Hlavní obsah

Pražské Klementinum: učebnice baroka i jedna z nejstarších meteostanic světa

Foto: ČTK

Hlavní, východní fasáda Klementina na Mariánském náměstí.

Věděli jste, že Klementinum je druhý největší stavební komplex v Praze po Pražském hradě? Nebo že se v něm měřilo poledne světelným paprskem? Bývalá jezuitská škola ukrývá o dost víc než jen sídlo Národní knihovny.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výstavba komplexu Klementina trvala skoro dvě staletí. Odráží se v něm proto přerod baroka od raného po to vrcholné. A jsou tu i ještě o něco starší stopy. Jednu z prvních staveb v komplexu, oválnou Vlašskou kapli Nanebevzetí Panny Marie, lze považovat za první v Praze ve stylu manýrismu. Tedy slohu, který předznamenal konec popularity renesance a příchod zdobnějšího baroka.

Klementinum bylo založeno v roce 1556 jezuity, kteří do Prahy přišli na pozvání císaře Ferdinanda I. Habsburského a pražského arcibiskupa. Název komplexu vychází ze jména kostela svatého Klimenta, který na místě stál ve 13. století.

Cílem jezuitů bylo posílit katolickou víru v českých zemích, které byly ovlivněny protestantskou reformací. Jezuité zde nejprve založili německou katolickou školu, která měla konkurovat protestantské Karlově univerzitě. Postupem času se škola rozrostla a v roce 1622 po vítězství katolíků v bitvě na Bílé hoře bylo Klementinum spojeno s Karlovou univerzitou a stalo se centrem katolické vzdělanosti.

V průběhu 17. a 18. století se areál Klementina rozšířil a stal se jedním z největších stavebních komplexů v Evropě. Jezuité zde vybudovali rozsáhlou knihovnu, která se stala jednou z nejdůležitějších v českých zemích.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešlo Klementinum pod správu státu a stalo se sídlem sekulární univerzity a univerzitní knihovny. Ta byla později základem pro dnešní Národní knihovnu, která v Klementinu sídlí dodnes a areál s výjimkou kostelů spravuje. V současné podobě Klementinum zahrnuje nejen knihovnu a několik církevních staveb, ale také astronomickou věž s meteorologickou stanicí.

Otevírací doba a vstupné

  • Otevírací doba: 15. 3.–24. 11. od neděle do čtvrtku 10–18 hodin, pátek a sobota 10–18:30 hodin
  • Vstupné: Přednostní vstup (skip the line) 380 Kč, dospělí 300 Kč, studenti do 26 let a senioři 200 Kč, rodinné 900 Kč, děti do šesti let zdarma.
  • Prohlídky: Zahrnují Barokní knihovní sál, Meridiánovou síň a Astronomickou věž. Začínají vždy po 30 minutách, výklad je v angličtině. Prohlídky v češtině se konají pravidelně každou neděli v 11 hodin.

Barokní knihovna

Barokní knihovna v Klementinu, označovaná jako nejkrásnější knihovna na světě, byla původně určena pro potřeby jezuitské univerzity. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešla do rukou státu a stala se základem Národní knihovny.

Národní knihovna v ní dnes spravuje rozsáhlé sbírky, které čítají přibližně dvacet tisíc knih hlavně s teologickou tematikou. Ve středu místnosti mohou návštěvníci ocenit sbírku geografických a astronomických glóbů, které z velké části vytvořili místní jezuité.

Podoba knihovny zůstala od 18. století prakticky nedotčena. Sál je vyzdoben stropními freskami od malíře Jana Hiebla, které znázorňují alegorické motivy vzdělání a zároveň připomínají významné jezuitské světce, patrony univerzity a další významné představitele tohoto řádu.

Národní knihovna

Ve 20. století prošlo Klementinum významnou rekonstrukcí na Národní a univerzitní knihovnu a Knihovnu vysokých škol technických, která probíhala v letech 1924–1951 pod vedením architekta Ladislava Machoně. Tato rekonstrukce modernizovala prostory a jejich přizpůsobení potřebám moderního knihovnictví.

Fotky známých míst v Klementinu:

Architekt Machoň však musel respektovat historickou hodnotu budovy, a proto se zásahy omezily hlavně na restaurování cenných interiérů. Bývalý refektář vybudovaný architektem Francescem Luragem Machoň přebudoval na všeobecnou studovnu a takto historický prostor funguje dodnes. Nově architekt přistavěl čítárnu u dnešního vchodu do knihovny.

Název Národní knihovny pochází z roku 1990, před tím se jmenovala Státní knihovna ČSR. Tato instituce má na starosti sbírat a archivovat veškerou literaturu, která v Česku vychází – díky povinným výtiskům, které mají do ní vydavatelé zasílat. Vedle Klementina využívá depozitář v pražské Hostivaři, budovaný a postupně rozšiřovaný od roku 1996. Není omezená jen na univerzitní studium, přihlásit se může každý.

