Obytné kolonie v Brně a Praze patří k milníkům v rozvoji funkcionalismu

Byly to unikátní experimenty, čtvrti vybudované jako expozice moderního bydlení. Na jejich přípravě se spojili nejlepší architekti přelomu 20. a 30. let minulého století. Na názorných příkladech nabídli recept pro nový přístup ve stavění obytných domů – úsporný, relativně levný, a přitom vysoce kvalitní. Každá ze čtvrtí posloužila jako krátkodobá výstava a poté se v domech skutečně bydlelo. A bydlí dodnes.

Díky účasti významných architektů a široké publicitě měly tyto projekty obrovský vliv. Posloužily jako inspirace pro stavbu obytných čtvrtí v jiných městech a zemích. A významně přispěly i k rozvoji funkcionalismu v Evropě a na dalších kontinentech.

Organizaci výstavby vzorových čtvrtí měly v rukou spolky sdružující architekty, umělce, řemeslníky a podnikatele. V německy mluvících zemích dostaly název Werkbund, v tuzemsku to byl Svaz československého díla. Brněnská kolonie Nový dům se stala hned druhou z těchto čtvrtí v pořadí. A díky pozdějšímu přírůstku v podobě pražské osady Baba se Česko může chlubit dvojnásobným zastoupením.

Od roku 2013 je šest kolonií vybudovaných v Česku, Německu, Polsku, Švýcarsku a Rakousku sdružených v síti Werkbund Estates. Cílem je sdílet zkušenosti a osvědčené postupy v ochraně těchto památek. V roce 2020 také získalo pět z těchto čtvrtí na území Evropské unie zápis na seznam Evropského dědictví.

Všechno začalo v Německu, konkrétně ve Stuttgartu. Německý Werkbund vznikl jako první svého druhu a zařadil se mezi lídry v propagaci myšlenek modernismu. Po první světové válce v něm získali silné slovo architekti zaměření na nový styl, pro který se vžil název funkcionalismus. K důležitým aktivitám spolku patřily velké výstavy a pro tu stuttgartskou, pořádanou v roce 1927, se logicky nový styl nabízel.

Funkcionalistická architektura a design se staly hlavní myšlenkou výstavy na stuttgartském návrší Weissenhof. Organizace se chopil Ludwig Mies van der Rohe, pozdější autor brněnské vily Tugendhat. K účasti přizval nejen německé architekty v čele s ředitelem školy Bauhaus Walterem Gropiem nebo průkopníkem modernismu Peterem Behrensem. Přidali se i slavní cizinci – Švýcaři Le Corbusier a Pierre Jeanneret, Nizozemci Mart Stam a J. J. Pieter Oud, Rakušan Josef Frank a Belgičan Victor Bourgeois.

Architekti navrhli 21 domů, z nichž se 11 i přes bombardování za druhé světové války dochovalo do dneška. Protnuly se zde myšlenky školy Bauhaus, modernistického hnutí Neues Bauen a lídrů avantgardní architektury Miese van der Rohe a Le Corbusiera. Právě zde se proto v plné šíři zrodil a představil světu funkcionalismus, v různých podobách a včetně typického designu z ocelových trubek.

Nešlo jen o zdejší domy, uvnitř se vystavovaly i fotografie a plány dalších staveb v Evropě a Spojených státech. Výstava byla první přehlídkou moderní architektury a ukázala, že se vyvíjí podobně v celé Evropě a v USA. Výběr z expozice pak putoval po Evropě až do roku 1930, kdy byl k vidění v Praze. Československo bylo, i když jen na papíře, zastoupené 30 architekty a skupinami, což znamenalo po Německu nejširší účast.

Čtvrť Weissenhof vzbudila velký ohlas a stala se vzorem pro podobné projekty v několika zemích Evropy.

V současnosti je stuttgartská čtvrť vzorem pro ostatní podobné obytné kolonie znovu, a to v úrovni památkové ochrany, propagace a podpory turismu. Zachované domy jsou tu v příkladném stavu a jeden z nich, navržený Le Corbusierem, nechali Němci zapsat na seznam UNESCO. V něm najdou návštěvníci zázemí a muzeum, při pohybu po areálu jim v orientaci pomáhá přehledný informační systém.

Češi nebyli za Němci vůbec pozadu. Zřejmě ještě během přípravy Weissenhofu začali pracovat na vlastním podobném projektu v Brně. V rámci Výstavy soudobé kultury v Československu, k jejíž příležitosti se roku 1928 otvíralo nové výstaviště, představili i funkcionalistickou kolonii Nový dům v dnešních Žabovřeskách. Tedy jen rok po otevření stuttgartského průkopníka.

Devět československých architektů, mezi nimiž byli Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner nebo Jiří Kroha, tady po stuttgartském vzoru postavilo 16 vzorových domů – od rodinných vil přes řadovky po bytové domy. Kolonie vznikala jako developerský projekt, ale ideově ho zaštítil Svaz československého díla. Urbanistický plán připravil Bohuslav Fuchs.

