Švýcarští architekti Botta a Zumthor, kteří oslnili svět, slaví osmdesátiny

Švýcarsko je menší i méně lidnatá země než Česká republika, přesto už dalo světu několik architektů absolutní světové špičky. V začátcích funkcionalismu to byl hlavně Le Corbusiér, v současnosti patří mezi top kanceláře světa basilejské duo Herzog & de Meuron.

Hranice své země dalece překračují také Mario Botta z italské části Švýcarska a Peter Zumthor z té německé. Vedle měsíce narození, častého využití kamene nebo příklonu ke spiritualitě mají společné i působení na Akademii architektury v Mendrisiu v kantonu Ticino. Zumthor tam učil od 90. let a školu už opustil, Botta ji spoluzakládal a je zde emeritním profesorem.

Stavby Maria Botty jsou snadno rozpoznatelné. Typické pro jeho postmoderní styl je kontrastní, často šedo-bílé pruhování na fasádách i v interiérech, což tento Švýcar nejspíš převzal z italské románské, gotické a renesanční architektury. Vždy rád sahal po kamenných obkladech a terakotových cihlách a budovy sestavoval z geometrických těles, jako jsou válce a kvádry. Pruhy lze na nich pozorovat i ve formě zářezů.

Bottovy budovy připomínají obří sochy. Je v nich vidět inspirace tvorbou Louise Kahna, Carla Scarpy nebo Le Corbusiéra. Právě u Scarpy architekt studoval a s Le Corbusiérem ještě jako student spolupracoval. Pracovně byl mimořádně plodný, po celém světě navrhl několik set projektů.

V soutěži na budovu muzea Botta v roce 1988 porazil i taková jména, jako jsou Frank Gehry nebo Tadao Andó. Po newyorském MoMA je to druhé největší muzeum moderního umění v USA. Ústředním bodem stavby je 40 metrů vysoký válec s pruhovaným kamenným obkladem. Další části tvoří galerie soustředěné kolem centrálního atria, pruhy se opakují i na jeho podlaze.

Pro katedrálu z roku 1995 zvolil architekt půdorys kruhu jako symbolu božské dokonalosti a lidského společenství. Použité cihly symbolizují čtyři živly – jsou vyrobené ze země a vody, sušené na vzduchu a pálené v ohni. Střecha je prosklená, 24 lip na římse zajišťuje barevnou proměnlivost během roku.

Kaple Panny Marie Andělské stojí od roku 1996 na horské planině Alpe Foppa nedaleko jezera Lago Maggiore. Botta ji navrhl z betonu a vyvřelinového kamene porfyru. Půdorys připomíná anděla, kruhovou kapli doplňuje dlouhá rampa s jedním mostním obloukem a dvouramenným schodištěm.

Jedno z největších casin v Evropě stojí na břehu Luganského jezera, večer je z daleka viditelné díky červenému osvětlení. Impozantní devítipatrová budova z roku 2007 je seskládaná z řady kubusů, na některých jsou typické bottovské pruhy. Casino v roce 2018 zkrachovalo, od loňska je opět v provozu.

Jméno dali této synagoze a kulturnímu centru patroni – manželé Cymbalistovi. Z pravoúhlé základny vyrůstají dvě věže na půdorysu čtverců, které se směrem vzhůru postupně mění v kruhy. Architekt tím převedl do konstrukce vyjádření matematického problému kvadratury kruhu.

Kostelík ve vesnici v kantonu Ticino je trochu jako zmenšenina katedrály v Évry, ale má oválnou základnu. V roce 1996 nahradil starší kostel, který deset let předtím smetla lavina. Své oblíbené pruhy zde Botta rozehrál naplno zvenčí i uvnitř.

Stejně jako dvojice Herzog & de Meuron je Zumthor držitelem prestižní Pritzkerovy ceny, považované za obdobu Nobelovy ceny za architekturu. Kromě toho získal i evropskou cenu Miese van der Rohe. Zatímco Botta začínal jako kreslič v architektonickém studiu, Zumthor se vyučil truhlářem. Architekturu studoval v New Yorku a jako profesor působil i na Harvardu, v Kalifornii nebo v Mnichově.

S Bottovou tvorbou ho spojuje časté použití kamene a cihel a tvorba působivých prostor pomocí jednoduché geometrie. Sám tvrdil, že architektura nemá plýtvat formami. Jeho stavby jsou ovšem nadčasovější a minimalističtější a stylem se více přizpůsobují svému okolí.

Při návrhu muzea umění z roku 2007 nedaleko kolínské katedrály Zumthor použil princip kombinace starého a nového. Budovu posadil na zbytky románského kostela sv. Kolumby, zničeného za druhé světové války, v nové struktuře přiznal její zdivo a okna. Architekt si pohrál i s proměnlivostí pronikání denního světla do interiéru.

Polní kapli bratra Klause, vysvěcenou roku 2007, navrhl Zumthor pro farmářskou rodinu. Stěny jsou z dusaného betonu, vytvořené byly díky podpůrné konstrukci z kulatiny. Stavitelé pak nechali dřevo tři týdny doutnavě hořet, aby šlo od betonu oddělit. Otvory ve stěnách po odstranění spojovacích tyčí architekt vyplnil skleněnými zátkami, které dělají v interiéru zajímavý efekt.

Památník obětem čarodějnických procesů 17. století navrhl architekt spolu s umělkyní Louise Bourgeois. Od roku 2011 stojí na ostrově Vardø v Barentsově moři, za severním polárním kruhem. Zumthorovu část tvoří dlouhá dřevěná konstrukce, v níž je napnutý látkový kokon. Průchozí interiér s expozicí má černé stěny, světlo zajišťují žárovky a malá okna.

Hotel s termálními lázněmi 7132 Therme je zasazen do svahu tak, že okolní trávníky přecházejí na jeho střechy. Architekt se snažil, aby působil tak, že zde stojí déle než okolní budovy ze 60. let. Fasádu obložil kamennými deskami z ruly z nedalekého lomu. Stavba inspirovaná tureckými lázněmi má působit jako sestavená z velkých kamenných bloků, mezi nimiž voda vymlela kaverny.

Za minimalistickou galerii Kunsthaus Bregenz z roku 1997 u Bodamského jezera získal Peter Zumthor cenu Mies van der Rohe Award. Pojal ji jako lampu, jejíž venkovní stěny se na pohled mění podle denního světla nebo jezerního oparu. Konstrukce je z oceli, skla a betonu, který přes sklo jemně prosvítá a dodává fasádám texturu.