Uhranuly umělce i turisty. Na gotické katedrály je bohatá hlavně Francie

I po staletích působí gotické katedrály magicky. Jejich odvážné konstrukce se tyčí vysoko k nebi, jako by vzdorovaly zemské tíži. Dojem umocňují kolosální rozměry, záplava kamenných ozdob a akustika s ozvěnou. Vyvolávají úžas ve dne a ještě kouzelnější jsou večer, kdy lampy a svíčky uvnitř rozehrají hru světel a stínů.

Kdyby ve středověku existovalo dnešní právo, katedrální gotiku by si mohli Francouzi nechat patentovat. Přitom je však nutné dát pozor na pojmosloví. Není totiž katedrála jako katedrála. Původní význam slova se odvozuje od katedry, biskupského stolce. Katedrála v tomto smyslu je kostel, v němž má biskup či arcibiskup jako v sídelním chrámu svůj stolec, zdobné sedadlo, a v němž nejčastěji slouží mše. Takové katedrály lze najít ve všemožných architektonických stylech.

Protože katedrálami byla řada výstavných chrámů v době vznikající francouzské gotiky, přeneseně se vytvořil druhý význam slova. Gotická katedrála jako stavební typ kostela se kromě gotiky vyznačuje minimálně třemi loděmi a příčnou lodí, takže má půdorys kříže. Dalšími prvky jsou vnější opěrný systém, stupňovité portály v průčelí, nejméně jedna věž a ochoz za kněžištěm, vysokým stejně jako hlavní loď.

Všechny tyto předpoklady splňují jen některé gotické kostely. Mnohé chrámy, zamýšlené jako gotické katedrály, se také nedočkaly rychlého dokončení. Pozdější dostavby a úpravy pak někdy natolik změnily jejich charakter, že už je u nich řazení ke gotickým katedrálám sporné.

Vydejte se se Seznam Zprávami po stopách slavných chrámů, na něž tento pojem opravdu sedí.

Jednu z nejstarších gotických katedrál si lze zapamatovat díky pěti věžím. Původně jich měla mít dokonce sedm. Dvě jsou v hlavním průčelí, dvě stojí po bocích příčné lodi a pátá nad křížením lodí. Začalo se stavět roku 1150, krátce po vzniku gotiky, a hotovo bylo v roce 1235. 

Díky rychlé výstavbě patří trojlodní chrám k zachovalým, stylově čistým raně gotickým katedrálám. Má jedinou „vadu“ – typické katedrální kněžiště s ochozem Laonští ve 13. století zbourali, chór pro potřeby biskupa prodloužili a uzavřeli kolmou stěnou.

Ze tří lodí architekti u katedrál přecházeli i k pěti. Ta chartreská, budovaná na poutním místě v letech 1194–1230, zůstala na půl cesty. V části pro věřící jsou tři lodi, ale za transeptem, v místě kněžiště, jich je pět. Díky tomu vede kolem kněžiště dvojitý ochoz. Hlavní a bohatěji zdobený vstup není ze západního průčelí, ale od jihu, do příčné lodi.

Chrám je zdobený 3 500 sochami a má zachované středověké vitráže. Díky dvěma věžím je vidět až na 30 kilometrů daleko. Ta nižší, jižní je původní, vyšší severní přibyla v 16. století. Katedrála má ze všech francouzských největší kněžiště a nejdelší příčnou loď. Unikátní je i tím, že má devět vstupních portálů.

Chrám Matky Boží čili Notre Dame na ostrově uprostřed Seiny je ze všech katedrál nejproslulejší. Byl dějištěm korunovace Napoleona i pohřbů prezidentů, inspiroval řadu umělců v čele s Victorem Hugem. Pro Francouze je i ústředním bodem pro měření vzdáleností z Paříže.

Z větší části je raně gotický z let 1163–1250, do roku 1345 se ještě dělaly úpravy. Je pětilodní, s dvojitým ochozem za kněžištěm a po celém obvodu lemovaný kaplemi. Kulaté rozetové okno v jižní stěně příčné lodi je s 13 metry v průměru mezi gotickými katedrálami největší ze všech.

Nechybělo však málo a dneška by se katedrála nedočkala. Při francouzské revoluci byla tak poničená, že město uvažovalo o bourání. Nakonec prošla renovací pod rukama puristy Eugéna Viollet-le-Duca, který však porušil její stylovou jednotnost přidáním vrcholně gotických prvků. Těžká rána ji postihla i v roce 2019, kdy vyhořela a přišla o střechu. Nyní je v rekonstrukci, jejíž konec se plánuje k příležitosti olympiády v roce 2024.

Katedrála v Remeši z let 1211–1275 lahodí oku svou symetrií. Drobnou vadou na kráse jsou jen nedokončené špičky věží. Stylově už spadá do vrcholné gotiky a politickým významem předčí ostatní francouzské katedrály. Byla totiž místem pro královské korunovace.

