Krása pod povrchem: deset nejúžasnějších podzemních staveb světa

I obyčejný sklep dokáže v mysli člověka vyvolat pocit tajemna. Může za to temnota, ticho a vědomí stísněného prostoru. Není proto divu, že velké a honosné podzemní stavby působí zvláště přitažlivě. Úžas vyvolávají i díky otázkám, jak takové prostory někdo vůbec dokázal vyhloubit a zajistit. S krásou architektury a výzdoby se tu snoubí prastarý technický a inženýrský um.

Podzemní prostory lidé od dávných dob vyhledávali kvůli bezpečí a stabilní teplotě. Pomáhaly rozšířit užitné prostory, sloužily k ukládání cenností a k důstojnému pohřbívání. Některé vznikly jako vedlejší efekt po skončení těžby surovin a poté získaly nové využití. Jsou však i takové, jejichž účel je opředený záhadami.

Celkem 138 metrů na délku a 65 metrů na šířku má zásobárna vody z dob byzantské říše, která díky více než třem stům zdobených mramorových sloupů a klenbám působí jako majestátní katedrála. Odrazy od hladiny vody, jíž se sem vejde 80 milionů litrů, prostor na pohled ještě zdvojnásobují.

Jako většinu materiálu starověcí stavitelé využili recyklát trosek starších budov. Tento přístup, dnes moderně nazývaný udržitelností, byl v pozdní antice běžný pod názvem spolia.

Nedaleko dnešního Krakova se už od doby kamenné vyráběla sůl z vytékající solanky. Solný důl jako jeden z nejstarších na světě tady začali razit ve 13. století, fungoval až do roku 2007. Dnes je to památka na seznamu UNESCO, i díky desítkám soch a čtyřem kaplím, jež horníci vytesali do solných stěn.

Kaple a další prostory se pronajímají i na svatby a další soukromé akce, ve zdraví prospěšném vzduchu protknutého solí je možné se ubytovat. Návštěvníci tu procházejí po 3,5kilometrové trase.

Zlatý dům císaře Nera je zvláštní případ, protože se pod zemí ocitl až dodatečně. Císař si ho nechal postavit na návrší Oppio v letech 64–68, hned po velkém požáru města. Jako symbol dekadence byl brzy po Neronově smrti zbaven mramoru, z velké části zbořený a zasypaný zeminou.

Zbytky paláce lidé znovu našli v 15. století, když se do nich omylem propadl jeden mladý Říman. Zasypání zabránilo průnikům vlhkosti, takže se do té doby výjimečně zachovaly nástěnné malby a ovlivnily řadu renesančních umělců. Poté však komplex začal vlhnout, což zahájilo proces rozkladu.

I kvůli váze zeminy a dešťům se zřítila část stropů a kleneb, z bezpečnostních důvodů byl komplex načas uzavřený. Veřejnosti je opět přístupný od roku 2014.

Turecká Kappadokie je oblast s asi 200 podzemními městy, která vybudovali starověcí Frýgové v osmém a sedmém století před naším letopočtem. I když je v Turecku velké riziko zemětřesení, v této oblasti je hrozba z celé země nejmenší. I díky tomu se tolik frýgických památek zachovalo.

Největší ze všech je město Derinkuyu, které na nákresech připomíná mraveniště. Rozkládá se po 18 podzemních poschodích, která propojuje síť chodeb, a mohlo pojmout až 20 tisíc lidí. V roce 1963 ho objevil muž, jenž ve svém sklepě zaklepal na zeď a zjistil, že je za ní dutina.

K oblíbeným atrakcím francouzské Provence patří bývalý lom na vápenec a bauxit u vesnice Les Baux-de-Provence. Místo dalo bauxitu, z nějž se získává hliník, dokonce název. Lom byl otevřený na začátku 19. století a fungoval až do roku 1935, kdy klesla poptávka po stavebním kameni.

V 50. letech v lomu režisér Jean Cocteau natáčel film Orfeova závěť s Jeanem Maraisem a Yulem Brynnerem. Od roku 1977 tady pak začal fungovat audiovizuální projekt Cathédrale d'Images, inspirovaný prací českého scénografa Josefa Svobody, jednoho z tvůrců Laterny magiky.

V bludišti 20 metrů vysokých kamenných prostor se na stěny promítaly obrazy doprovázené hudbou, program se každý rok měnil. Od roku 2012 na to s lepšími technologiemi navázal podobný projekt Carriéres de Lumiéres. Na výstavách lidé mohou získat dojem, že se procházejí uvnitř obrazů.

Perlou předinckého období peruánských And je komplex chavínské kultury Chavín de Huántar. Více než tři tisíce let stará památka bývala správním a náboženským centrem, osídlená byla mezi roky 1500 a 300 před naším letopočtem.

Skládá se ze staveb ve tvaru komolého jehlanu, slepených z kamene a hliněné malty. Ukrývá síť chodeb a kamenných galerií, osvětlených drobnými paprsky světla. V podzemí je tu uložený i posvátný 4,5 metru vysoký žulový monolit zvaný Lanzón.

Fanoušci filmové série Star Wars si jistě vzpomenou na obydlí mladého Luka Skywalkera, vytesané do skály pod úrovní okolního terénu. Ve skutečnosti se nenachází na planetě Tatooine, ale na Zemi, v tuniské obci Matmata.

Dotyčné scény se natáčely v hotelu umístěném v někdejších obydlích jeskynních Berberů. Zdejším zvykem bylo vyhloubit do země velkou jámu a po jejím obvodu pak do skály vytesat místnosti jako umělé jeskyně.

Součástí velkého souboru památek v Hampi v indickém státě Karnátaka, zapsaného na seznamu UNESCO, je podzemní Šivův chrám Prasanna Virupakša. Je umístěný několik metrů pod zemí a v období monzunových dešťů bývá zaplavený vodou.

Dovnitř se tedy dá dostat jen v době sucha. Interiér má atmosféru podobnou jeskyni a konstrukci podpírají sloupy, které připomínají převrácené šachové figury či stavby z dětských kostek.

Na jihovýchodním cípu Velké Británie se v městě Margate v roce 1835 vyznamenal místní ředitel školy. Když si chtěl na zahradě vyhloubit kachní jezírko, jeho lopata zmizela v podzemí pod velkým kamenem. Do objeveného otvoru spustil na laně syna a ten objevil prostor nádherně zdobený skořápkami z mušlí. Archeologové jich napočítali 4,6 milionu.

Dodnes zůstává záhadou, kdo umělou jeskyni vybudoval a proč. Skládá se z pravoúhlé místnosti a hadovité chodby, kterou v půlce přerušuje kruhový prostor s šachtou vedoucí k zemskému povrchu. Lomené oblouky v průchodech odkazují na středověk.

Někteří papežové byli pohřbeni v římských katakombách. Nejčastější místo jejich posledního odpočinku však lze nalézt tři metry pod podlahou baziliky svatého Petra, v takzvaných Vatikánských jeskyních. Je nutno neplést si je s Vatikánskou nekropolí, která obsahuje i hrob svatého Petra a je uložena ve větší hloubce.

Vatikánské jeskyně či grotty jsou obrovskou kryptou, která se velikostí blíží chrámu spojenému s bludištěm bočních prostor. Nachází se tu starobylé i moderní hrobky asi 90 papežů včetně Jana Pavla II. a Benedikta XVI., ale i církevních hodnostářů, světců, panovníků a dalších osobností.