Novodobé lávky přes vodu okouzlují efektními konstrukcemi a minimalismem

Ladné oblouky, překvapivé konstrukce, večerní světelné efekty. Slouží hlavně k překonání řeky nebo potoka, ale nabízejí i něco navíc. Když se lávky pro pěší a cyklisty chopí šikovný architekt či nápaditý projektant, může se z ní stát i vyhledávané místo vycházek a výletů.

Lávky přes vodu patří v poslední době k celkem častým zakázkám architektů. Není výjimkou na ně narazit i mezi laureáty cen za architekturu a stavitelství. Zvláště na ty oceňované se zaměřil výběr Seznam Zpráv. Autorem jedné z nich je i architekt Josef Pleskot, kterého by rád využil nastupující prezident Petr Pavel při úpravách Pražského hradu.

Lávka pro pěší a cyklisty přes Labe v Hradci Králové byla slavnostně otevřena minulý týden. Autoři 103 metrů dlouhé lávky u zóny Aldis, jimiž byli architekti Libor Kábrt, Gabriela Elichová a Martin Elich, hledali lehkou a subtilní konstrukci. Snažili se proto minimalizovat použité materiály a propojit funkce jednotlivých prvků.

Pochozí betonová mostovka tedy současně stabilizuje konstrukci zátěží. Ocelová žebra, jež přenášejí síly mezi mostovkou a dvěma předpínacími lany, tvoří zároveň sloupky zábradlí. Efektní výsledek, v němž se potkává lehkost s pevností, může připomenout páteř živočicha. Stejní autoři navrhli i novou Trojskou lávku v Praze, oceněnou v České ceně za architekturu 2021 a ve Stavbě roku 2021.

Přední český architekt Josef Pleskot se svým AP atelierem a s vynikajícím statikem Vladimírem Janatou navrhl v Písku ne jednu, ale dvě lávky, které na sebe navazují při přemostění řeky Otavy. Celek ovšem působí jako jediná lávka, zhruba ve třetině mírně zalomená. Projekt si vysloužil nominaci na Stavbu roku 2019 a jednu z vedlejších cen v této soutěži.

Lávky mají délku 82 a 47 metrů, ta delší je visutá a kratší zavěšená. Ocelové příhradové nosníky, svařené z trubek, drží systém táhel a lan. Architekti se snažili, aby konstrukce výškově nezatížila střed řeky a pylony měly co nejmenší rozměry. Mostovku tým umístil co nejníže s ohledem na terén a zároveň tak, aby lávky bezpečně odolaly stoleté vodě.

Překvapivě tenké tělo má černá minimalistická lávka ve Vrapicích u Kladna. Tvůrci z kanceláře Aoc architekti spolu s architektem a mostním inženýrem Petrem Tejem na ni použili vysokopevnostní UHPC beton s rozptýlenou výztuží, který umožňuje tvořit i velmi subtilní a přitom stabilní konstrukce. Skromnou lávku, která jako by se vznášela na cestě z obce ke hřbitovu, nechali autoři vyrobit jako prefabrikát.

Projekt se dostal do finále České ceny za architekturu 2019 a ve stejném roce získal cenu za krajinářskou architekturu v Grand Prix Architektů. Lávku na místě doplňuje socha Jana Nepomuckého od profesora Jana Hendrycha, která měla předobraz v barokním sochařství.

Součástí revitalizace parku Farská humna se stala i lávka od architektů Zbyňka Ryšky a Jana Skoupého z kanceláře Refuel. Kromě pěší spojnice má význam i jako součást sítě cyklotras. Lidé ze čtvrti Stalingrad díky ní nemusejí při cestě do centra města překonávat rušnou hlavní silnici.

Její rovné tělo tvoří železobetonová deska s pochozí izolací a ocelové profily. Dřevěná prkna zábradlí jsou ukotvená z venkovní strany konstrukce, takže ji zakrývají a propůjčují lávce minimalistickou podobu. Projekt postoupil mezi nominace na Českou cenu za architekturu 2021.

Huť architektury architekta Martina Rajniše je známá experimenty a novátorskými konstrukcemi, přičemž se zvlášť zaměřuje na využití dřeva. Toto spojení platí i pro lávku přes říčku Klenici pro pěší a cyklisty v Mladé Boleslavi.

