Od Mayů po Aztéky a Inky. Tajemné stavby starých amerických civilizací

Evropa byla popisováním světové historie dlouho zahleděná do sebe. Řada civilizací na jiných kontinentech ji však předběhla nebo existovala souběžně. Evropané navíc o některých z nich dlouho neměli potuchy. Platí to mimo jiné o Latinské Americe, jejíž poznávání Evropany začalo až na přelomu 15. a 16. století se španělskou conquistou.

Od té doby se v pohledu na tamější historické osídlení hodně změnilo. A díky archeologům se znalosti o něm stále rozšiřují i v posledních desetiletích. Evropští dobyvatelé mnohé zničili. Zůstalo však dost na to, aby mexická a jihoamerická půda mohla odhalovat stále další tajemství.

Díky tomu už je dnes známá řada tamějších říší, civilizací a kultur. A dál se rozšiřuje množství objevených staveb, které po nich zůstaly. Vedle pyramid a chrámů jsou to často třeba i hřiště pro míčové hry.

Mayská civilizace nad ostatními americkými vyniká délkou trvání. Mayské osídlení začalo už kolem roku 6000 před naším letopočtem a první města Mayové stavěli 750 let před Kristem – v době, kdy se rodil antický Řím. Vrcholu jejich civilizace dosáhla kolem roku 800 našeho letopočtu a zanikla až ke konci 17. století.

Mayové obývali oblast jižního Mexika, Guatemaly, Belize a Hondurasu, jíž se říká Mezoamerika. Neměli jednotnou říši, spíše se dá mluvit o soupeření městských států. Jejich civilizace se rozvinula díky vyšlechtění kukuřice a na jejím úpadku se podepsalo kácení lesů kvůli energeticky náročné výrobě štuků používaných na stavby a ulice. Úrodu pak začaly ničit prudké deště a později vše dokonalo sucho. Že by varování pro dnešek?

Štuky pokrývaly i stavby v Tikalu, který leží v Guatemale a představuje nejrozsáhlejší ruiny mayského města. Z tří tisíc tamějších staveb je nejpůsobivější Chrám velkého jaguára, datovaný do roku 732 našeho letopočtu. Pyramidu vysokou 55 metrů zakončuje typický mayský střešní hřeben.

Civilizace Olméků svým rozkvětem předběhla i Maye a je tedy nejstarší z těch velkých v Latinské Americe. Vrcholila mezi roky 1500 před Kristem a 400 našeho letopočtu, ale předolmécká kultura existovala už o tisíciletí dříve.

Olmékové měli centrum v mexickém Veracruzu. Kromě zbytků staveb, mozaik, stél, soch a památek na hru s míčem z kaučuku, kterou Olmékové vynalezli, se po nich zachovaly obří kamenné hlavy. Ta největší má průměr přes tři metry, účel není známý.

V Bolívii u jezera Titicaca sídlila mezi roky 1580 před naším letopočtem a 1000 našeho letopočtu říše Tiwanaku neboli Tiahuanaco. Od roku 500 našeho letopočtu s ní pak soupeřila sousední říše Wari se sídlem v peruánských Andách.

Po obou se zachovaly monumentální stavby a zbytky, přičemž působivější jsou ty tiwanacké. Kromě pyramidy Akapana či tajemného komplexu Pumapunku k nim patří astronomicky orientovaný chrám Kalasasaya. Vypadá jako rozlehlé náměstí, s obezděním a schodištěm.

Údolí Oaxaca v Mexiku obývala v období 700 před Kristem a 1521 našeho letopočtu civilizace Zapotéků. Politické centrum měla v Monte Albán, v němž na soustavě teras dodnes stojí několik pyramid nebo míčové hřiště. Umělecky významnější je však náboženské centrum a posvátné pohřebiště Mitla. Komplex je jedinečný díky propracovaným mozaikám a geometrickým ozdobám.

Teotihuacán nedaleko Mexico City patří k nejtajemnějším předkolumbovským památkám. O jeho významu svědčí obrovské měřítko staveb. Mocný městský stát ovládal zdejší kraj mezi roky 100 před naším letopočtem a 600 po Kristu. S populací nejméně 125 tisíc lidí a dvěma tisíci budov to bylo ve své době největší město v Americe a jedno z největších na světě.

Městu dominuje Pyramida Boha Slunce, třetí největší pyramida světa. Získala jméno od Aztéků, kteří město s úžasem objevili a považovali za dílo bohů. Teotihuacán vyvolává otázky, proč upadl a obyvatelé ho opustili.

