Singapur sází na zeleň. Parky se tu rozrůstají i na budovy a do interiérů

Na začátku 19. století měl tento nevelký ostrov sousedící s Malajsií jen asi tisíc obyvatel. Dnes jich tu žije 5,5 milionu, což na ploše srovnatelné s Prahou a Brnem dohromady tvoří stát s třetí nejvyšší hustotou obyvatel na světě. Zatímco se však řada jiných zalidněných míst utápí v betonu a oceli, Singapur kráčí jinou cestou. Už od konce 60. let prosazuje masivní rozvoj zeleně a budování čistého životního prostředí.

Nejdřív to bylo hlavně rozšiřování parků a sázení stromů ve velkém, ruku v ruce s péčí o čistotu. V ní šel městský stát tak daleko, že zakázal prodej žvýkaček a za odhazování odpadků hrozí přísné tresty. Dnes je v Singapuru asi 400 parků a v jeho středu se rozkládá soustava přírodních rezervací o velikosti čtyř tisíc hektarů.

Obyvatelům významného finančního a technologického centra a druhého největšího přístavu světa to však nestačí. Pokračující rozvoj znamená i další výstavbu a stát se snaží v maximální míře prosazovat zeleň i na ní. Umožnil to i rozvoj technologií, které usnadňují budování střešních a vertikálních zahrad.

Hlavně kvůli klimatickým změnám se prosazují po celém světě včetně Česka a v architektuře patří k hlavním současným trendům. Singapur však v jejich využívání hraje první housle – i díky štědré finanční motivaci. V programu, který běží od roku 2015 a má skončit příští rok na jaře, stát dotuje budování zelených střech a fasád až do výše poloviny nákladů.

V zeleném asijském velkoměstě jsou velmi oblíbené také husté zahrady uvnitř budov. Celkově se Singapur snaží překonat koncept zahradního města a posunout ho do vyšší úrovně, nazývané „město v zahradě“.

Jedním ze singapurských lídrů v zarostlé architektuře je místní kancelář WOHA Architects založená Wongem Mun Summem a Richardem Hassellem. K jejich dílům patří i téměř 200 metrů vysoký mrakodrap Oasia Hotel Downtown z roku 2016. Jeho fasáda byla původně červená, ale tuto barvu postupně až k vrcholku zakrývá porůstající zeleň. Vertikální zahradu tvoří 21 druhů rostlin a květin, jejichž barva se během roku mění a láká ptáky i hmyz.

Stohektarový park vytvořený v přístavu přímo v centru města se stal hned po otevření v roce 2012 světovou ikonou. Jen v roce 2018 ho navštívilo 50 milionů lidí. Hlavní zásluhu na tom mají dvě atrakce.

První je 18 obřích umělých stromů zvaných Supertrees, které jsou porostlé kapradinami, vinnou révou, orchidejemi či broméliemi. Kromě toho jsou osazené fotovoltaikou pohánějící osvětlení, sbírají vodu pro zavlažování a parku zajišťují stín. Dva nejvyšší stromy propojuje zavěšený chodník.

Druhou atrakcí je dvojice velkých skleníků Flower Dome a Cloud Forest, organicky tvarovaných dle inspirace v přírodě. Architektura staveb a celého parku je dílem kanceláří Grant Associates a WilkinsonEyre.

Vedle parku Gardens by the Bay se do výšky 206 metrů tyčí trojitý věžák Marina Bay Sands. K architektuře stavby z roku 2010, jejíž srdce tvoří velké kasino, inspirovaly izraelsko-kanadského architekta Moshe Safdieho balíčky karet. Tři věže spojuje neobvyklá střecha, kterou tvoří dlouhá rozhledna stylizovaná do podoby parníku. Na jeho palubě se rozkládá park s vodními plochami a restauracemi.