V případě hrozící povodně lze lávku na kladkách zvednout do bezpečné výšky. Podporu pro zvedání zajišťuje dřevěný rám ve tvaru jehlanu. Aby nebylo nutné vynaložit velkou sílu, lávka musela být lehká. Architekti proto sáhli po příhradovém Howeho vazníku, jednoduché a levné konstrukci, osvědčené od 19. století třeba při budování železnice. Trvanlivost prvků z modřínového dřeva zvyšuje i titanzinkové oplechování.

Kancelář Iharch architektky Ireny Hrabincové v roce 2014 propojila centrum Zdic na Berounsku s populárním lesoparkem na vrchu Knihov lávkou, která překlenuje rokli potoka. Je z větší části dřevěná a osazená do betonových patek.

Mostovku lemuje ocelový rám, ale ten je schovaný ve dřevěném opláštění. Lávka má osvětlení na pochozí ploše, ale také efektní nasvícení zešikmených boků a příhradové konstrukce.

Cenu za novostavbu v loňské Grand Prix Architektů a cenu Stavba roku 2022 získala lávka od týmu Stráský, Hustý a partneři, který se specializuje na mosty a má i hodně zkušeností ze zahraničí včetně USA, Brazílie nebo Švédska. V minulosti zaujal například přemostěním pro cyklisty v Českých Budějovicích, oceněným ve Stavbě roku 2007.

Mostovka z přepjatého betonu je zavěšená na dvou ocelových obloucích, které jsou vykloněné do stran. Lávka je dlouhá téměř 230 metrů, oblouky mají rozpětí 103 metrů. Oblouky jsou efektně osvětlené, po stížnostech některých lidí z okolí se tato světla na noc zhasínají.

Přístup k prameni starosty Ernesta Exnera u Janských Lázní přes Rudolfův potok je od roku 2017 pohodlnější díky architektům z kanceláře ORA. Záměrem autorů byla nepříliš nápadná lávka, která si však v sobě uchová hravost a lázeňskou vznešenost. Zábradlí je kovové, konstrukci a mostovku tvoří modřínové dřevo.

Pečliví pozorovatelé odhalí tajemství – zábradlí se stalo notovou osnovou, do níž je vepsaný popěvek ze skladby Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Krajka, která zakončuje zábradlí ze spodní strany, navazuje na ornament, objevený na vaně prameníku.

Kancelář architekta Kamila Mrvy, činná hlavně v širší oblasti Beskyd, už delší dobu pracuje i pro obec Palkovice. Kromě úprav kaple, bytového domu či hasičské zbrojnice zde uskutečňuje i drobné urbanistické zásahy. Patří k nim i lávka pro pěší z roku 2018 v místech, kde dříve stával most.

Je poměrně široká a stojí na ní dlouhá lavice. Má totiž fungovat nejen jako spojnice břehů řeky Olešnice, ale i jako místo pro setkávání a odpočinek s výhledem do okolí. Má ocelobetonovou konstrukci minimalistického vzhledu a při večerním osvětlení působí dojmem, jako by se vznášela.

Nové pěší a cyklistické propojení pražského Karlína a Holešovic s vyústěním i na ostrově Štvanice je ve výstavbě. Navrhli jej architekti Petr Tej a Marek Blank, hotové mělo být v únoru, či v březnu, ale stavba bude mít zřejmě zpoždění. Stejně jako zmíněnou lávku v Kladně-Vrapicích, na níž se Petr Tej podílel jako statik, i tuto ozdobí sochař Jan Hendrych.

Bezbariérová lávka v podobě bílé betonové linky propojí i cyklostezky na obou březích Vltavy. Svým umístěním zároveň naváže na trasu ze Žižkova tunelem pod horou Vítkov. Při příležitosti stavby lávky se má část Štvanice proměnit na nový park.

Čeští architekti s návrhy lávek expandují i do zahraničí. Brněnské studio Peer, dříve známé jako M2AU, uspělo v soutěži na tři lávky přes slepé rameno Dunaje na bratislavském sídlišti Petržalka. Lávky, které se již začínají stavět, mají zajistit přístup k zastávkám nové tramvajové trati.

Autoři se je snažili navrhnout tak, aby roztříštily sídlištní uniformitu, každá je tedy trochu jiná. Dvě z nich doplní pobytové schody, určené k posezení a setkávání.