Tady je prezidentovo. Čeští a českoslovenští prezidenti bydleli nejen na Hradě

Hned ve třech budovách v širším areálu Pražského hradu bydleli čeští a českoslovenští prezidenti. Tím však výčet nemovitostí obývaných tuzemskými hlavami státu nekončí. Prezident si může místo pro svůj pobyt sám vybrat a navíc měl vždy k dispozici i nejméně jedno letní sídlo na venkově, zpravidla hojně využívané.

Vedle toho řada zdejších hlav státu ráda sahala po vlastních nemovitostech. Je dost možné, že po nadcházejících volbách k nim brzy přibude i nějaká další. Ostatně ani většina českých premiérů nevyužila ke stálému bydlení svou oficiální rezidenci Kramářovu vilu.

Přímo v hlavním areálu Pražského hradu bydlel jen jediný československý prezident – Tomáš Garrigue Masaryk. Ve druhém patře jižního a středního křídla si nechal architektem Jožem Plečnikem upravit apartmá, čímž Slovinec navázal na celkovou úpravu zanedbaného hradu v důstojné sídlo prezidenta.

Masaryk do něj přijížděl malým tunelem a do druhého poschodí vystoupal válcovým výtahem. Centrum apartmá tvořilo takzvané Impluvium, zimní zahrada s fontánou a střešním oknem, inspirovaná římskými atrii. ­­O nastěhování do tohoto bytu uvažoval i Miloš Zeman, ale nakonec zvolil jiné místo. Apartmá se vyžívá pro potřeby prezidentské kanceláře, třeba bývalá Masarykova pracovna slouží jako knihovna.

Na Pražském hradě se Masaryk údajně necítil úplně jako doma a raději měl zámek v Lánech, své oficiální letní sídlo. K úpravě opět přizval Jože Plečnika, který se zaměřil hlavně na park. Od svého těžkého onemocnění v roce 1934 až do smrti o tři roky později žil Masaryk na zámku trvale. Platilo za jeho oficiální doživotní sídlo i po abdikaci v roce 1935. Podobně si ho oblíbil také Miloš Zeman. Lány mu přirostly k srdci až natolik, že si v obci nechal postavit soukromý dům pro trávení důchodu.

Původně jednopatrový zámek si na místě středověké tvrze v 16. století vybudoval rod Žejdliců ze Šenfeldu. Po pozdější úpravě na lovecký zámek ho využíval císař Rudolf II. Následovaly barokní přestavby v 17. a 18. století, přičemž přibyla kaple, dalšího rozšíření se zámek a park dočkaly v 19. století. Plečnik posléze mimo jiné zvětšil skleník a park ozdobil monumentální zdí s kašnou a bronzovými lvími hlavami.

Ke Slovensku měl Masaryk vřelý vztah nejen díky společnému státu, ale i jako k rodné zemi svého otce. Není proto divu, že i zde si nechal zřídit letní sídlo, v němž pak pobýval na přelomu léta a podzimu. Vybral si zámek v Topoľčiankách, někdejší majetek rodu Habsburků. Kdysi tu býval vodní hrad a později protiturecká pevnost. Na zámek ji v 16. století renesančně přebudoval hrabě Ladislav Rákoczi.

Jižní křídlo, označované za nejčistší projev klasicismu na Slovensku, přibylo před polovinou 19. století. Dnes slouží jako muzeum, mimo jiné s Masarykovou pracovnou. Zbytek stavby funguje jako hotel s restaurací. Na zámek jezdili také Edvard Beneš, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký či Antonín Novotný.

Ve 20. a 30. letech minulého století měl československý prezident ještě neoficiální letní sídlo při pobytech na Moravě. Byl jím státní zámek v Židlochovicích a Masaryk na něm několikrát pobýval. Dnes ho spravují Lesy ČR, nabízejí v něm k pronájmu ubytování a konferenční prostory.

Budova s inspirací ve francouzské architektuře má převážně barokní původ a stojí v místech, kde bývala vodní tvrz a později renesanční zámek. Dominanta města dostala v 19. století klasicistní úpravu a obklopuje ji anglický park.

Přezdívku Prezidentský domeček získala budova v Královské zahradě Pražského hradu, kterou si nechal k bydlení postavit Edvard Beneš. Nechtěl využívat apartmá po Masarykovi a původně si vytipoval hradní Míčovnu k rekonstrukci. Oslovený architekt Pavel Janák ho však přesvědčil k novostavbě pojaté jako památková rekonstrukce.

