Kouzelná proměna cenné památky. Z ruiny konírny v Zákupech je barokní skvost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před pár lety to byla ruina. Od letošního prvního dubnového víkendu však mohou návštěvníci severočeských Zákup obdivovat krásně opravený klenutý prostor konírny, který připomíná chrám. Místo dodnes vyzařuje atmosféru dvora, na němž desítky let pobývala i habsburská císařská rodina.

Záchranné práce necelé poloviny hospodářského zámeckého dvora ze 17. století stály více než 373 milionů korun. A během několika let změnily k nepoznání místo, odkud se kdysi ozývalo řehtání hřebců a klisen, řazených k nejušlechtilejším ve střední Evropě.

„Díky obnově máme v Zákupech největší dochovanou barokní konírnu v republice, měří sedmdesát pět metrů,“ říká zákupský kastelán Vladimír Tregl. „Je delší než barokní konírny ve Valticích a v Lednici a udržela si vzhled z přelomu 17. a 18. století.“

Zákupskou konírnu nechala před více než 300 lety vybudovat velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská, vášnivá jezdkyně a lovkyně. K zámku s kamenným mostem, voliérou a terasovou zahradou si nechala od italských stavitelů Broggia a Orsiho postavit neobyčejně honosný hospodářský dvůr. „Na jeho fasádě najdeme více cenných architektonických prvků než na fasádě zámku,“ upozorňuje Vladimír Tregl.

Ustájeno tu bývalo šedesát koní. „Vévodkyně je milovala. Když březí kobyly čekaly hříbata, štolbové drželi nepřetržitou službu u dvou okének, aby nepropásli porod a mohli zasáhnout, pokud by nastaly komplikace,“ vypráví kastelán. O šlechtičnině lásce ke koním svědčí i fakt, že k zámku patřila též dostihová dráha.

V roce 1805 připadly Zákupy Habsburkům a za dalších 42 let přešly do soukromého majetku císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, posledního korunovaného českého krále. Poté, co v roce 1848 předal vládu Františku Josefu I., si zvolil Zákupy za své letní sídlo a dojížděl tam z Pražského hradu. V hospodářském dvoře přibyla kočárovna, do níž se vjíždělo čtyřmi velkými vraty. „Zákupy hostily až osmdesátičlenný habsburský dvůr,“ prozrazuje kastelán Tregl.

Ferdinand I. Dobrotivý zemřel v roce 1875, tedy přesně před sto padesáti lety. Kočáry s koňmi však ze zámku nezmizely. Zvláště ho opanovaly v roce 1899, kdy dorazil do Zákup na vojenské manévry císař František Josef I.

Necelých 20 let nato Habsburkové o zámek přišli a získala ho Československá republika. „Uvažovalo se o něm jako o letním prezidentském sídle, z čehož bohužel sešlo. Zámek převzala v roce 1919 státní lesní správa a hospodářský dvůr vlastnily Československé státní statky,“ konstatuje Vladimír Tregl.

Tím začaly pro zákupské sídlo zlé časy, škodlivé zásahy je potkaly už za první republiky. Lesní správa třeba ve dvaceti komnatách zabílit díla známého malíře Josefa Navrátila z poloviny 19. století. Tyto malby se nyní restaurují.

Jedna rána za druhou pak začala na areál dopadat po roce 1948. V 50. letech hospodářský dvůr získal Státní statek Zákupy a začal velký úpadek památky. V barokní konírně a v bývalé kočárovně, kde v druhé polovině 19. století stávaly vypulírované vozy císařských dvořanů, parkovaly traktory, valníky a další zemědělská mechanizace. „Skladovala se tam hnojiva a chemikálie,“ říká kastelán Tregl. „V druhém křídle hospodářského dvora se choval dobytek.“

Po revoluci však devastace neskončila. Co nestačilo zničit hospodaření státního statku, rozmetala divoká privatizace v 90. letech. „Hospodářský dvůr koupil podnikatel, dal ho do zástavy, vzal si na něj úvěr a s penězi zmizel neznámo kam,“ říká Vladimír Tregl.

„Hospodářský dvůr převzala banka, což většinou není nejlepší vlastník. Do nezabezpečné památky se dostal každý a zloději rozkradli všechno cenné, co se dalo odnést. Korýtka z konírny si někteří lidé dali na své zahrady,“ popisuje kastelán. Dnes řadu z nich nahrazují kopie.

Kdekdo mohl proniknout do hospodářského dvora už za „vlády“ Státního statku Zákupy. „Jako kluci jsme lezli po půdě a objevovali tam úžasné věci a třeba také dopisy od Vlasty Buriana. Válela se tam i spousta německých novin z druhé světové války,“ vzpomíná Petr Brůžek, starosta nedaleké obce Velenice.

Ještě v roce 2016 se konal soud s jedním obyvatelem Zákup, na jehož pokyn odtud odvezl bezdomovec přes třicet pískovcových kvádrů ze 17. století. Původně tvořily zámeckou zeď a jejich krádež dokládala, jak si lidé zvykli považovat ruiny v zákupském areálu za bezplatnou zásobárnu stavebního materiálu.

Zpustošený hospodářský dvůr koupil Národní památkový ústav v roce 2003. Byla to tehdy jedna z nejohroženějších stavebních památek v Česku. Měla vydrolené zdivo, narušenou statiku zdí a propadlé střechy. Z hospodářského dvora odpadávaly štukové prvky a základy ničila podzemní voda, poněvadž v 70. letech přestal fungovat odvodňovací systém. Klenby držely silou vůle na dřevěných podpěrách.