S pobřežím Mexického zálivu v letech 100 až 1000 našeho letopočtu je spojená kultura, která se stala nástupcem Olméků a předchůdcem Totonaků. Oblast byla rozdělená na velká regionální centra řízená dědičnými vládci. Společnost stála na pěstování kukuřice a lidé tam jedli například i psy. Od ostatních v oblasti se kultura odlišuje použitím cementu a dekorativních výklenků ve stavbách. Jejím hlavním centrem bylo město El Tajín, plné pyramid, chrámů, paláců a míčových hřišť.

Už současně s Teotihuacánem existovala nedaleká Cholula jako vesnice. Od roku 600 našeho letopočtu se však stala důležitým městem a náboženským centrem, které vytrvalo až do 16. století. Rozvoj jí přinesly výborné podmínky pro zemědělství a poloha skvělá pro obchod, který stál na výrobě textilií.

Díky půdě bohaté na jíl je s její kulturou spojená také výroba keramiky a cihel. Nejdůležitější stavbou Choluly je Velká pyramida z nepálených cihel. Je vysoká jen 25 metrů, ale základnu má větší než Velká pyramida v Gíze, 300 × 315 metrů.

Dalším důležitým městem v centrálním Mexiku se po pádu Teotihuacánu stalo Xochicalco. Založili ho mayští obchodníci a jeho kultura, vzkvétající v letech 650 až 900, měla vliv i na Toltéky. Jeho pád proběhl podobně jako u Teotihuacánu – bylo zničeno kvůli požáru a bourání. Nejúchvatnější památkou na Xochicalco je krásně zdobený Chrám opeřeného hada, vykazující vlivy Teotihuacánu a mayského umění.

Civilizace Toltéků vzkvétala ve středním Mexiku mezi 9. a 12. stoletím. Hodně vědomostí o ní pochází od Aztéků, kteří Toltéky ctili a odvozovali od nich svůj původ. Toltékové byli v úzké kulturní vazbě s Mayi, což dokládá podobné mřížkové rozvržení měst nebo uctívání Opeřeného hada.

Toltéckou metropolí se stala Tula, zvaná i Tulu či Tollan, vystavěná na vápencovém kopci. Ze dvou tamějších pyramid více zaujme ta, jejíž vrcholek zdobí masivní sloupy upravené jako postavy válečníků.

Kultura Totonaků vládla v mexických státech Veracruz a Puebla v letech 900 až 1519. Existují domněnky, že Totonakové mohli už v roce 300 založit El Tajín, pravděpodobnější však je, že toto město jen později osídlili.

Od 15. století byli Totonakové vazaly Aztéků, roku 1519 se však spojili s conquistadorem Cortésem a společně dobyli aztécký Tenochtitlán. Zbavili se nadvlády Aztéků, vystřídalo ji však nevolnictví pod Španěly. Jedním ze tří center Totonaků bylo město Cempoala, metropole říše Totocanapan. Zdejší monumenty jsou postavené z ohlazených říčních kamenů.

Předkolumbovskou historii Mexika uzavřeli Aztékové, kteří oblast obývali od 14. století. Jejich říše padla dobytím hlavního města Tenochtitlánu roku 1521 aliancí Španělů a Totonaků. Španělé si mysleli, že Aztékové skrývají zlato, což se však ukázalo jako omyl. Byli také ohromení rozvinutým aztéckým obchodem. Na obřím centrálním tržišti města Tlatelolco denně obchodovalo 20 až 60 tisíc lidí, což bylo v Evropě nevídané.

Kultura a architektura Aztéků vyšla z té toltécké a byla ovlivněná i Teotihuacánem. Zbytky Tenochtitlánu lze najít v Mexico City. Zvláště viditelné jsou ruiny centrálního chrámu Teplo Mayor, zasvěceného bohům války a deště.

Druhá velká říše, na niž narazili španělští dobyvatelé, byla ta incká. Inkové obývali hornaté andské oblasti Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny, a to v letech 1438 až 1533, než podlehli tlaku Španělů.

Většinou poblíž svých hranic Inkové postavili téměř 200 horských pevností zvaných pukary. Vybudovali však i několik větších sídel. Nejpůsobivějším je ikonické Machu Picchu, fotogenické i díky umístění na špičaté hoře. Pro Inky typické jsou stavby z leštěných kamenů vázaných na sucho.