Symbolicky to odráží i hlavní západní průčelí, které zdobí galerie králů s 56 sochami. Kameníci ho celé vytvořili v krátké době, takže je stylově jednotné. Katedrála má tři lodě, ochoz za kněžištěm lemuje věnec pěti velkých kaplí. Málo vídaným motivem je věžička nad kněžištěm.

Úctyhodnou výškou klenby 42 metrů se může chlubit chrám v Amiens, což je nejvíce z dokončených francouzských katedrál. Díky tomu má kostel objem 200 tisíc metrů krychlových. Vyšší je jen katedrála v Beauvais, která však zůstala nedokončeným torzem.

Typem připomíná remešskou obdobu, i výzdoba západního průčelí je v podobném duchu, i když méně okázalá. Od chrámu v Remeši se liší nesymetrickými věžemi a vysokou věží nad křížením lodí. Je trojlodní, ale v místě kněžiště přechází do pěti lodí. Stavělo se v letech 1220–1288, věže se dodělávaly až do roku 1402.

Katedrála v Rouenu vyrostla na troskách vyhořelého románského chrámu mezi roky 1144 a 1506. Podle normanského zvyku dostala mohutnou věž nad křížením lodí, v době gotiky však nebyla dokončená. Nynější litinová špička, díky jejímž 151 metrům je katedrála nejvyšší ve Francii, pochází z 19. století.

Kromě toho má chrám dvě gotické věže v průčelí, každou jinou. Ta severní se stavěla v počátcích budování chrámu, jen střechu má obnovenou po bombardování za druhé světové války.

Jižní věž stavitelé přidali až na přelomu 15. a 16. století. V té době dostalo pozdně gotickou dekoraci i celé západní průčelí. Zvláště fascinovalo malíře Clauda Moneta, který je zobrazil za různého počasí na sérii 30 obrazů. Se svými 61 metry je fasáda nejširší ze všech kostelů ve Francii.

Už ve 12. století se gotika začala šířit do jiných zemí. Anglie, tehdy pod vlivem původem francouzských rodů, byla v přední linii. Někdy se goticky upravovaly a dostavovaly starší normanské kostely, jindy přišly na řadu novostavby.

Angličané převzali i katedrální gotiku, ale upravili si ji. Tamější katedrály jsou na východě uzavřené pravoúhle, západní fasády se často roztahují do šířky a dominují jim vysoké portály. Vnější opěrný systém je decentní, zato v interiérech si architekti hodně hráli s tvorbou kleneb a dalších prvků.

K chrámům, které si z francouzské katedrální gotiky vzaly nejvíc, patří ten v Lincolnu. Stavěl se mezi roky 1185 a 1311 a má tři věže – dvě v západním průčelí a tu největší nad křížením hlavních lodí. Zvláštností je tu druhá příčná loď, která je menší a křižuje kostel v místě kněžiště.

Katedrálu ve Wellsu Angličané označují za nejpoetičtější v zemi. Uchvacuje širokou západní fasádou, kterou zdobí 300 soch, nebo tím, že je součástí komplexu zachovalých gotických staveb. Zvláště působivá je v interiéru, kde se díky delší době výstavby střídá několik typů kleneb, od křížové přes hvězdicovou a síťovou po vějířovou, která je anglickou specialitou.

Nejoriginálnějším prvkem jsou zde ztužující dvojité oblouky v místě křížení lodí, dle patrona katedrály nazývané kříži svatého Ondřeje. Stavitel William Joy je sem přidal ve 14. století jako výztuhu, když zdivo začalo trpět přetížením po zvýšení centrální věže. Stavba začala v roce 1176 a skončila kolem roku 1490.

Katedrála v severošpanělském Burgosu nezapře, že vychází z francouzské katedrální gotiky. Stavba začala v roce 1221 a pokračovala až do 16. století, kdy chrám získal bohatě zdobený pozdně gotický vzhled. Tehdy se nově modelovala i centrální osmiboká věž spolu s prolamovanými špičkami věží, ovlivněnými německou architekturou. Další úpravy následovaly do 18. století.

Pro Španělsko je typické rozšíření katedrály do stran o množství kaplí, které zastírají její základní obrys. Podobně to platí o vodorovném horním zakončení fasád příčné lodi a o vestavbě kněžiště do hlavní lodi před transept, což opticky zmenšuje interiér.

Do výšky 157 metrů se tyčí věže kolínského chrámu, což z něj dělá nejvyšší katedrálu ze všech, druhý nejvyšší kostel v Evropě (za chrámem v německém Ulmu) a třetí na světě. Stavba začala v roce 1248, ale po přerušení v 16. století pokračovala až do roku 1880. Tehdy už po Evropě „řádili“ neogotičtí puristé, ale kolínskou katedrálu Němci pečlivě dokončili podle původních středověkých plánů.

Dá se jí tedy přiřknout autentický gotický původ. Středověké jsou spodní půlka jižní věže a celé kněžiště. Po dokončení v 19. století se katedrála stala národním symbolem Německa. Za druhé světové války byla poškozená bombardováním, ale ve městě srovnaném se zemí jako zázrakem zůstala stát.