Celkem 33 barokních kleneb konírny podpírá dvacítka sloupů. „Při záchraně je řemeslníci museli nejednou přezdít, protože vykazovaly obrovské statické poruchy. Některé sloupy se během uplynulých desítek let propadly do země o dvacet i třicet centimetrů a nešlo je vrátit do původní výšky,“ popisuje kastelán. Šišaté klenby dokazují, čím si budova prošla v nejhorších časech. „V současné době je staticky zajištěná a návštěvníkům nehrozí žádné nebezpečí,“ ubezpečuje Vladimír Tregl.

Rozlehlý hospodářský dvůr zatím neprošel opravou celý. Větší část na záchranu ještě čeká a návštěvníkům se tak nabízí otřesný kontrast mezi zanedbanou a opravenou částí. Po vstupu na ohromné prostranství vás ohromí na levé straně krása obnovené památky, napravo však strnete při pohledu na rozpadající se zdi s popraskanou omítkou, zamřížovaná, zazděná nebo vysklená okna, zubem času rozhryzané kusy střechy, bortící se komíny.

„Úspěšná obnova jižního křídla nám dává šanci získat peníze také na záchranu zbytku hospodářského dvora,“ uvádí Lucie Bidlasová, mluví Národního památkového ústavu v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji.

Opravené jižní křídlo ukrývá dvě nové poutavé expozice. Ta v přízemí nabízí procházku bývalou konírnou, kočárovnou a třemi přilehlými prostory, v nichž zaujmou dobové obrazy koní. Druhá vede prvním patrem a bude přístupná jen v červenci a srpnu. „Umístili jsme tam historické předměty, které ležely dlouhá léta v depozitářích a pocházejí ze zámků zaniklých nebo přestavěných po roce 1948 na domovy důchodců, dětské domovy nebo mateřské školky,“ upozorňuje Vladimír Tregl.

Prohlídka s exponáty z bývalých zámků je s průvodcem, prohlídka konírny a kočárovny bez průvodce. K oběma trasám patří také promítání videa, popisujícího proměnu zdevastovaného jižního křídla hospodářského dvora v zákupskou pýchu.

Vedle konírny by si návštěvníci neměli nechat ujít ani prohlídku zámku. Zvenčí sice čeká na opravu, ale uvnitř se skrývají krásně vybavené rokokové interiéry. Díky spojení s císařskou rodinou navíc sídlo nabízí i vzpomínky na pozoruhodné historické události.

V letošní sezoně si Zákupy připomenou 150. výročí úmrtí Ferdinanda I. Dobrotivého, ale i 125 let od zdejší svatby následníka trůnu, arcivévody Ferdinanda d’Este s hraběnkou Žofií Chotkovou. „Na Zákupech se vzali 1. července 1900. Pršelo a kvůli zatažené obloze bylo málo světla, což zkomplikovalo fotografování. Ze svatby vznikl jediný snímek – novomanželé a jejich hosté se vtěsnali do proskleného balkonku, kam zvenčí pronikalo nejvíce světla,“ prozrazuje Vladimír Tregl.

Fotografie dnes visí v arkýři nad schodištěm, po němž procházeli svatebčané. „Dlouho bylo nejhnusnějším zámeckým schodištěm v celém Libereckém kraji, ale před novou návštěvnickou sezonou se nám ho podařilo naštěstí opravit,“ pochvaluje si kastelán.

Necelých 14 let od této události ukončil životy Ferdinanda a Žofie srbský student Gavrilo Princip. Oba zastřelil v Sarajevu, což vedlo k rozpoutání první světové války. Ironií osudu je, že právě na Zákupech se dohodl císař František Josef I. už v roce 1876 s ruským carem Alexandrem II. na územním uspořádání na Balkáně, jehož součástí bylo přičlenění Bosny a Hercegoviny k Rakousku-Uhersku. Nebýt toho, arcivévoda Ferdinand a jeho paní by do Sarajeva sotva kdy zavítali.

Na přítomnost císaře Ferdinanda I. Dobrotivého a jeho choti Marie Anny, kteří zde pobývali v letech 1847-1874, upomínají honosně vybavené pokoje. Dochoval se rumpálový výtah, vybudovaný pro císaře na odpočinku v době, kdy už špatně chodil. A zůstala po něm i dřevěná nosítka.

Další zajímavostí jsou táhla se zvonky na přivolávání služebnictva, podobná má v Česku jen zámek Český Krumlov. Od loňska mohou turisté také spatřit pokoje vyčleněné kdysi pro císařovninu hofmistryni Terezii z Fürstenbergu.

Ferdinand I. Dobrotivý miloval hudbu. „Na zámku pečujeme o klavír, na němž hrál pro císaře Bedřich Smetana. Ferdinand poslouchal také orchestrion. V Zákupech se dochovalo sto válců do orchestrionu, na jeden pouštíme při prohlídkách árii z Belliniho opery Norma,“ popisuje kastelán.

Se zámkem neztratili kontakt ani pokračovatelé císařského rodu. V roce 2022 se kastelán setkal s pravnučkami Františka Josefa I. a na Zákupy přicestovali také potomci arcivévody Ferdinanda. Na oplátku si Tregl vysloužil pozvání na jejich rodový zámek Artstetten v Dolních Rakousích. „Na Zákupech zanechal habsburský rod kus svého já,“ zdůvodňuje Vladimír Tregl.