V Zikmundově vile se potkává cestování s unikátní architekturou a designem

Zrodila se na začátku 50. let, v době nedostatku stavebních materiálů. Architektu Zdeňku Plesníkovi a designéru Miroslavu Navrátilovi se přesto podařilo vytvořit unikátní dílo, které dodnes skvěle funguje. Příběh vily Miroslava Zikmunda se však začal psát už o dvacet let dříve. Cestovatel totiž nestavěl na zelené louce, ale rekonstruoval dům navržený stavebním oddělením firmy Baťa.

Původní vila z let 1933–35 sloužila prvnímu hejtmanovi zlínského okresu Josefu Januštíkovi. Když se dům projektoval, řekl údajně staviteli, že chce v hale sloup. Architekt tedy dům navrhl jako krychli, ale v jednom rohu vynechal zdivo a nároží jen naznačil sloupem. K rohu přidal arkýř, takže se sloup ocitl v interiéru.

Není nosný a dodnes je nejviditelnější památkou na původní koncept. Podle domněnky architekta Petra Všetečky, který pracuje na rekonstrukci, mohl být sloup projevem sounáležitosti Josefa Januštíka s regionem, který spravoval.

„Dům se navrhoval v době otevření památníku Tomáše Bati, pro který jsou tyto sloupy příznačné. Stejné byly ve Zlíně vidět na dalších budovách. Vládní rada Januštík měl silné pro-regionální a vlastenecké cítění, symbolické vnesení kousku veřejného prostranství do vlastní domácnosti si u něj proto umím dobře představit,“ uvažuje Magdaléna Hladká, ředitelka Nadačního fondu Zikmundova vila.

Když se Miroslav Zikmund s Jiřím Hanzelkou v roce 1950 vrátili ze své první cesty, ve zlínských filmových ateliérech stříhali svůj první film. Zlín se jim velmi zalíbil a rozhodli se tu usadit. „Řešili spolu řadu pracovních otázek, proto pro ně bylo praktické bydlet spolu nebo v těsné blízkosti. Především ale hledali prostor, kde by mohli uložit svůj rozsáhlý archiv,“ vypráví Magdaléna Hladká. Peníze získali z honorářů za úspěšné knihy.

V hledání pozemku jim pomáhal filmař Jaroslav Novotný. „Jak říkal Miroslav Zikmund – život je přesný součet náhod. A byla to právě souhra okolností, že ve stejné době hledal režisér a bývalý kolega Jaroslava Novotného, Elmar Klos, kupce pro svou vilu,“ pokračuje ředitelka. Pozdější držitel Oscara Elmar Klos byl nevlastní syn Josefa Januštíka. Vilu koupil v roce 1942, ale žila v ní jeho matka a nevlastní otec.

Klosova matka Marie Januštíková byla skautskou náčelnicí, milovala přírodu a táboření. Zahradu proto nechala vybudovat jako lesopark. Miroslava Zikmunda to uchvátilo. K prodeji byl i sousední pozemek a dvojice se rozhodla, že Zikmund opraví Januštíkovu vilu a Hanzelka vedle postaví dům, který bude i společným depozitářem.

Na filmových ateliérech se Zikmund a Hanzelka seznámili i s architektem Zdeňkem Plesníkem. Padli si do noty a cestovatelé si ho najali. Plesník vystudoval architekturu u Pavla Janáka, Josefa Gočára a Jaroslava Fragnera, měl i zkušenost z Baťova stavebního oddělení. Patřil ke zlínským architektům, kteří i v 50. letech navazovali na baťovský funkcionalismus, vytvořil si však vlastní styl ovlivněný i stavbami Franka Lloyda Wrighta, Adolfa Loose a Augusta Pereta, s náznaky klasicismu. Na rozdíl od tehdy populární sorely však Plesník s klasicismem pracoval mnohem jednodušeji, architektuře se politicky nezpronevěřil.

Začal rekonstrukcí Januštíkovy vily, stavělo se v roce 1953. Kostku rozšířil o přístavbu, která vytvořila terasu a dům více provázala se zahradou. Na zábradlí a obklad arkýře použil děrované betonové prefabrikáty, mezi zlínskými architekty tehdy oblíbené. Miroslav Zikmund jim říkal „linecké koláče“.

