Město jako ze sci-fi. Po stopách moderních skvostů Pekingu

Staví se tu rychle a opravdu ve velkém. Stejně jako jiná čínská velkoměsta i Peking se v posledních letech mění neuvěřitelným tempem, skoro jako pomocí stroje času. Přispěly k tomu i olympijské hry, které se v čínské metropoli konají už podruhé za posledních 15 let. Spolu s tím se zvyšuje koncentrace progresivní architektury.

Dostatek peněz na investice sem láká věhlasné světové architektonické kanceláře, ale emancipují se rovněž čínští architekti. K novým divům města patří nejen sportovní stavby, ale také divadla, knihovny, multifunkční centra nebo muzea.

Pekingské národní centrum vodních sportů navrhla australská kancelář PTW Architects pro letní olympiádu 2008. Má půdorys čtverce, v čínské tradici symbol Země. Mělo tím doplnit sousední stadion ve tvaru ptačího hnízda, jehož kruh značí nebe.

Architekti vytvořili kostku, kterou pokryli bublinami odkazujícími na vodu. Zvolili fasádu z plastu ETFE a budova se stala dokonce největší na světě v použití tohoto materiálu. Fólie má tloušťku jen 0,2 milimetru a propouští více světla a tepla než sklo, což snižuje náklady na energie.

V Česku tuto technologii známe z fasády výzkumného centra CIIRC v pražských Dejvicích. Podsvícení umožňuje měnit barvu fasády podle různých příležitostí.

Když se odráží v sousedním jezírku, může připomenout vzducholoď. Získala však přezdívku Obří vejce. Budovu Čínského národního divadla nebo také Národního centra múzických umění z roku 2007 navrhl Francouz Paul Andreu jako ocelový elipsoid s povrchem z titanu a skla.

Protože stojí v místech, kde úřady nepovolují vyšší stavby než 46 metrů, což má Velká síň lidu, divadlo je ze 60 procent zapuštěné do země.

Pro pekingského developera Soho China se stala slavná britská kancelář Zaha Hadid Architects téměř dvorním dodavatelem. Navrhla pro něj tři velké stavby, první byl komplex obchodního centra a kanceláří Galaxy Soho z roku 2012. Ke struktuře složené ze čtyř propojených věží architektku Zahu Hadid inspirovaly tradiční čínské stavby s uzavřenými dvory zvané s'-che-jüan, používané pro obytné paláce, kláštery či úřady.

Sídlo Čínské centrální televize CCTV patří od roku 2012 k dominantám města. S výškou 234 metrů je to pořádný mrakodrap, ale místo tradiční věže má podobu smyčky ze šesti sekcí. Záměrem architektů bylo propojit veškeré provázané činnosti procesu televizní výroby do nepřerušeného celku. Díky „rozkročenému“ tvaru se budově nelichotivě přezdívá Velké kalhoty či Velké boxerky.

Autorem je špičková nizozemská kancelář OMA v čele s Remem Koolhaasem, která projekt vyvinula spolu s čínskými inženýry.

S neobvyklým tvarem výškových budov si v Pekingu pohrál i americký architekt Steven Holl. Obytný komplex Linked Hybrid pro 2500 lidí s komerčními plochami, hotelem, kinem a školou tvoří několik různě vysokých a tvarovaných budov, které jsou v horních patrech propojené krytými mosty.

Neobvyklé na něm je i ekologické vytápění a chlazení pomocí 655 geotermálních vrtů, za což si stavba z roku 2009 vysloužila několik prestižních cen.

Čínská národní knihovna má více budov. Ta nejnovější, z roku 2008, je dílem německé kanceláře KSP Engel. Architekti záměrně zvolili vodorovnou strukturu, aby knihovnu odlišili od všudypřítomných výškových staveb.

Základna představuje historii, ukrývá historické písemnosti. Uprostřed je velká hala čítárny v podobě čtvercového kotle, ta znázorňuje současnost. Vše vrcholí „plovoucí“ střechou s digitálními sbírkami, která jemně odkazuje na historickou architekturu, ale svými futuristickými křivkami vzhlíží k budoucnosti.

Mezinárodní mediální centrum Phoenix z roku 2013 je pozoruhodným příkladem parametrické, tedy počítačově navrhované architektury. Autory jsou specialisté na tento typ projektování z Pekingského institutu architektonického designu Biad.

Dynamický tvar budovy vzešel z takzvané Möbiovy pásky. Lze si ji představit jako pásku, jejíž oba konce jsou spojené, aby vznikla kružnice. Jeden z konců se však přetočí o 180 stupňů, takže vznikne nekonečný pás, který má jen jednu stranu a jednu hranu. Stejný útvar lze snadno omylem vytvořit při nešikovném navlékání opasku do kalhot. Uvnitř struktury připomínající donut jsou ukryté dvě kancelářské věže a veřejně přístupné prostory.

Soukromé Song Art Museum otevřené v roce 2017 vytvořil ateliér Vermilion Zhou Design Group rekonstrukcí staré viktoriánské budovy. Bílá geometrická stavba ukrytá mezi borovicemi má minimalisticky čistý design, aby nepřebíjela působení vystavených uměleckých děl. Je dokonalým ztělesněním filozofie zenu, který vyzývá ke klidnému rozjímání.

K podobě 160metrového věžáku Poly International Plaza inspirovaly věhlasnou americkou kancelář Skidmore, Owings & Merrill tradiční čínské papírové lucerny. Kubistickou konstrukci tvoří pravidelná síť z diagonál, takzvaný diagrid, díky němuž lze ušetřit asi 20 procent materiálu ve srovnání s klasickými rámy. Umožňuje vytvářet i otevřené vnitřní prostory bez sloupů.

Cenami ověnčený mrakodrap má kvůli vyrovnávání teplotních extrémů dvojitý plášť a uvnitř jsou dvě atria zasahující téměř přes celou výšku stavby.

Druhou pekingskou stavbou v pořadí od Zahy Hadid pro developera Soho je komplex asymetrických křivočarých mrakodrapů Wangjing Soho z roku 2014. Skupina tří věží s kancelářemi a obchody bývá přirovnávána k horám, plachtám či tanečníkům, připomenout může i oblázky.

Při stavbě komplex provázela kontroverze, když ho pirátsky napodobili autoři projektu Meiquan 22nd Century v čínském Čchung-čchingu. Hrozilo dokonce, že kopie bude hotová dřív než originál, a britská kancelář se musela hodně činit, aby tomu zabránila.