„Nekonečný“ příběh Sagrady Família spěje ke konci. Otevírá se už i hlavní věž

Sagrada Família, mistrovské dílo Antoniho Gaudího, je jednou z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších staveb na planetě. V roce 2024 přivítala téměř pět milionů návštěvníků. Tento impozantní chrám v Barceloně láká věřící a turisty nejen díky originálnímu architektonickému stylu, ale i svým nekonečným příběhem.

Perla katalánské architektury se staví již po několik generací. A právě dnes, kdy si svět připomíná výročí 100 let od smrti architekta Gaudího, je završena zásadní etapa. V únoru stavbaři dokončili kříž na vrcholu nejvyšší věže, v květnu byl veřejnosti představen její interiér.

A dnes bude věž slavnostně otevřena a požehnána za účasti papeže Lva XIV., španělského královského páru a dalších více než čtyř tisíc hostů. „Den zakončí světelná show promítající se přes novou věž a barcelonskou oblohu jako vizuální pocta Gaudímu,“ uvedl server Sagrada Familia / Barcelona Tickets.

Ode dneška tak lze Sagradu Família považovat za oficiálně výškově dokončenou. K úplnému dohotovení chrámu však ještě zbývá některé věci dodělat. I proto ještě nejvyššímu kostelu světa dělají dočasně společnost jeřáby a lešení.

Podle dřívějších plánů měl být přitom kostel letos zcela dokončený. Zhatila je však mimo jiné pandemie covidu-19, která podstatně omezila stavební práce a snížila příjem peněz ze vstupného.

Stavba byla zahájena 19. března 1882. A dnes už se málo ví, že Antoni Gaudí u projektu nestál od začátku. Prvním architektem byl Francisco de Paula del Villar a jeho návrh počítal s neogotickým stylem. Už po roce však Villar projekt opustil kvůli neshodám se zadavateli ohledně nákladů na materiál.

V roce 1883 se tedy do stavby chrámu zapojil tehdy mladý a nadějný architekt Antoni Gaudí. A ten celý koncept radikálně změnil. Ačkoli vycházel i z gotiky, silně se inspiroval přírodními formami a křesťanskou symbolikou. Chrámu dal organicky tvarovanou podobu, která je osobitou směsicí secese a modernismu. Říká se jí i secesní naturalismus.

Gaudí na stavbě pracoval více než 40 let a posledních 12 let svého života zasvětil výhradně práci na Sagradě Família. Do té doby se věnoval i jiným projektům. Za Gaudího života byla otevřena kaple svatého Josefa v kryptě a dokončena zvonice apoštola Barnabáše, víc toho na vlastní oči autor návrhu nespatřil. V roce 1926 ho cestou na staveniště srazila tramvaj a po nehodě zemřel. V té době bylo dokončeno pouze 10 až 15 procent chrámu.

Sám autor věděl, že stavba potrvá dlouho, protože se platí jen z darů a sbírek (a dnes i ze vstupného). Architekt věřil, že kostel by měl být postaven díky lidem, ne vládám nebo církvi. A byl i smířený s tím, že konečný výsledek své práce nespatří. Když se ho někdo ptal, zda bude kostel někdy dokončen, odpovídal: „Můj klient nespěchá.“ Čímž myslel Boha.

Po Gaudího smrti se projektu chopili jeho žáci. První byl Domènec Sugrañes, který dokončil tři věže fasády Narození. Žáci postupně dopracovali i to, k čemu se jejich učitel nedostal. Architekt totiž celkem podrobně nastínil vnější podobu kostela, ale interiéry bylo nutné dopracovat.

„Gaudí nedefinoval interiéry věží. Dal nějaké instrukce, ale vnitřky zobrazoval prázdně nebo černě,“ popsal nynější hlavní architekt chrámu Jordi Faulí. Žáci podle něj už v prvních nákresech dotvořili třeba i prostor nad klenbou hlavní lodi, který tvoří patu největší věže Ježíše Krista. Nachází se ve výšce 80 metrů nad zemí, přivádí do klenby lodi denní světlo a zároveň podpírá věž a konstrukce uvnitř – schodiště a výtah.

Ve 30. letech minulého století ovšem stavbu přerušila španělská občanská válka. V červenci 1936 anarchisté zapálili kryptu kostela a vnikli do architektovy dílny. Zničili většinu plánů, záznamů i fotografií a také sádrové modely.

Naštěstí tu stále byli architektovi žáci. V roce 1939 přebral projekt další z nich, Francesc de Paula Quintana. Ve stavbě mohl pokračovat díky zbytkům materiálů zachráněných z Gaudího dílny a také projektu rekonstruovaného na základě již zveřejněných plánů a fotografií.

