Nejkrásnější domy s renesančními sgrafity jsou jako pokryté komiksy

Bylo to jednoduché a přitom efektní. Stačilo na dům nanést omítku obarvenou mletým uhlím či popelem ze spálené slámy a nechat zaschnout. Na ni pak přišla druhá, bílá vrstva. Ještě než zaschla, vyškrabováním do ní šlo vytvořit kontrastní dvoubarevné grafické vzory a obrazy. Stejný postup se dělal i s vrstvami nanesenými v opačném pořadí, tedy s tou tmavší nahoře.

Renesanční stavitelé tak tvořili známá „psaníčka“, která jako iluzorní 3D ozdoby napodobovala plastický dekor. Tento jednoduchý vzor, i když obměňovaný na stovky způsobů, ovšem mohl zvládnout kdekdo. Zdatnější mistři dokázali domy proměnit v originální umělecká díla plná portrétů, alegorií a rostlinných ozdob. Ale také ilustrovaných příběhů, které připomínají moderní komiksy. Podobně to platí i o zámcích či radnicích ze stejné doby.

Domy se sgrafity svým kontrastem přitahují oči a jednotlivá města se jimi právem chlubí. Zvláště pak těmi, které převyšují ostatní pestrostí a uměleckou kvalitou. Právě na ně se Seznam Zprávy zaměřily. Zatímco u obyčejných psaníček je omítka často novodobou napodobeninou z rekonstrukcí, u složitějších obrazů je snazší odhalit pravý renesanční originál. I když podstata ilustrovaných příběhů už většině dnešních lidí uniká.

Bohatá sgrafita se používala i v neorenesanci v 19. a 20. století. Jejich modernějšímu a až příliš dokonalému pojetí však chybí kouzlo starobylosti a jisté umělecké naivity.

Průčelí domů s podloubím na telčském hlavním náměstí Zachariáše z Hradce jsou tak pestrá, že člověk neví, kam se dřív podívat. I mezi nimi však vyniká dům s číslem popisným 61, v půlce náměstí blíže k zámku. Stejně jako mnoho jiných v okolí má středověké jádro, renesančně ho nechal upravit jistý pekař Michal kolem poloviny 16. století. Dokončení oznamuje na fasádě letopočet 1555.

Ve sgrafitech, která zdobí celou čelní stěnu včetně štítu benátského typu s vlaštovčími ocasy, lze najít napodobeniny architektury, rostlinné motivy, bazilišky, postavy rytířů a králů. Sgrafita byla zakrytá pozdější omítkou a znovu nalezená až v roce 1952.

Dům zvaný Stárkův má půdorys připomínající trychtýř. Fasáda do ulice je asi v půlce mírně zalomená a dělí se tím na dvě části. Napravo převažují pestře zdobené architektonické motivy, které opticky zvětšují dveře a okna, doplňuje je postava anděla.

V levé části plasticky mírně vystupuje horní patro jako arkýř. Pod obloučky, které se vypínají mezi podpírajícími krakorci, stavitel rozmístil galerii kruhových portrétů. Celé průčelí v horní části spojují ilustrace dobrodružných příběhů, které připomínají antickou tradici.

Sgrafita pocházejí z 16. století. V 19. století tehdy zpustlý dům koupil a opravil Vojtěch Stárek, po něm pak stavba dostala přezdívku.

Nárožní dům na mikulovském náměstí na sebe strhává pozornost nejen výzdobou, ale i rohovým arkýřem, který připomíná věžičku s cibulovou bání. Sgrafitová výzdoba v podobě tenkých sloupů ho na pohled výrazně odlehčuje.

Přízemní část průčelí pokrývají psaníčka, první patro je zdobené výjevy z antických, biblických a dobových příběhů. Sgrafita se opakují také na nádvoří. Druhé poschodí, které dekoraci nemá, je nástavba z roku 1860.

V Prachaticích je možné najít hned několik pěkných sgrafitových domů. Dva sousední stojí na Kostelním náměstí, další je Rumpálův dům na náměstí naproti radnice. Asi nejpůsobivější fasáda tohoto typu ve městě je však poněkud skrytá – lze ji objevit v krátké slepé uličce kousek od radnice.