Přístavbou se zvětšil arkýř, obývací pokoj se rozšířil o jídelní kout, do servisní části přízemí přibyla šatna a žehlírna. Pod terasou architekt vytvořil sklep. V patře udělal ze dvou velkých ložnic tři menší, prostor haly a pokoje pro hosty zabrala pracovna. Zbylo místo i na koupelnu s tělocvičnou, v níž Miroslav Zikmund každý den cvičil. Ve vile si nechal zřídit i fotokomoru a fotolaboratoř.

Zároveň se Zikmundovou vilou se projektoval i dům pro Jiřího Hanzelku, stavěný v letech 1954–56. Je větší, kvůli archivu a varhanům, které tam chtěl Jiří Hanzelka mít. „První rok bydlel u Mirka Zikmunda a až následně se stěhoval do vlastního domu,“ osvětluje Magdaléna Hladká. Zikmund žil ve vile s manželkou a synem, po rozvodu v 70. letech sám.

Když se Hanzelka v roce 1958 odstěhoval do Prahy, jeho vilu spolu se Zikmundem věnovali státu s podmínkou, že musí sloužit dětem. Sídlila v ní školka, dnes je tu dětský rehabilitační stacionář. Plesník ve stejném stylu navrhl ve Zlíně ještě třetí vilu pro skladatele Zdeňka Lišku, přítele cestovatelů a autora hudby k jejich filmům.

Všechny tři Plesníkovy vily pojí i design nábytku od architektova spolupracovníka Miroslava Navrátila, jednoho z nejlepších českých designérů 20. století. Pro Miroslava Zikmunda vytvořil téměř veškerý nábytek. Dodnes je skvěle zachovaný a vila je tedy i unikátním muzeem designu 50. let.

V době nedostatku materiálů Navrátil pracoval s odpadními dýhami a díly místo kování spojoval řemínky. Experimentoval také s plasty. Inspiroval se skandinávským stylem Alvara Aalta a organickým designem Charlese a Ray Eamesových či Eera Saarinena. Zaujmou třeba originální plastová svítidla či křesla a stolky z ohýbaného dřeva.

Miroslav Zikmund prožil ve vile téměř 70 let, vloni se však rozhodl dům opustit. Nabídl ho k prodeji Čestmíru Vančurovi, prezidentovi zlínského filmového festivalu, podnikateli, politikovi a filantropovi. Ten nabídku přijal a založil nadační fond, s jehož pomocí vilu i zahradu renovuje a chce ji zpřístupnit veřejnosti.

Cílem je spravovat inventář a šířit osvětu o dvojici cestovatelů, ale i o architektu Plesníkovi, designéru Navrátilovi a manželích Januštíkových. Na projekt se snaží získat peníze i z fondů EHP a Norska. Renovovat se bude jen to nejnutnější, aby se zachoval genius loci. „Interiér chceme nechat šetrně stárnout. Pan Zikmund zanechal přání, aby byl dům zpřístupněn veřejnosti, aby byl zachován, ale nikoliv konzervován. Aby se nestal mrtvým muzeem,“ přibližuje Čestmír Vančura.

Pod terasou má být zázemí pro návštěvníky, prostor pro diskusní setkání a výstavy. Do domu fond přikupuje další nábytek od Miroslava Navrátila. Opravit se musí izolace, inženýrské sítě a některá okna, stejně jako zahrada, kterou Zikmund miloval. „Pečlivě si zapisoval a zakresloval do mapy každý strom a velmi o zahradu pečoval,“ říká Čestmír Vančura. Vila by mohla být otevřená už příští rok, ale kvůli pandemii se to může zpozdit.

Vila i se zahradou je kulturní památka. Na renovaci domu pracuje architekt Petr Všetečka, který má za sebou třeba rekonstrukci Památníku Tomáše Bati či brněnské Jurkovičovy vily. Zahradu má na starosti zahradní architekt Přemysl Krejčiřík, který obnovoval zahradu Vily Tugendhat nebo Květnou zahradu v Kroměříži.