Dva nejstarší mosty Česka jako svědkové času. Jak jsou připraveny na povodeň?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pověst praví, že když srdce zvonu Zikmund ve svatovítské katedrále pukne, zemi čeká velké neštěstí. Naposledy se to stalo v červnu 2002 a hned dva měsíce poté postihly Česko mimořádně ničivé povodně.

Kromě mnoha jiných napáchaných škod tehdy voda ohrožovala i dva nejstarší české mosty – Kamenný most v Písku a Karlův most v Praze. Oba pohromu nakonec přestály bez velké úhony. I když oba poté vyžadovaly rekonstrukci.

Situace kolem Kamenného mostu v Písku vypadala v srpnu 2002 strašidelně. Hladina rozbouřené Otavy vystoupala až na devět metrů, což bylo o tři metry více než stoletá voda. Most zmizel skoro celý pod hladinou, nad ní trčely jen části soch. Lidé kolem s úzkostí sledovali, jak se jedna z nich, skulptura anděla, zřítila do proudu.

Když pak voda opadla, bylo vidět, že proud kromě anděla strhl velkou část kamenného zábradlí. Jinak však most katastrofu přestál až překvapivě dobře. Napomohla tomu i rekonstrukce, jíž stavba prošla pár let předtím.

„V letech 1996–1997 proběhla oprava Kamenného mostu, která zahrnovala stavebně technická opatření spočívající v injektážních vrtech do pilířů mostu. Pilíře byly také přikotveny do skalního podloží ocelovými kotvami,“ popisuje Petra Měšťanová, mluvčí městského úřadu v Písku.

Díky tomu most ze třetí čtvrtiny 13. století přečkal i tak apokalyptickou povodeň, jako byla ta v roce 2002. Tím spíše je připraven i na řádově menší záplavy. „Zmíněná opatření by měla být dostačující a most ochránit i v případě dalších povodní. V tuto chvíli se žádná ochranná opatření mostu nepřipravují,“ uklidňuje Petra Měšťanová.

Po povodních před 22 lety se zvedla vlna solidarity a opravu Kamenného mostu mohl nakonec městský úřad zaplatit z veřejné sbírky. Peníze vystačily i na kopii sochy anděla, kterou potápěči vyzvedli ze dna řeky.

Později nastala až úsměvná situace, když si lidé stěžovali, že obnovené kamenné zábradlí je postavené nakřivo. Bylo to tak ale záměrně – město se s přihlédnutím k názoru památkářů rozhodlo zídky obnovit v jejich původním historickém stavu. Nerovností, které tu byly i před povodní, si však řada lidí všimla až u kamenů svítících novotou. Dnes už vše zakrývá patina a zábradlí nikoho z míry nevyvádí.

Také Praha v roce 2002 zažila opravdu těžké chvíle. Vltava byla dokonce na svém více než pětisetletém, možná až na tisíciletém maximu. Nebezpečí nepředstavovala jen samotná voda, ale byly to i kusy stromů a velké předměty jako chaty či lodě, které s sebou nesla. A právě ty ohrožovaly mimo jiné i historický Karlův most. Ve srovnání s jinými pražskými mosty má užší oblouky a je postavený z relativně malých a měkkých pískovcových kvádrů.

Hasiči si to uvědomili a sehnali pásový bagr s prodlouženým ramenem, které dosáhlo z mostu až na hladinu. Na stoupající hladině rypadlem rozbíjeli a usměrňovali plovoucí trosky, aby minuly mostní pilíře, některé předměty vytahovali. Z mostu se stáhli, až se při největším náporu vody začal třást.

I kulminující povodeň nakonec konstrukce ustála bez větších šrámů. Ukázalo se, že má dostatečnou výšku, vhodné tvary pilířů a je i dost masivní, aby odolala i tak silnému tlaku proudu vody. I když tentokrát měla docela namále.

Martin Kavka, mluvčí Záchranného sboru hlavního města Prahy ujišťuje, že nyní žádná podobná situace nehrozí. „Ano, budou nějaké povodně, ale nebude to apokalypsa, žádná tisíciletá voda. Ochrana Prahy je oproti roku 2002 výrazně lepší, Praha disponuje protipovodňovými zábranami,“ ubezpečuje Kavka.

Hasiči jsou nicméně připravení i na velké množství vody. „Samozřejmě ne na vše se dá připravit, a když bude potřeba chránit Karlův most, tak to uděláme podobně jako minule. Ale my si nemyslíme, že by to tentokrát hrozilo,“ říká mluvčí hasičů.

Je tu i další fakt, díky němuž je Karlův most ve větším bezpečí než v roce 2002. V následujících letech totiž prošel velkou rekonstrukcí. Nebyla to jen oprava hydroizolace proti zatékání dešťové vody a viditelné horní části stavby, některými odborníky kritizovaná za chyby při výměnách historických kvádrů za nové. Zvláště důležité bylo vyztužit podloží pod základy mostních pilířů. To jsou totiž místa, která pro historické mosty představují největší riziko. Právě v těchto místech byl most ohrožený i při zmiňované záplavě.

Zatímco moderní mosty se obvykle kotví do skály pomocí pilotů, ty kamenné typu Karlova mostu se zakládaly plošně na nestabilní horní vrstvy podloží. V případě Karlova mostu je mezi základy a pevnou skálou asi sedmimetrová vrstva štěrků a písků.

Kolem nechráněného dna pilířů voda postupně odplavuje drobné části, tvoří se výmoly a kaverny. Tento efekt, běžný i u mnoha jiných mostů, se násobně zesiluje právě při povodních, zvlášť když naplavené předměty ucpou prostor pod mostními oblouky. V historii, před výstavbou Vltavské kaskády, se to na Vltavě stávalo třeba při jarním tání ledů. Proto jsou pilíře Karlova mostu také chráněny ledolamy, dnes už památkově chráněnými.

Po rekonstrukci jsou dnes základy všech pilířů obepnuté betonovými obálkami zpevněnými destíkami ocelových pilotů. V letech 2005-2006 se to dělalo u posledních dvou pilířů u břehu Malé Strany. Jsou tak chráněné proti zmíněné postupné destrukci, která dříve ohrožovala stabilitu pilířů a s tím i mostní klenby.

Situace, při níž se v minulosti několikrát část mostních oblouků zřítila, je tak už mnohem méně pravděpodobná. „Most je celkově ve velmi dobré stavu, současná povodeň jej nijak neohrožuje a to ani související extrémní liják, vzhledem k tomu, že most je dobrře izolován, jako jeden z mála pražských mostů,“ říká architekt Ondřej Šefců z pražského územního pracoviště Národního památkového ústavu. Zbývá jen oprava pláště, která se už nějakou dobu odsouvá.

Také u jiných starších mostů se při rekonstrukcích dělají podobné zásahy. Po stavbě jímky kolem pilíře se vyčerpá voda, základy se odhrabou, pak se napříkad našikmo navrtávají a vyztužují speciálními betony.