Rohový dům zvaný Knížecí má do náměstí otočené novější průčelí téměř bez ozdob. Pozorný divák si však může na rohu všimnout vyčnívajícího kousku starší fasády. Jsou na ní sgrafita, která pokračují i za rohem na západní stěně.

A právě zde je skrytý opravdový poklad, celá zeď je pokrytá obrázky biblických, bitevních, loveckých a alegorických scén, doplněná o popisky v němčině. Je tu třeba příběh Eleazara se slonem nebo vytažení Josefa Egyptského ze studny.

Slavonice lidé vyhledávají právě pro renesanční památky. Sgrafita zde pokrývají několik domů na Horním náměstí a na náměstí Míru. Patří k nim i ten s číslem popisným 522 na Horním náměstí.

Stejně jako nedaleký dům číslo 520 je předsunuté horní poschodí na podpoře z krakorců, takže tvoří arkýř na celou šířku průčelí. Fasáda tohoto domu má však menší kontrast mezi dvěma barvami použité omítky.

Sgrafita se datují do roku 1547, těsně po renesanční přestavbě tohoto původem gotického domu. Prošla několikanásobným restaurováním, takže figury jsou pěkně rozpoznatelné.

Na Karlově náměstí v Třebíči stojí nápadný renesanční dům ze 16. století s rohovým válcovým arkýřem. Ani klasicistní úpravy neponičily jeho sgrafitové stěny. Byly dlouho schované pod novější omítkou, našly se až v roce 1901 a o dva roky později prošly rekonstrukcí.

Zdi horního patra jsou bohatě zdobené falešnými arkádami. Mezi nimi lze pozorovat rostlinné ornamenty, portréty postav, biblické a lovecké motivy, včetně opakovaného zobrazení psů a lvů.

Na Staroměstském náměstí, jen kousek od Staroměstské radnice, se nedá minout pozdně gotický dům, který byl několikrát přestavěný v době renesance. Je celkem úzký a obě stěny otočené do náměstí pokrývají biblické a mytologické obrazy smíchané s dobovými renesančními legendami.

Sgrafita vytvořili umělci ve dvou etapách na přelomu 16. a 17. století. Dlouho byla zabílená, zpátky na denní světlo se dostala ve 20. letech 20. století.

V mírném svahu, na rohu Krameriovy a Plánické ulice v Klatovech, stojí jednopatrový dům z konce 16. století. Výzdoba je tradičně dělená na psaníčka v přízemí a figurální výzdobu v poschodí.

Postavy mezi horními okny působí díky tmavší barvě o poznání původněji než psaníčka, ale i ta si díky nepravidelnému rozložení drží značnou dávku autenticity. Postavy stojí v naznačených arkádách nebo pod ornamentálním pásem z vlnovitého meandru. Některé dekorace se nezachovaly celé.

V jádru gotický dům v sousedství dnešního Muzea Šumavy se dočkal pozdně renesanční přestavby a časem i drobných klasicistních úprav. Dnes patří k nejvýstavnějším na sušickém náměstí. Na čelní fasádě včetně složitě tvarovaného štítu převažuje rostlinný dekor. Jsou tu však také náznaky architektury nebo motivy Kristova ukřižování a anděla. Zachovaná je i boční, i když hodně prostá fasáda.

Jednou z dominant Mírového náměstí v Litoměřicích je v jádru pozdně gotický dům, několikrát přestavovaný. Památkou na dobu renesance je cenné sgrafito, i když zachované jen z menší části.

Nad psaníčkovým přízemím a širokým pásem s rostlinným ornamentem, což může být obojí neorenesančního původu, jsou vidět velmi pečlivě provedené výjevy hlavně s biblickou tematikou. Jako na jiných podobných domech jsou některé umístěné do arkád. Díky míře stínování a použití perspektivy je výzdoba i ve srovnání s řadou jiných sgrafit umělecky vysoce kvalitní, v původní celistvé podobě musela opravdu ohromovat.