Nové národní kulturní památky: Unikátní kostely na Broumovsku

Dobu baroka Češi často vnímají negativně. Spojují si ji totiž s protireformací a úpadkem. V tomto období má však kořeny malebná česká krajina, jak ji dnes vnímáme. Přírodní scenerie tehdy doplnilo mnoho umělých prvků a dominant, které utvořily ladný celek – českou barokní krajinu.

Jedním z jejích nejzářivějších příkladů je Broumovsko s přilehlým okolím Police nad Metují. Centrum má v Broumovském klášteře, od středověku organizačně propojeném s tím Břevnovským v Praze. Pro břevnovské benediktiny byla oblast kolonií, po vypálení mateřského kláštera husity se však nadlouho stala jejich centrem.

Příchod benediktinů znamenal pro kraj velký rozvoj. Ten největší přišel v době barokní obnovy, poté co se řádu podařilo po třicetileté válce, morových ranách a období hospodářského útlumu opět postavit na nohy. Zásluhu na tom měli opati Tomáš Sartorius a hlavně Otmar Zinke, který na Broumovsko přivedl geniální architekty, otce a syna Dientzenhoferovy.

Menším dílem otec Kryštof a větším syn Kilián Ignác v první polovině 18. století přebudovali klášter a v oblasti postavili skupinu kostelů ve stylu dynamického baroka. Svým originálním pojetím a kvalitou hodně převyšují tehdejší běžné venkovské stavby a vynikají i urbanisticky. Architekti je umisťovali na návrší a do center obcí, čímž v kraji vytvořili vzájemně propojené dominanty a orientační body. Jejich kompozici doplňuje starší kostel od jiného autora a kaple ve skalách.

Loni uplynulo 270 let od smrti Kiliána Ignáce Dientzenhofera a letos 20. června to bylo 300 let od úmrtí jeho otce Kryštofa. Nynější povýšení skupiny staveb na národní kulturní památky je i připomenutím jejich osobností. Od roku 2016 existuje také iniciativa pro zapsání souboru na seznam UNESCO. Jednou z podmínek je právě nejvyšší národní památková ochrana. Nutné bude také dokončit opravy všech staveb, dílem dosti zanedbaných. Použité letopočty vycházejí z údajů uznávaného odborníka na české baroko, profesora Mojmíra Horyny.

Kostel svatého Jiří a svatého Martina z roku 1698 se ze souboru vymyká – navrhl ho Martin Allio z Löwenthalu. Objednal si ho ještě opat Tomáš Sartorius a stal se základním kamenem celého monumentálního projektu. Je raně barokní s upravenou starší věží a má půdorys řeckého kříže. Na oltářní obraz se nechal asi před 25 lety vymalovat broumovský vikář páter Norbert Josef Zeman jako žebrák, aby upozornil na finanční situaci v církvi.

Hřbitovní kostel svatého Michaela archanděla, dokončený roku 1722, už je vrcholně barokní prací Kryštofa Dientzenhofera. Má tvar jednoduchého oválu, z něhož vstupuje věž v průčelí a malá zákristie za kněžištěm. Kostel, uspořádáním jednoduchá prodloužená centrála, má strop vymalovaný modře jako nebe. Stojí na oblém návrší, je dominantou vsi a odděluje ji od volné krajiny.

Kryštof Dientzenhofer zemřel roku 1723 a zanechal po sobě rozestavěný kostel svatého Jakuba Většího, který navrhl. Práci po něm o rok později dokončil a upravil jeho syn. Tvarově je to protáhlý osmiúhelník, který zevnitř prolamuje řada výklenků s půlkruhovou klenbou doplněných o členitý kůr. Poblíž kostela postaveného poblíž křížení cest se tyčí volně stojící zvonice.

Na důkladnou opravu zatím čeká kostel Všech svatých, zřejmě již první stavba navržená mladším z Dientzenhoferů, dostavěná v roce 1724. Dle některých zdrojů kostel navrhl otec Kryštof a syn ho jen postavil, ale typově to neodpovídá jejich práci.

Půdorys vychází z mírně protáhlého osmiúhelníku, jehož stěny jsou konkávně prohnuté dovnitř. Stavba doplněná o věž a zákristii je tedy zvenčí dynamicky rozvlněná. V interiéru, stejně jako v řadě ostatních kostelů souboru, zaujmou vnitřně prolomené nárožní pilastry, tedy náznaky sloupů, a kůr s balustrádami. Vše korunuje nástropní malba s tématem výhledu do nebes.