Součástí hlavního singapurského letiště Changi Airport je skleníkovitá stavba ve tvaru mušle zvaná Jewel neboli Klenot. Její srdce tvoří 40 metrů vysoký vodopád, v němž z obřího trychtýře stéká cirkulující dešťová voda. V desetipodlažním komplexu jsou kanceláře, hotel, stovky obchodů, dopravní terminál a různé atrakce. Pod střechou rostou tři tisíce stromů a 60 tisíc keřů. Autorem stavby z roku 2019 je konsorcium architektů v čele s Moshem Safdiem.

K návrhu hotelu v centru města se architekti z kanceláře WOHA inspirovali terasami rýžových políček a sousedním parkem. Stavbu navrhli jako experimentální příklad, jak lze na parcelu uprostřed města dostat zeleň ve velikosti dvojnásobku plochy pozemku a přitom jej navíc využít pro stavbu.

Hotel s nejvyšší singapurskou ekologickou certifikací stojí na místě od roku 2013. K ekologickým technologiím zde patří přirozené větrání, zavlažování poháněné fotovoltaikou a využití nasbírané dešťové vody.

Součástí kampusu Singapurské národní univerzity NUS je od roku 2015 muzeum zaměřené na biodiverzitu jihovýchodní Asie. Dílo architekta Mok Wei Weie z místní kanceláře W Architects může připomenout rozbitý květináč. Uzavřená stavba ve většině venkovních stěn nemá okna, autor ji pojal jako skálu. Její monolitický tvar v pohledovém místě u vchodu prolamuje živá stěna s bohatě zarostlými terasami.

Singapurské studio RSP Architects Planners & Engineers ve spolupráci s týmem slavného japonského architekta Tojoa Ita v roce 2015 osvěžilo finanční centrum města 40poschoďovým věžákem, jehož fasáda postupně zarůstá. Okna jsou ve velké části průčelí upozaděná a před ně předstupují konstrukce pro uchycení rostlin. Téměř 250metrový mrakodrap, jeden z nejvyšších ve městě, působí jako obří pergola.

Budova umělecké fakulty Nanyangské technologické univerzity při pohledu shora splývá s okolím. Přiléhající park volně přechází na pochozí zvlněné zelené střechy. K ochlazovacímu efektu kromě travin a místních rostlin přispívá i vodní nádrž pokrývající velkou část nádvoří. Svým tvarem stavba z roku 2006 od kanceláře CPC Consultants připomíná propletené větvoví stromu nebo keře.

Kancelář CPS Consultants má podíl i na jiné stavbě zmíněné technologické univerzity, jejímiž hlavními autory jsou architekti z britského Heatherwick Studia. The Hive, tedy Včelí úl, ztělesňuje moderní výukové metody, které mají ve srovnání s tradičními školními budovami studium polidštit.

Železobetonovou budovu, připomínající kompaktní skalní město, tvoří dvanáct věží obklopujících atrium. V interiérech nejsou žádné chodby, každá výuková místnost má oválný tvar a výhled do více stran. Studenti a vyučující mohou využívat řadu ozeleněných teras.

Budovou se zeleným srdcem lze nazvat víceúčelový komplex projektovaný kancelářemi Gustafson Porter + Bowman a Ingenhoven Architects, zprovozněný roku 2018. Celým jeho přízemím prorůstá park, který spolu se spletí propojovacích chodníků zaplňuje i atrium. Parkovým úpravám jsou navíc věnovaná i dvě podlaží v různých úrovních budovy a střecha.

Umělecká škola, známá pod zkratkou SOTA, spadá opět do portfolia studia WOHA. Státní instituce otevřená v roce 2009 je hybridem vysoké školy a centra múzických umění, nabízí i řadu divadelních scén pro veřejnost a obchody. Jednotlivé bloky energeticky soběstačné stavby architekti rozmístili tak, aby mezi nimi proudil průvan a zajišťoval přirozené větrání. Stromy rostou kolem budovy, na nádvořích, terasách i střeše.