Pražské Klementinum: učebnice baroka i jedna z nejstarších meteostanic světa

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výstavba komplexu Klementina trvala skoro dvě staletí. Odráží se v něm proto přerod baroka od raného po to vrcholné. A jsou tu i ještě o něco starší stopy. Jednu z prvních staveb v komplexu, oválnou Vlašskou kapli Nanebevzetí Panny Marie, lze považovat za první v Praze ve stylu manýrismu. Tedy slohu, který předznamenal konec popularity renesance a příchod zdobnějšího baroka.

Klementinum bylo založeno v roce 1556 jezuity, kteří do Prahy přišli na pozvání císaře Ferdinanda I. Habsburského a pražského arcibiskupa. Název komplexu vychází ze jména kostela svatého Klimenta, který na místě stál ve 13. století.

Cílem jezuitů bylo posílit katolickou víru v českých zemích, které byly ovlivněny protestantskou reformací. Jezuité zde nejprve založili německou katolickou školu, která měla konkurovat protestantské Karlově univerzitě. Postupem času se škola rozrostla a v roce 1622 po vítězství katolíků v bitvě na Bílé hoře bylo Klementinum spojeno s Karlovou univerzitou a stalo se centrem katolické vzdělanosti.

V průběhu 17. a 18. století se areál Klementina rozšířil a stal se jedním z největších stavebních komplexů v Evropě. Jezuité zde vybudovali rozsáhlou knihovnu, která se stala jednou z nejdůležitějších v českých zemích.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešlo Klementinum pod správu státu a stalo se sídlem sekulární univerzity a univerzitní knihovny. Ta byla později základem pro dnešní Národní knihovnu, která v Klementinu sídlí dodnes a areál s výjimkou kostelů spravuje. V současné podobě Klementinum zahrnuje nejen knihovnu a několik církevních staveb, ale také astronomickou věž s meteorologickou stanicí.

Barokní knihovna v Klementinu, označovaná jako nejkrásnější knihovna na světě, byla původně určena pro potřeby jezuitské univerzity. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešla do rukou státu a stala se základem Národní knihovny.

Národní knihovna v ní dnes spravuje rozsáhlé sbírky, které čítají přibližně dvacet tisíc knih hlavně s teologickou tematikou. Ve středu místnosti mohou návštěvníci ocenit sbírku geografických a astronomických glóbů, které z velké části vytvořili místní jezuité.

Podoba knihovny zůstala od 18. století prakticky nedotčena. Sál je vyzdoben stropními freskami od malíře Jana Hiebla, které znázorňují alegorické motivy vzdělání a zároveň připomínají významné jezuitské světce, patrony univerzity a další významné představitele tohoto řádu.

Ve 20. století prošlo Klementinum významnou rekonstrukcí na Národní a univerzitní knihovnu a Knihovnu vysokých škol technických, která probíhala v letech 1924–1951 pod vedením architekta Ladislava Machoně. Tato rekonstrukce modernizovala prostory a jejich přizpůsobení potřebám moderního knihovnictví.

Fotky známých míst v Klementinu:

Architekt Machoň však musel respektovat historickou hodnotu budovy, a proto se zásahy omezily hlavně na restaurování cenných interiérů. Bývalý refektář vybudovaný architektem Francescem Luragem Machoň přebudoval na všeobecnou studovnu a takto historický prostor funguje dodnes. Nově architekt přistavěl čítárnu u dnešního vchodu do knihovny.

Název Národní knihovny pochází z roku 1990, před tím se jmenovala Státní knihovna ČSR. Tato instituce má na starosti sbírat a archivovat veškerou literaturu, která v Česku vychází – díky povinným výtiskům, které mají do ní vydavatelé zasílat. Vedle Klementina využívá depozitář v pražské Hostivaři, budovaný a postupně rozšiřovaný od roku 1996. Není omezená jen na univerzitní studium, přihlásit se může každý.

Začátkem tisíciletí bylo v plánu postavit novou budovu na Letné, návrh architekta Jana Kaplického však nakonec neprošel. Místo toho Národní knihovna přistoupila k postupné kompletní rekonstrukci Klementina. Dopomohlo i to, že se z areálu odstěhovala technická knihovna do nové budovy v Dejvicích.

Z areálu z dálky vyčnívá Astronomická věž, která tu stojí od roku 1722. Původně se svými šedesáti osmi metry sloužila jako vyhlídka, ale v polovině 18. století se přeměnila v observatoř. Na jejím vrcholu stojí olověná socha Atlanta nesoucího nebeskou sféru, která pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

Jezuité, možná ovlivněni známými astronomy, kteří tehdy v Praze působili, jako byl Tycho Brahe nebo Johannes Kepler, studovali astronomii. Zřídili v Klementinu hvězdárnu, kterou vedl Joseph Stepling. Observatoř v Astronomické věži zaplnil vědeckými přístroji a od té doby začala věž plnit klíčovou roli v astronomických pozorováních.

Na druhém poschodí věže je unikátní Meridiánová síň, která dříve sloužila k určování poledne. Místnost fungovala jako camera obscura díky otvoru ve zdi. Když sluneční paprsek skrz otvor dopadal přímo na strunu na podlaze, mohla být oznámena dvanáctá hodina polední, a to buď máváním praporu nebo výstřelem z děla. S touto tradicí se přestalo v roce 1928, ale místnost stále můžete navštívit v rámci prohlídky.

Návštěva věže dnes nabízí nejen fascinující vhled do historie vědy, ale i úchvatný výhled na Prahu z jejího ochozu.

Právě v astronomické věži začal zmiňovaný Joseph Stepling v roce 1752 také s meteorologickým měřením. Pravidelně ale teploty zaznamenával Steplingův žák Antonín Strnad až od roku 1775. Později k tomu přibyly také informace o srážkách. Místní meteorologická stanice je jedním z nejdéle fungujících měřících stanovišť na světě a její pravidelné měření po dobu skoro 250 let je opravdu výjimečné.

Nejvyšší teplota 37,8 °C byla v Klementinu zaznamenána 27. července 1983 a nejnižší teplota -27,6 °C o dvě staletí dříve, 1. března 1785.

Kaple Zvěstování Panny Marie, vysvěcená 4. září 1726, získala přezdívku Zrcadlová díky mnoha zrcadlům, které zdobí její klenbu a stěny. Odráží se v nich propracované barokní nástěnné malby i podlaha ze skládaného barevného mramoru. Tematika zrcadel nezůstává jen u těch skutečných v oválných a hvězdicových rámech. Zrcadla se objevují i jako hlavní aktér v malbách zdobících kapli. Mají v nich symbolizovat spravedlnost a neposkvrněnost.

Tuto učebnicovou ukázku vrcholného baroka, která stojí mezi třetím a čtvrtým nádvořím, navrhl pravděpodobně František Maxmilián Kaňka, i když možným autorem je i Kilián Ignác Dientzenhofer. K náboženským účelům ale nesloužila po celou dobu své existence – střídavě sloužila jako svatostánek a sklad knih. Od meziválečného období pak už funguje výhradně jako světský prostor. Nyní si v ní díky skvělé akustice můžete poslechnout různé koncerty a navštívit jiné slavnostní události.