Za základ využil pozůstatek barokní oranžerie a k ní přistavěl dvě křídla v neoklasicistním duchu. V domku bydleli i prezidenti za socialismu, v tu dobu byla přilehlá část zahrad nepřístupná veřejnosti. Krátce zde pobýval i Václav Havel, než se přestěhoval na Ořechovku.

Krajinu Sezimova Ústí si Edvard a Hana Benešovi zamilovali, když tam jezdili navštěvovat Edvardova bratra Bedřicha. Na přelomu 20. a 30. let, kdy byl Beneš ministrem zahraničí, se proto rozhodli postavit si na soutoku řeky Lužnice a Kozského potoka letní dům. Traduje se, že na zdejším návrší kázal Jan Hus, a na tomto místě si nechal politik navrhnout rodinnou hrobku Pavlem Janákem, v níž je také pohřbený.

Na stavbu vily inspirované domy z jihu Francie si Benešovi najali architekta Petra Kropáčka. Má střechu s nízkým sklonem, hladce omítané zdi a světlé místnosti díky velkým oknům. Do zahrady navržené podle anglických vzorů se otvírá arkádovou terasou.

Když se Beneš v roce 1935 stal prezidentem, na pozemku přibyla vila pro domovníka s kanceláří prezidentova tajemníka. Spolu se Strimplovou a Fierlingerovou vilou v sousedství patří dnes ta Benešova do areálu vládních vil a funguje jako muzeum.

Václav Klaus si k bydlení vyhlédl Lumbeho vilu v severozápadní části pražských Hradčan. Strohý empírový dům včetně rozsáhlých pozemků kdysi patřil lékaři a politikovi německé národnosti Karlu Lumbemu. Ve 20. letech minulého století vše od dědiců koupil stát a zahrady začal využívat hlavně jako hospodářské zázemí Hradu.

V domě bydleli hradní zaměstnanci, později byl skladištěm a chátral. Za Václava Havla začala rekonstrukce na reprezentativní ubytování pro státní návštěvy. Nakonec se vila stala rezidencí prezidenta a po Václavu Klausovi ji při pobytech v Praze přijal za svou i Miloš Zeman. Uvažuje o ní také Petr Pavel.

Václav Havel se chtěl odlišit od socialistických prezidentů, Prezidentský domeček mu nevyhovoval. Spolu s první manželkou Olgou si proto v roce 1993 vyhlédl opuštěnou vilu na Ořechovce, téměř na dohled od Hradu. Dům ve stylu art deco původně patřil rakouskému židovskému architektovi Rudolfu Eislerovi.

Renovaci navrhlo studio DAM.architekti a vybavení interiéru se ujal Bořek Šípek. Architekti pozemek obehnali zdí z pískovce, kterou postupně zakryly popínavé rostliny. Na parcelu přidali zapuštěný krytý bazén, který slouží též jako moderní sala terrena, s podlahou v úrovni zahrady. I po Havlově smrti v domě žije jeho druhá manželka Dagmar.

Těsně vedle Tančícího domu, na pražském Rašínově nábřeží, stojí secesní činžovní dům, v němž bydlel Václav Havel až do roku 1993. Je spojený nejen s bývalým prezidentem, který se v domě narodil a s přestávkou v něm žil 43 let, ale s celou rodinou Havlových. Také architekt byl z rodiny, dědeček Václava Havla, křestním jménem Vácslav. Známý je i stavbou paláce Lucerna, který je nábřežnímu domu stylově podobný.

Dům má lehkou skeletovou konstrukci a vychází z architektury Francouze Augusta Perreta. Odkazuje na ni arkýř, který se táhne přes všechna patra a v kombinaci se sousedními zapuštěnými lodžiemi a vchodem vytváří velmi plastické průčelí. Jen o tři adresy vedle má stavba téměř identické dvojče.

Statek v katastru obce Vlčice na Trutnovsku byl Havlovým oblíbeným místem k pobytu a za normalizace také centrem kulturního života. Havel zde rád trávil čas jako disident i jako prezident, vodil sem i významné návštěvy typu Billa Clintona a na chalupě také v roce 2011 zemřel.

Hrádeček je jméno malé osady pod zříceninou hrádku Břecštejn. Havel zde koupil chalupu na popud divadelníka a chartisty Andreje Kroba, který chalupařil hned vedle. Hlavní budova má půdorys písmene L a doplňuje ji menší hospodářské stavení.