Dnes lze na místě najít přístřešek s informačními tabulemi. Domům v zastrčené lokalitě však schází památková ochrana a většina z nich je zanedbaná nebo poškozená nevhodnými rekonstrukcemi.

Vratislav je dnes polská, ale v roce 1929, kdy se zde konala výstava Wohnung und Werkraum (WUWA), byla součástí Německé říše. Město bylo převážně německy mluvící a na výstavbě funkcionalistického souboru ve čtvrti Grüneiche, dnešním Dąbie, pracovali němečtí architekti pod záštitou slezského Werkbundu. Tamější vzorovou čtvrť lze proto nazvat spíše německou než polskou, i když většina autorů byla místní.

Kromě bydlení, zaměřeného hlavně na malé a střední byty, se expozice sestávající z 32 budov věnovala i architektuře pracovišť. Více než její předchůdci kladla důraz na levné technologie.

Největší hvězdou mezi zúčastněnými architekty byl Hans Scharoun, významný představitel organického funkcionalismu a tehdejší profesor na vratislavské Akademii umění a řemesel, autor jedné z vil ve Weissenhofu. Hlavním organizátorem se stal zakladatel slezského Werkbundu Heinrich Lauterbach, jenž později postavil i dvě vily v Jablonci nad Nisou.

Stuttgartské výstavy se s návrhem interiérů šesti bytů v domě od Ludwiga Miese van der Rohe zúčastnila i skupina mladých švýcarských architektů, což zajistil švýcarský Werkbund. Osm architektů této skupiny, mezi nimi třeba Max Ernst Haefeli, Werner Max Moser nebo Rudolf Steiger, pak na německý koncept navázalo obytnou kolonií Neubühl v Curychu. Pomáhal jim i krajinářský architekt Gustav Ammann.

Zatímco v jiných podobných čtvrtích pracovali architekti samostatně či ve dvojicích na jednotlivých stavbách, Švýcaři zpracovali kolonii 121 jednotných řadových domů jako autorská skupina. V roce 1931 se koncept prezentoval výstavou pořádanou Werkbundem, stavba domů pak ještě rok pokračovala.

Na návrhu interiérů a propagačních materiálů výstavy měl velký podíl švýcarský architekt a designér Max Bill. Tento úspěšný absolvent Bauhausu později v 50. letech navázal na slavnou školu, zrušenou nacisty, a založil její obdobu v německém Ulmu. Škola zvaná HfG se pak stala základem pro německý design druhé poloviny 20. století.

Plně v rukou Svazu československého díla byla stavba experimentální čtvrti na kopci Baba v Praze 6. Tedy na návrší s výhledem – dle vzoru Weissenhofu. Původním záměrem bylo vybudovat minimalistické řadové domy, ale autor urbanistického konceptu Pavel Janák prosadil šachovnicovou zástavbu vilami.

Na návrzích 33 rodinných domů pracovalo několik českých architektů, vedle Pavla Janáka třeba Josef Gočár a Ladislav Žák. Jen jediný dům je dílem cizince, ale ne ledajakého. Vilu pro rodinu Paličkových navrhl Nizozemec Mart Stam, absolvent Bauhausu, průkopník funkcionalistického designu a autor řadového trojdomu na Weissenhofu. Po dokončení a výstavě v roce 1932 se na Babě zabydlely i slavné osobnosti jako malíř Cyril Bouda, designér Ladislav Sutnar či sám architekt Pavel Janák.

Od ostatních podobných čtvrtí se Baba lišila ve větším vlivu stavebníků na jednotlivé domy a tím, že se zde méně experimentovalo s materiály a technologiemi. Dnes jsou domy většinou dobře zachovalé, celá osada je památkovou zónou.

Veřejné prostory však nejsou v ideálním stavu. Hlavní město proto nechalo vypracovat studii na jejich renovaci. Ta slibuje zázemí pro návštěvníky a vzhled čtvrti by se měl více sjednotit novým mobiliářem či renovací plotů v původním designu od Pavla Janáka.

Více než dvojnásobnou velikost ve srovnání s Babou má její vídeňská obdoba ve čtvrti Lainz, představená taktéž roku 1932. Celkem 31 architektů zde postavilo 70 rodinných domů, z nichž 64 dodnes stojí. Zúčastnili se moravští rodáci Adolf Loos a Josef Hoffmann, slavní architekti Gerrit Rietveld a Richard Neutra nebo rakouští architekti českého původu s příjmeními jako Sobotka, Wlach, Jirasek či Kulka. Spojení s Weissenhofem, které se už u podobných čtvrtí stalo zvykem, zajistila účast Josefa Franka, jenž celý vídeňský projekt vedl.

Zatímco se však na Babě navrhovalo pro individuální stavebníky, ve Vídni bylo objednavatelem městské bytové družstvo Gesiba. Jeho tehdejší generální ředitel Hermann Neubacher byl totiž zároveň prezidentem rakouského Werkbundu. Architekti se přitom zaměřili na bydlení na malém prostoru, domy jsou zde tedy většinou skromné a často i seskupené do řadové zástavby.

Čtvrť nedávno prošla rekonstrukcí a u jednoho z domů je návštěvníkům k dispozici informační koutek.