Krásná fotbalová monstra. Nejen v Kataru vzbuzují obří stadiony vášně

Už jen pár dní zbývá ustřihnout z metru, než se fotbaloví nadšenci dočkají vrcholu přicházejícího jen jednou za čtyři roky. A jak už se stalo zvykem u podobných velkých akci, vedle sportovních dramat bude velkou roli hrát i architektura. Televizní přenosy, a ty fotbalové zvlášť, se neobejdou bez dramatických leteckých i přízemnějších záběrů na stadiony. Nemluvě o snaze vyvolat už předem euforii u fanoušků přímo na místě.

Proto se na podobu fotbalových arén čím dál tím víc dbá. Kromě invence architektů se v jejich podobě odráží energie a rychlost, kolosální rozměry, reklama na turismus i přítomnost velkých sum peněz v populárním sportu. Zvlášť když letos mistrovství světa pořádá země, která je ze všech na světě nejbohatší na obyvatele.

Seznam Zprávy nabízejí ochutnávku nejzajímavějších nových stadionů pro šampionát v Kataru, doplněnou o výběr opravdových fotbalových lahůdek z Evropy i dalších kontinentů.

Největší perlou katarského mistrovství je neofuturistický Al-Janoub Stadium se zatahovací střechou, dříve známý jako Al-Wakrah.

A to i symbolicky, protože k jeho tvarům již zesnulou britskou architektku Zahu Hadid inspirovaly tradiční plachetnice lovců perel z oblasti Perského zálivu. Skořepinové „plachty“ autorka seskupila do shluků, aby dobře stínily, čímž vytvořila tvar připomínající mušli – perlorodku. A v jejích útrobách lze s trochou fantazie najít i onu perlu – fotbalový míč.

Největší katarský stadion, na němž se bude hrát i finálový zápas, je dílem týmu architekta Normana Fostera. Je dokonale kulatý a autoři ho připodobňují ke zlaté míse třpytící se na slunci. Trojúhelníkově perforovaná fasáda stíní a propouští dovnitř rozptýlené světlo.

Tvarově podobná, ale rozměry poloviční je katarská aréna Al Thumama, která díky kulaté střeše s rastrem výstupků a otvorem uprostřed připomíná mořského ježka, ovšem bílého a zdobeného krajkou. Velmi inovativní je pak Stadium 974 v Dauhá, smontovaný jako dočasná stavba z přepravních kontejnerů a modulárních ocelových dílů.

Anglický národní stadion ve Wembley je také dílo týmu slavného architekta Normana Fostera. Snadno poznatelný je díky ikonickému oblouku vysokému 133 metrů, který nese 75 procent zatížení střechy a slouží i jako dálkový orientační bod. S 90 tisíci sedadly je to druhý největší stadion v Evropě. Všechna sedadla jsou umístěná co nejblíže hrací ploše, aby diváci mohli vytvořit ten správný „kotel“.

Na Novém stadionu v Bordeaux zvaném též Matmut Atlantique se teď hraje jen druhá liga, ale je opravdu nepřehlédnutelný. Fanoušci si ho mohou pamatovat z Eura 2016 a má sloužit také pro Olympijské hry 2024. Stojí na okraji města a architekti ze špičkové švýcarské kanceláře Herzog & de Meuron se ho snažili umně zasadit do ploché krajiny.

Namísto plných stěn obvod lemují tenké bílé sloupy prokládané velkými schodišti, což symbolizuje otevřenost. K francouzským klenotům mezi fotbalovými arénami lze zařadit také Allianz Riviera Stadium v Nice, který připomíná ptačí hnízdo zabalené do igelitu.

Domovský stánek AC Milán získal přezdívku podle čtvrti San Siro, v níž stojí. Oficiálně však nese jméno po dvojnásobném mistru světa Giuseppu Meazzovi. Dovnitř se vejde přes 85 tisíc lidí, což ze stadionu dělá ten největší v Itálii. Nynější podobu navrhla kancelář Ragazzi and Partners. Velké věže se spirálovými rampami, které připomínají vývrtky na víno, doplňuje červená příhradová konstrukce nesoucí střechu.