Práce na chrámu opět naplno ožily v druhé polovině 20. století. Úkolu pokračovat v Gaudího vizi se postupně chopili i další architekti, jako byli Isidre Puig i Boada, Lluís Bonet i Garí, Francesc Cardoner, Jordi Bonet i Amengol nebo naposledy již zmíněný Jordi Faulí.

Od roku 1979 se na stavbě podílí také Novozélanďan Mark Burry. Uplatňuje i moderní technologie, aby rekonstruoval a doplnil původní Gaudího plány. Jak uvedl server Metropolitan Barcelona, k vyřešení mnoha technických problémů Gaudího návrhu použil například i letecký software. Samozřejmostí je dnes počítačové modelování, na výrobu některých částí byly využity i průmyslové roboty.

Gaudího návrh zahrnuje osmnáct věží, uspořádaných podle výšky. Nejnižší jsou věže dvanácti apoštolů, seskupené do tří čtveřic, z nichž každá tvoří zdobnou fasádu s vchodem do chrámu. Z nich jich stojí už osm. Dvě fasády, Narození a Umučení, jsou už desítky let dokončené. Třetí, fasáda Slávy, se zbývajícími čtyřmi věžemi evangelistů, ještě čeká na stavbu.

Uprostřed chrámu je pak centrální skupina větších věží. Nad symboly apoštolů ční do výšky 135 metrů věže zasvěcené čtyřem evangelistům. Slavnostně otevřeny byly 12. listopadu 2023. Další v pořadí je věž Panny Marie a úplně největší, letos dokončená, patří Ježíši Kristu.

Každou ze šesti nejvyšších věží na špičce zakončuje symbol příslušné postavy. V případě evangelistů je to okřídlený býk jako svatý Lukáš, anděl jako svatý Matouš, orel za svatého Jana a okřídlený lev zpodobňující svatého Marka. Na mohutnou věž Panny Marie byla v roce 2021 umístěna osvětlená hvězda.

Nejvyšší věž Ježíše Krista letos zakončil obrovský prosklený kříž. Má rozměry 17 krát 13,5 metru, váží 100 tun a jeho instalace zabrala asi měsíc. V blízké budoucnosti má sloužit jako vyhlídková věž a uvažuje se také o možnosti promítat z něj večer světelné paprsky, aby se stal symbolicky duchovním majákem nad městem.

S ním celý chrám dosáhl výšky 172,5 metru, čímž o 11 metrů překonal dosavadního rekordmana, gotický velechrám neboli Münster v německém Ulmu. Tím se Sagrada Família stala nejvyšším kostelem světa. Není však vyšší než 177metrová hora Montjuïc v Barceloně, jelikož Gaudí věřil, že lidské dílo nemá převyšovat boží stvoření.

Věže zdobí i motivy eucharistie, jako jsou klasy, hrozny a kalichy. Dovnitř se postupně instalují speciální zvony, které pohání vítr.

Stavba chrámu od počátků do dneška

V roce 2005 byla stavba zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO. Dalšího milníku dosáhla v roce 2010, kdy ji vysvětil tehdejší papež Benedikt XVI.

Mnohé však překvapilo, že téměř 130 let stavba probíhala bez oficiálního stavebního povolení. Na to, že povolení chybí, se přišlo až v roce 2016. Stavební úřad Barcelony ho vydal o tři roky později, ale s omezením platnosti jen do letoška.

Kostel přitom stále není úplně hotový. Zbývající stavební práce tak budou zřejmě vyžadovat nový schvalovací proces. Dostavět zbývá zmíněnou fasádu Slávy se čtyřmi věžemi, kterou Gaudí zamýšlel jako hlavní vstup do kostela. Doplní ji dveře s textem otčenáše v 50 jazycích.

Chybí i kaple Nanebevzetí Panny Marie spolu s východní sakristií, dokončovat se bude vnitřek hlavní věže. Postupně přibude rovněž liturgické vybavení, osvětlení a zařízení uvnitř chrámu. Několik měsíců se už třeba instaluje vnitřní obložení. Nezisková organizace, která má na starosti výstavbu, nyní odhaduje celkové dokončení na rok 2035.

Záležet bude na štědrosti přispěvatelů, protože tradice financovat stavbu bez veřejných a církevních prostředků stále pokračuje. Roli však bude hrát i řešení problémů. Stavba zbývající třetí fasády totiž budí vášně u lidí bydlících naproti.

Jak popsalo CNN, problém se točí kolem navrhovaného schodiště. Vstupní portál vychází ve výšce asi tři metry nad úrovní ulice, proto architekti přišli s monumentálním schodištěm, které do něj povede. Vedle však musí zbýt i místo na průjezd dopravy, což by mohlo znamenat bourání až celých dvou městských bloků s tisícovkou obyvatel. „Proto se mnoho místních podniků a obyvatel staví proti tomuto návrhu,“ zjistili reportéři CNN.