Při pohledu na půdorysy broumovských kostelů se vtírá dojem drahokamů či broušených broží. Patří k nim i ten v centru Otovic, zasvěcený roku 1727 svaté Barboře. Jeho oválnou loď obklopuje věnec kněžiště a šesti kaplí. Všechny jsou viditelné zvenčí jako výklenky, střídavě s trojstěnným a půlkruhovým tvarem. Úsporné hlavní průčelí zakončuje klasicistní trojúhelníkový štít. Místo věže ze středu střechy vystupuje pouze menší sanktusník. Kostel stavěl Kilián Ignác Dientzenhofer podle otcova neuskutečněného projektu pro Rožmitál pod Třemšínem.

Kostel svatého Prokopa z roku 1727 je již bezpečně čistě dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, stejně jako všechny následující stavby. Interiér má centrální uspořádání, jehož základem je pravidelný osmiúhelník. Půlkruhově zakončené kněžiště spolu s dvěma bočními kaplemi a předsíní tvoří kříž, kůr obepíná celou loď jako ochoz. Z hlavního průčelí vystupují dvě skromné, pitoreskní věže s drobnými báněmi, které jako kachní blána propojuje štít s hodinami.

Další dominanta obce i krajiny a opět centrum hřbitova. Zanedbaný kostel svaté Anny z roku 1729 stojí zhruba uprostřed vsi, která spadá do katastru Meziměstí. Má tvar elipsy, která je uprostřed na obou stranách konkávně prohnutá do interiéru. Je tedy rozvlněný podobně jako kostel v Heřmánkovicích, což se propisuje i do tvaru střechy. Jako u řady ostatních staveb souboru i zde z lodi vystupují hranolová věž a nízká zákristie. Kostel doplňuje márnice a dynamicky tvarovaná ohradní zeď s barokním původem.

Na kostele svaté Markéty, dokončeném roku 1729 na vyvýšenině nad Šonovem, na první pohled zaujmou neobvyklé věže. Stojí totiž pootočené o 45 stupňů. Jejich zrcadlovými protějšky jsou dvě téměř čtvercové zákristie po stranách kněžiště. Stavba má díky tomu zvláštní půdorys, v němž se prolíná ovál s osmiúhelníky a čtverci. Kůr v interiéru tvoří ochoz sahající až téměř ke kněžišti. Hlavní průčelí kostela s nápaditě zprohýbanou fasádou směřuje přímo k Broumovskému klášteru.

V roce 1729 přibyl do souboru také komorní kostel svatého Václava postavený ve spodní části Broumova. Půdorys má tvar řeckého kříže se zaoblenými hranami. Hlavní fasádu nad dynamickou hlavní římsou zdobí neobvyklý štít, který jako by byl náznakem chybějící věže. Interiér dekoruje cenná fresková výzdoba od Felixe Antonína Schefflera. Drobný pozemek u kostela lemuje opěrná zeď, která je zbytkem středověkých městských hradeb.

Na místě staršího kostela na vršku nad Božanovem stojí od roku 1743 nový, zasvěcený Máří Magdaléně. Kilián Ignác Dientzenhofer z předchozí stavby zachoval věž z počátku století a zakomponoval ji do svého projektu. Umístil ji přitom netypicky za kněžiště, takže prostor s hlavním oltářem má jen drobná boční okna a je dosti tmavý. Stavba s nebesky modrým stropem má tvar nepatrně protáhlého kruhu, k němuž přiléhají dva menší oválné prostory kněžiště a předsíně.

Na skalním útesu Broumovských stěn stával dřevěný kříž s pozlacenou hvězdou. V odlescích slunce byla zdaleka viditelná, a sloužila tak k orientaci poutníkům. Opat Zinke se však rozhodl na místě vybudovat kapli zasvěcenou Panně Marii Sněžné.

Práci zadal Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a ten se inspiroval právě onou hvězdou. Kapli, dokončené roku 1733, dal půdorys pěticípé hvězdy, v čemž se odráží mystické křesťanské číslo symbolizující pět ran Kristových. Uvnitř je ovšem kruhová. Spolu s přístupovým mostem kreslí kaple na skalách tvar komety, ke stavbě přiléhá terasa s výhledem na celé Broumovsko.