Začátkem tisíciletí bylo v plánu postavit novou budovu na Letné, návrh architekta Jana Kaplického však nakonec neprošel. Místo toho Národní knihovna přistoupila k postupné kompletní rekonstrukci Klementina. Dopomohlo i to, že se z areálu odstěhovala technická knihovna do nové budovy v Dejvicích.

Zajímavosti o Klementinu

  • Klementinum je druhý největší stavební komplex v Praze, hned po Pražském hradě, a rozkládá se na ploše téměř dvou hektarů.
  • Astronomická věž Klementina sloužila k určování pražského poledne, a to díky světelnému paprsku v Meridiánové síni, který přesně označoval 12 hodin na struně natažené na zemi.
  • Wolfgang Amadeus Mozart rád navštěvoval Klementinum a při jedné z těchto návštěv mu místní studenti zahráli jeho symfonii. Na oplátku je slavný skladatel potěšil vlastním hudebním vystoupením.

Astronomická věž

Z areálu z dálky vyčnívá Astronomická věž, která tu stojí od roku 1722. Původně se svými šedesáti osmi metry sloužila jako vyhlídka, ale v polovině 18. století se přeměnila v observatoř. Na jejím vrcholu stojí olověná socha Atlanta nesoucího nebeskou sféru, která pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

Foto: Jarda Nedoma, Mapy.cz

Astronomická věž.

Jezuité, možná ovlivněni známými astronomy, kteří tehdy v Praze působili, jako byl Tycho Brahe nebo Johannes Kepler, studovali astronomii. Zřídili v Klementinu hvězdárnu, kterou vedl Joseph Stepling. Observatoř v Astronomické věži zaplnil vědeckými přístroji a od té doby začala věž plnit klíčovou roli v astronomických pozorováních.

Na druhém poschodí věže je unikátní Meridiánová síň, která dříve sloužila k určování poledne. Místnost fungovala jako camera obscura díky otvoru ve zdi. Když sluneční paprsek skrz otvor dopadal přímo na strunu na podlaze, mohla být oznámena dvanáctá hodina polední, a to buď máváním praporu nebo výstřelem z děla. S touto tradicí se přestalo v roce 1928, ale místnost stále můžete navštívit v rámci prohlídky.

Návštěva věže dnes nabízí nejen fascinující vhled do historie vědy, ale i úchvatný výhled na Prahu z jejího ochozu.

Meteorologická stanice

Právě v astronomické věži začal zmiňovaný Joseph Stepling v roce 1752 také s meteorologickým měřením. Pravidelně ale teploty zaznamenával Steplingův žák Antonín Strnad až od roku 1775. Později k tomu přibyly také informace o srážkách. Místní meteorologická stanice je jedním z nejdéle fungujících měřících stanovišť na světě a její pravidelné měření po dobu skoro 250 let je opravdu výjimečné.

Nejvyšší teplota 37,8 °C byla v Klementinu zaznamenána 27. července 1983 a nejnižší teplota -27,6 °C o dvě staletí dříve, 1. března 1785.

Kostely v areálu

Foto: Prague City Tourism

Fasáda kostela Nesvětějšího Salvátora na Křížovnickém náměstí.

Kostel Nejsvětějšího Salvátora

Je jedním z nejvýznamnějších raně barokních kostelů v Praze. Jeho základy byly položeny mezi lety 1578 a 1601 jako součást jezuitského univerzitního komplexu, dříve také sloužil jako hlavní jezuitský chrám v Čechách. Interiér je bohatě zdobený a zahrnuje práce významných barokních umělců, včetně štuků od Jana Jiřího Bendla. Dnes je tento kostel hlavním sídlem katolické akademické farnosti v čele s farářem Tomášem Halíkem.

Kostel svatého Klimenta

Nejstarší kostel v Klementinu byl původně založen ve 13. století a po příchodu jezuitů se stal součástí jejich univerzitního komplexu. V letech 1711–1715 byl přestavěn do barokního stylu. Sloužil jako hlavní kostel jezuitského řádu, než byla dokončena stavba kostela Nejsvětějšího Salvátora. Dnes funguje jako katedrála řeckokatolické církve.

Zrcadlová kaple

Kaple Zvěstování Panny Marie, vysvěcená 4. září 1726, získala přezdívku Zrcadlová díky mnoha zrcadlům, které zdobí její klenbu a stěny. Odráží se v nich propracované barokní nástěnné malby i podlaha ze skládaného barevného mramoru. Tematika zrcadel nezůstává jen u těch skutečných v oválných a hvězdicových rámech. Zrcadla se objevují i jako hlavní aktér v malbách zdobících kapli. Mají v nich symbolizovat spravedlnost a neposkvrněnost.

Tuto učebnicovou ukázku vrcholného baroka, která stojí mezi třetím a čtvrtým nádvořím, navrhl pravděpodobně František Maxmilián Kaňka, i když možným autorem je i Kilián Ignác Dientzenhofer. K náboženským účelům ale nesloužila po celou dobu své existence – střídavě sloužila jako svatostánek a sklad knih. Od meziválečného období pak už funguje výhradně jako světský prostor. Nyní si v ní díky skvělé akustice můžete poslechnout různé koncerty a navštívit jiné slavnostní události.

Doporučované