Pražský hrad – a které jsou další? 10 největších českých hradů

Hrady jsou tu s námi po staletí jako součást historie a identity. Jsou dobře zmapované, srovnání velikosti je však oříšek. Některé zůstaly relativně původní, jiné prošly přestavbami, z dalších jsou jen zbytky.

I k měření se dá přistoupit různě, orientační srovnání je však přece jen možné. Seznam Zprávy využily měření plochy na portálu Mapy.cz a vyzkoušely je u všech známých českých hradů, s využitím encyklopedií a Památkového katalogu. A to bez rozdílu, nakolik jsou zachované a přestavěné či k jakým účelům dnes slouží. Měřené plochy jsou půdorysy včetně nádvoří, hradeb a budov bez ohledu na stáří. Nezahrnují zahrady ani stavby mimo hlavní komplexy.

O prvenství není pochyb, pražské dominantě jsme naměřili plochu 6,9 hektaru. Areál se vyvíjel od raného středověku až po současnost, vznikl postupným scelováním rozptýlených staveb. Původní románský palác rozšířili v době gotiky Karel IV., Václav IV. a Vladislav Jagellonský. Z románské doby se zachovala bazilika svatého Jiří a Černá věž, z gotické Vladislavský sál, Ludvíkovo křídlo, část katedrály svatého Víta a tři věže. Stopy tu zanechali architekti Benedikt Ried, Matyáš z Arrasu a Petr Parléř.

Nejvíce se stavělo za Rudolfa II., který rozšířil jižní křídlo a postavil to severní včetně brány s Prašným mostem, Císařské konírny a Španělského sálu. Jeho bratr Matyáš přidal manýristickou Matyášovu bránu. V té době zde působil architekt Giuseppe Mattei a patrně i Giovanni Maria Filippi. V 18. století hrad barokně sjednotil Niccolo Pacassi.

Z přelomu 19. a 20. století pochází větší část katedrály od Josefa Krannera a Josefa Mockera – ten je i autorem Nového proboštství. V reprezentativní sídlo československého státu Hrad proměnil Josip Plečnik, za Václava Havla jeho podobu ovlivnil Bořek Šípek.

Sídlo z 13. století prošlo takovými přestavbami, že nese název „hrad a zámek“. Hlavnímu areálu jsme naměřili 3,14 hektaru. Bydleli tu pánové z Krumlova, poté Rožmberkové. Petr Vok ho musel prodat Rudolfu II., později patřil Eggenberkům a Schwarzenberkům.

Skládá se z Horního a Dolního hradu, zahrnuje 40 budov a pět nádvoří. K nejstarším částem patří gotická Solnice, malá kaple a věž s renesanční nástavbou. Cenné barokní divadlo s Horním hradem spojuje plášťový most s původem v 15. století, jehož podpěrná konstrukce připomíná římský akvadukt.

Dnešní Špilberk je spojením gotického hradu a barokní pevnosti, jež zabírá tři hektary. Hrad postavený za Přemysla Otakara II. má kosodélný půdorys. Po požáru koncem 16. století prošel renesanční přestavbou a v době baroka fungoval jako pevnost. Díky ní město Brno odolalo obléhání Švédy za třicetileté války, zachovala se však jen vnitřní část. Kasematy sloužily i jako obávaná věznice. Z roku 1836 pochází příčné křídlo postavené přes nádvoří, poslední úpravy jsou z konce 20. století.

Těsně pod stupni vítězů končí hrad Pernštejn, s rozlohou 2,13 hektaru. Zachoval se ve středověké podobě, což mu propůjčuje pohádkové kouzlo. Stavební historie hradu sahá do 13. století, nynější podoba je pozdně gotická z dob pánů z Pernštejna. Jádro tvoří obranná věž Barborka, později obestavěná a téměř zakrytá zdí a dalšími budovami. Malebnost stavby dokresluje hranolová věž čtyř ročních období, kterou s hlavním jádrem spojuje dřevěný most.

Tenhle dvouhektarový neogotický hrad vítá poněkud jiné návštěvníky než turisty – slouží jako věznice i pro ty nejtěžší zločince. Jako vězení fungoval už ve 14. století a tento úděl střídavě s vojenským využitím nesl po staletí. Sloužil k internaci obětí inkvizice, nacistů či politických vězňů.

Základ je z 13. století, hrad byl dlouho spojený s olomouckým biskupstvím, později arcibiskupstvím. V 17. století se stal barokní pevností a přibyl kostel svaté Markéty od Giovanniho Pietra Tencally. Neogotická podoba je z 19. století.

Už více než 100 let opravovaná a dostavovaná zřícenina má rozlohu 1,95 hektaru. Hrad se začal stavět na konci 13. století, gotická pevnost se z něj stala asi o 100 let později. Prošel rukama několika šlechtických rodů, včetně Pernštejnů či Dietrichsteinů. Jádro hradu přestavěli na renesanční sídlo Bruntálští z Vrbna. Z té doby pochází i palác, za jehož nedávnou rekonstrukci získal atelier-r několik cen.

7. Olomoucký hrad

Někdejší sídlo přemyslovských knížat v Olomouci je nejvýznamnější areál středověkého původu na Moravě. Dle parcel zapsaných v seznamu kulturních památek zabírá území zhruba 1,91 hektaru.

Vévodí mu gotický dóm svatého Václava s neogotickým západním průčelím a hlavní věží. S chrámem sousedí románský Biskupský palác, v němž podlehl vraždě poslední přemyslovský panovník Václav III., a původně gotický kostel svaté Anny, upravený v raném baroku. V bývalém kapitulním děkanství, které je směsí stylů od gotiky po neorenesanci, sídlí Arcidiecézní muzeum s moderní úpravou interiéru od již zaniklého ateliéru HŠH architekti. V areálu sídlí i farnost svatého Václava.

Podobný případ jako v Českém Krumlově je hrad přebudovaný na zámek v Jindřichově Hradci, s půdorysem o velikosti 1,82 hektaru. Hrad jedné z odnoží Vítkovců se začal stavět už kolem roku 1200. Původní podobu z dob gotiky si zachovala černá věž. V druhé polovině 16. století Hradečtí své sídlo po vzoru italských paláců přebudovali na renesanční zámek, včetně hudebního pavilonu Rondel. Gotická hradní kaple získala počátkem 18. století barokní slupku.

Hrad založený za knížete Břetislava v první polovině 11. století měl díky umístění v pohraničí ve středověku velký význam. Často ho navštěvovali panovníci, Zikmund Lucemburský zde dokonce zemřel. Moc toho z něj nezbylo, ale areál s rozlohou 1,78 hektaru má stále patrný půdorys, modelovaný i zachovanými hradbami. Pozůstatkem z doby románské je rotunda svaté Kateřiny. Část hradu je přestavěná na barokní zámek, s viditelnými gotickými prvky. V bývalém předhradí stojí od 18. století pivovar.

Žebříček uzavírá areál hradu Svojanova s plochou 1,7 hektaru, který nechal ve 13. století postavit Přemysl Otakar II. Hrad na hranicích Čech a Moravy chránil Trstenickou stezku, která obě země spojovala. Opevnění je pozdně gotické, z renesančního paláce zůstalo jen torzo. Renesanční je Dům zbrojnošů, Starý palác získal v 19. století klasicistní úpravu. Nejvyšší částí je oválná věž z břitem neboli bergfrit.