Zásadní byl rok 1798, kdy získal zámek rod Hildprandtů, který jej vlastnil až do poloviny 20. století. Po revoluci dostali Hidlprandtové zámek v restituci zpět a od té doby postupně pokračují v jeho obnově a zpřístupňování veřejnosti.

Na historii vodního hradu Budyně nad Ohří se podepsalo několik významných panovníků. Původně dřevěný hrad nechal ve 13. století přestavět do gotické podoby král Přemysl Otakar I. Do rukou se později dostal i Janu Lucemburskému, který ho však prodal Zajícům z Házmburka.

Hrad během staletí odolával několika katastrofám, například v polovině 16. století vybuchl sklad se střelným prachem. K dalšímu poškození zase došlo při dobývání a drancování Sasy nebo později při obléhání Prusy.

Do dnešní podoby byl zámek rekonstruován až v 70. letech minulého století. Nyní mohou zájemci v rámci prohlídek zavítat i do Jandova muzea, v němž najdou například zbraně nebo trofeje z cest historických majitelů. Součástí expozice je také autentická alchymistická dílna v původních prostorách.

Vodní zámek Kratochvíle byl vybudovaný na bažinatém terénu jižních Čech u města Netolice pro Viléma z Rožmberka koncem 16. století. Renesanční stavba uprostřed jihočeské krajiny je unikátní svým vzhledem laděným do stylu severoitalských vil a obklopena vodním příkopem s rozlehlou zahradou. Výzdobu interiérů svěřil Vilém talentovaným umělcům – malíři Georgu Widmanovi a štukatérovi Antoniu Melanovi. Oba čerpali inspiraci z dobových rytin a knih.

Po Vilémově smrti Kratochvíli zdědil jeho bratr Petr Vok, který zde našel útočiště během morové epidemie. Kvůli finančním potížím prodal po pár letech zámek císaři Rudolfu II., který jej však nikdy nenavštívil. V průběhu staletí se na Kratochvíli vystřídali Eggenbergové a Schwarzenbergové. Ve 20. letech minulého století byl zámek zestátněn a sloužil pak Krajovému zemědělskému muzeu.

Až do roku 2006 zde byla umístěna také expozice českého animovaného filmu, jíž byly přizpůsobeny všechny vnitřní prostory. V současnosti je možné na Kratochvíli zavítat na prohlídku zahrady nebo využít okruhy v interiérech s průvodcem.

Zříceninu vodního hradu Lipý, rovněž bez zachované vodní plochy, najdete v historickém centru České Lípy v Libereckém kraji. V údolí řeky Ploučnice si ho koncem 13. století postavil rod Ronovců. Jeho minulost odráží historii přilehlého města. Ve 14. a 15. století prošel několika změnami majitelů, po bitvě na Bílé hoře přestal sloužit jako šlechtické sídlo a postupně chátral.

Hrad i město navíc v první polovině 19. století zasáhl požár. Poničený hrad pak do 20. století sloužil k průmyslovým účelům jako cukrová rafinerie. Během německé okupace byly snahy o opravu areálu, ta se však nakonec neuskutečnila. Koncem 50. let pak byla hlavní zámecká budova odstřelena a areál opuštěn.

Po revoluci prošel areál rekonstrukcí, která přinesla významné archeologické nálezy o osídlení České Lípy. Hrad, provozovaný městskou organizací, byl zpřístupněn veřejnosti. Nyní nabízí prohlídkový okruh s odborným výkladem, trasa zahrnuje nádvoří, hradní sklepení a branskou věž s expozicí. Vodní plochu zde už však nehledejte.

Nádvoří slouží také jako scéna pod širým nebem pro kulturní akce. V blízkosti hradu se nachází Centrum textilního tisku s výstavou o historii potiskování tkanin a renesanční letohrádek Červený dům.

Románský hrad Vildštejn v obci Skalná na Chebsku patří k nejstarším kamenným hradům v Čechách, jeho základy byly položeny již kolem roku 1166. Postavili jej Nothaftové jako vodní hrad s obrannou funkcí, přístup k němu chránil padací most přes hlubokou strž.

Během středověku hrad několikrát změnil majitele a prošel gotickými a později i renesančními úpravami. V 16. století se stal správním centrem panství, avšak během třicetileté války utrpěl značné škody, podobně jako jiné hrady a zámky. V 19. století přešel do soukromého vlastnictví a sloužil k obytným i hospodářským účelům.

Ve 20. století chátral, ale roku 1999, kdy se dostal opět do soukromých rukou, započala jeho rekonstrukce, jež mu opět vrátila krásu. Opravený Vildštejn nyní nabízí prohlídky, kulturní akce, výstavy o justici a vězeňství, ale také ubytování a restauraci.