Památky v ohrožení. Mezi perlami Ukrajiny je i stavba od českého architekta

Hlavní město Kyjev, okupovaný Krym, bombardovaný Černihiv a Charkov, opevněná Oděsa i Lvov, kam utíkají statisíce uprchlíků. Tam všude i na dalších místech Ukrajiny stojí památky, které svou hodnotou překračující hranice. Jsou výjimečné stářím, bohatou historií, krásou i originalitou architektury. Proto si vysloužily zápis na seznam UNESCO, nebo se o něj pokoušejí. Většina se nachází na západě země, na Krymu a v Kyjevě. A lze mezi nimi vysledovat i výrazné české stopy.

Přijet do Kyjeva a nevidět Kyjevskopečerskou lávru je jako navštívit Paříž a minout Eiffelovku. Tento klášter, stejně jako katedrála svaté Sofie – obojí s tisíciletou historií –, patří díky pozlaceným báním z doby baroka k dominantám města. Kyjevskopečerská lávra, dnes sídlo hlavy ukrajinské pravoslavné církve, byla ve středověku významným kulturním centrem. Katedrála svaté Sofie, nyní muzeum, se pyšní 19 věžemi, přičemž před barokní přestavbou jich měla dokonce 30. 

V Kyjevě stojí ještě dva kandidáti na zápis do UNESCO – chrám svatého Ondřeje a klášter s kostelem svatého Cyrila.

Poloostrov Krym má díky strategické poloze barvitou historii už od starověku. Staří Řekové mu říkali Taurica a jako kolonii tu založili město Chersonésos, jehož zbytky jsou k vidění v Sevastopolu. Mezi 5. stoletím před naším letopočtem a 14. stoletím po Kristu to bylo důležité centrum severní části Černého moře. Odolalo útokům nájezdníků, přežilo nadvládu Římanů či Janovanů, až ji nakonec zničila vojska říše Zlaté hordy.

Josef Hlávka byl v 19. století významným českým stavitelem, architektem, politikem a mecenášem. Jím založená nadace funguje dodnes, jeho jméno nese pražský most. V Praze navrhl porodnici u Apolináře, ve Vídni postavil operu. Jeho nejvýznamnějším dílem je však areál původní rezidence bukovinských a dalmatských metropolitů v ukrajinských Černovicích, dnes sídlo Černovické univerzity.

Západoukrajinský Lvov, založený ve středověku, byl několik staletí důležitým střediskem. Jeho středověká struktura se dobře zachovala, přičemž ji obohatily stavby z pozdějších dob. Kromě zbytků hradu Vysokyj Zamok stojí za povšimnutí Arménská katedrála ze 14. století, středověký kostel svaté Paraskevy nebo bývalý klášter bernardinů s kostelem svatého Ondřeje. Na návrší jihozápadně od centra chráněný soubor doplňuje barokní komplex katedrály svatého Jiří.

Karpatskou oblast na pomezí Ukrajiny a Polska zdobí na mnoha místech historické pravoslavné kostely ze dřeva, zvané cerkve. Celkem 16 jich je zapsaných na seznamu UNESCO, z toho půlka stojí na Ukrajině. Půdorysy a věžemi odpovídají východní liturgii, podle oblastí se liší a dělí na několik typů. Všechny jsou roubené, střechy a stěny většinou pokrývají šindele. Některé mají samostatné zvonice či ploty s branami.

V krymském vnitrozemí se rozkládají tři skalní hrady spojené s jeskynními komplexy, které pocházejí zřejmě z pátého až šestého století. Dva, Mangup a Eski Kermen, byly původně sídly Ostrogótů. Třetí, Chufut-Kale, je možná dílem sarmatského kmene Alanů a později sloužil jako centrum judaistického národa Karaitů.

V Ditiněckém parku v centru Černihivu stojí dva pravoslavné chrámy – Borisoglebská katedrála a chrám Proměnění Páně. Park se rozkládá na místě osídlení ze sedmého až osmého století. Trojlodní chrám Proměnění Páně je jednou z nejstarších dochovaných kamenných budov na Ukrajině – stavba začala už roku 1030. Katedrála Borise a Gleba má historii sahající do začátku 12. století, dnešní podoba je výsledkem několika rekonstrukcí, mimo jiné i po bombardování v roce 1941.

Italský Janov se v raném středověku díky velké obchodní námořní flotile a křižáckým výpravám vyvinul ve stát, který ovládal řadu ostrovů a přímořských oblastí Středozemního a Černého moře. Patřil k tomu i poloostrov Krym, na jehož pobřeží po Janovanech zůstalo několik hradů – opevněných obchodních center ze 13.–15. století. Největší je pevnost Sudak, jejíž většina dochovaných staveb pochází z janovského období, ale vznikla už za Byzantinců v šestém až sedmém století.

Na skalním ostrohu při ústí řeky Dněstr do Černého moře stávalo zřejmě od roku 600 před naším letopočtem řecké město Tyrás, kolonie Milétu. V prvním století našeho letopočtu ho zpustošili Dákové a od té doby se na jeho území vystřídala řada národů. Na jeho ruinách, z nichž je dodnes část viditelná, stojí hrad, jehož založení historici nejčastěji připisují Janovanům a datují ho do 13. nebo 14. století. Pevnost, která měla 34 věží, později ovládali Litevci, Moldavané i Turci.

Kamenec Podolský, mimochodem partnerské město Kutné Hory, se rozkládá kolem kaňonu řeky Smotryč. Historické centrum leží na oválné skalní vyvýšenině, uzavřené kaňonem ze všech stran. Jediný přístup na skálu dříve vedl po úzkém hřebeni oddělujícím dva říční meandry. Na místě, v němž hřeben ústí na vyvýšeninu, stojí hrad postavený zřejmě Litevci ve 14. století, který přístup do města chránil. Měl i obrannou funkci na hranici Polsko-litevské unie, kterou chránil proti kozákům, Turkům a Tatarům.

Puškinovo dílo Bachčisarajská fontána pojednává o Fontáně slz v paláci ze 16. století, v němž sídlili krymští chánové. Byli to vládcové krymskotatarského státu, který vznikl po rozpadu již zmiňované říše Zlaté hordy a existoval v letech 1441–1783. Jeden z nejznámějších evropských muslimských paláců postavili osmanští, perští a italští architekti.

Oblast Oděsy má dlouhou historii, ale samo město je staré jen něco přes 200 let. Po vítězství v rusko-turecké válce je roku 1794 založila carevna Kateřina II. Veliká. Multikulturní město s přístavem je zajímavé ucelenou výstavbou převážně z 19. století ve směsi stylů inspirovaných Francií a Itálií.

K nejefektnějším památkám patří monumentální Potěmkinovy schody a neorenesanční budova Národního divadla opery a baletu. Jejími autory jsou známí vídeňští architekti Fellner a Helmer, kteří navrhli třeba i Grandhotel Pupp a Císařské lázně v Karlových Varech i několik českých divadel, včetně Státní opery v Praze a Mahenova divadla v Brně.

Na záběrech centra Charkova si nelze nevšimnout obrovského půlkruhového konstruktivistického komplexu Děržprom. Název třináctipatrové modernistické budovy z roku 1928 lze přeložit jako Průmyslový palác.

Architekti Sergej Serafimov, Mark Felger a Samuil Kravec ji navrhli jako symetrickou, vertikálně orientovanou strukturu. Kontrastně do ní vložili dvě horizontály mostů, které tvoří brány pro vstup na náměstí Svobody.