V Itálii je výjimečný také Allianz Stadium Juventusu v Turíně, jehož střecha visí s pomocí lan na dvou obřích jehlanovitých konstrukcích.

Bayern Mnichov je ve fotbale opravdový pojem a totéž platí i o jeho domovské scéně. Další výtvor kanceláře Herzog & de Meuron se stal prvním stadionem na světě, jehož fasáda může měnit barvy.

Pokrývají ji nafouknuté plastové panely ETFE, v Česku známé z použití na budově pražského centra informatiky, robotiky a kybernetiky CIIRC. Díky nim si stavba vysloužila přezdívku Nafukovací člun. Po vzoru londýnského divadla Globe sedí diváci blízko hrací ploše.

Klub Benfica Lisabon sídlí v aréně, která rovněž získala jméno podle městské čtvrti. Je dobře zapamatovatelná díky velkým červeným obloukům střech, které jako by se vznášely nad sinusovitě zakřiveným hledištěm. K příležitosti Eura 2004 budovu vytvořil architekt Damon Lavelle z nadnárodní architektonické firmy HOK Sport, nyní známé jako Populous. Energická červená barva se promítla také na sedadla.

Že je tento stadion polský národní, na první pohled dokládá červeno-bílá kombinace barev stěn i sedadel. Jeho hlavní autor, polská kancelář JSK architekci, si k projektování vzal na pomoc německé firmy GMP a SDP, které mají hodně zkušeností se sportovními stavbami a s lehkými konstrukcemi. Společně dali dohromady budovu s obálkou na principu proutěného košíku.

Fasáda vypletená síťovinou přirozeně provětrává interiér, i když je plně zakrytý stahovací střechou. Vyčnívající trubky nesou střechu a tato konstrukce je nezávislá na tribunách. Při jejich navrhování tak měli architekti volnější ruce.

Ocelový gigant. Tak se díky lesklým plechovým stěnám říká stadionu FC Monterrey v Mexiku. Architekty firmy Populous k jeho podobě inspirovala tradice ocelářství a pivovarnictví v regionu. Má tedy něco z varných kotlů a také z článkovitých čepiček pivovarských hvozdových komínů.

Svislé pásy na stěnách nejsou spojené na pevno, ale částečně se překrývají a tvoří něco jako žábry, s mezerami pro ventilaci. Stavba se asymetricky snižuje směrem na jih – aby bylo z hlediště vidět na nedalekou majestátní horu Cerro de la Silla.

Velmi lehkým dojmem působí aréna v brazilském Salvadoru, jedno z dějišť fotbalového mistrovství světa v roce 2014. Má oválný tvar, ale hlediště tvoří podkovu, což je brazilská tradice.

Jižní stranu ponechali architekti kanceláří Schuliz Architekten a Tetra Architects volnou pro dobré větrání a při pořádání koncertů a jiných akcí slouží k instalaci pódií bez vlivu na trávník. Nad otevřeným průduchem je umístěná terasa, která poskytuje krásný výhled na sousední jezero, panorama města a Atlantský oceán v pozadí.

Již zmíněná německá firma GMP je po boku kanceláří Louis Karol Architects a Point Architects spolutvůrcem jednoho z největších stadionů v Jihoafrické republice, dříve známého jako Greenpoint Stadium. Spouštěčem k jeho stavbě bylo konání mistrovství světa ve fotbale v roce 2010 a kromě kopané se tu hraje i ragby.

Plášť oválu, který je kvůli odvádění vody ze silných dešťů ke středu prohnutý, tvoří skelné vlákno, měnící se na pohled podle světla. Konstrukce střechy nese zasklení vážící 4500 tun, které je ochranou proti větru. Ke známým arénám JAR patří i FNB Stadium v Johannesburgu, kterému lidé díky zaoblenému tvaru říkají Tykev.