Karlův most je nejen unikátní stavba. Nese i příběh plný symbolů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Druhý nejstarší most na českém území, přední pražská pamětihodnost, jeden z nejslavnějších mostů Evropy. To je Karlův most, památka na dobu středověku, v níž Praha zažila do té doby nebývalý rozkvět. Dokončený byl na samém počátku 15. století, přičemž nahradil starší Juditin most stojící přibližně na stejném místě. Dlouho to byl jediný most přes Vltavu v Praze, a díky tomu měl důležitý strategický a obchodní význam.

Pískovcové kamenné kvádry byly pečlivě opracovány a v takové kvalitě, že řada z nich dodnes odolává opotřebení. Konstrukce mostu byla výjimečná nejen svou robustností, ale i gotickou estetikou, která měla odrážet stabilitu vlády a duchovní poselství.

Stavbu mostu dlouhého přes 500 metrů a téměř 10 metrů širokého navrhl pravděpodobně kamenický mistr Otto, zvaný též Otlín. Později ji od něj převzal známý architekt Petr Parléř, jinak také autor části chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Na stavbu dohlížel po několik desetiletí a každou etapu pečlivě plánoval.

Most měl být co nejodolnější nejen vůči času, ale i živlům, které pravidelně ohrožovaly Prahu. Proto každý z šestnácti oblouků mostu chrání ze strany proti proudu kamenné ledolamy v podobě břitů, které brání poškození od ledu a předmětů plujících po řece. Později k tomu přibyla ještě dodatečná ochrana v podobě dřevěných ledolamů, které se musejí jednou za čas vyměňovat.

Karlův most byl po staletí důležitou strategickou spojnicí. Proto ho chránily tři věže, které měly hlavně obranný význam.

Na staroměstské straně se majestátně tyčí Staroměstská mostecká věž. Dokončena byla kolem roku 1380 a patří mezi nejpůsobivější gotické stavby v Evropě. Její výzdoba plná symboliky Karla IV., českých patronů a korunovačních motivů měla za cíl oslavovat moc českého království.

Během obléhání Prahy švédskými vojsky v roce 1648 byla vážně poškozena, přičemž přišla i o výzdobu ze strany od řeky. V 19. století se dočkala svého návratu do gotické krásy díky architektovi Josefu Mockerovi, který ji pečlivě rekonstruoval. Podoba věže ho inspirovala i k puristickým úpravám Prašné brány.

Na opačném konci, směrem k Malé Straně, stojí Malostranská mostecká věž a o něco starší Juditina věž. Ta druhá, zbylá část původního Juditina mostu ze 12. století, přečkala staletí jako připomínka románského stavebního umění. Malostranská věž přibyla později, na konci 15. století, a její výzdoba, i když méně bohatá než u její staroměstské sestry, dokresluje gotický charakter mostu. Obě věže spojuje brána, která kdysi chránila vjezd na most z malostranské strany.

Karel IV. věřil, že most přinese Praze prosperitu a štěstí. Měl se stát nejen spojnicí břehů Vltavy, ale i symbolem Karlovy vlády a trvalé ochrany města. Proto se traduje, že se do projektu promítly číselné významy. Karel se totiž zajímal o numerologii a astrologii, což byl pro něj způsob, jak propojit hmotný svět s tím duchovním.

V historických pramenech se objevují dva různé roky založení mostu – 1357 a 1358. Přičemž u roku 1357 se zmiňuje i datum 9. července. Astronom Zdeněk Horský proto v 70. letech 20. století přišel s numerologickou teorií, která by toto datum potvrzovala. Všiml si číselné řady lichých čísel a prodloužil ji i na hodiny a minuty: 1357, 9. 7., 5:31 hodin.

Tím dostal číselnou řadu 135797531, která je palindromická, tedy stejná při čtení zepředu i pozpátku. Podle numerologie by to zajišťovalo mostu dlouhověkost a štěstí. Všechny známé planety byly v ten den nad obzorem a právě vycházelo znamení Lva – heraldický symbol českých zemí.

Tato teorie však není historicky podložená a je i zpochybňovaná. V té době ještě neexistovala technologie měření času s přesností na minutu a navíc se ještě používal juliánský kalendář, který se od současného gregoriánského lišil o několik dní a značil se zpravidla římskými, a nikoliv arabskými číslicemi.

Většina sochařské výzdoby na most přibyla až v době baroka, část pak koncem 19. století. Myšlenka doplnit Karlův most sochami světců vznikla v letech 1683 až 1714 a zahrnovala vytvoření galerie pod širým nebem, která dodávala mostu sakrální a umělecký význam. Sochy představují postavy svatých, kteří měli ochraňovat město.

Nejznámější z nich je socha svatého Jana Nepomuckého, která má mezi návštěvníky kultovní postavení. Tradice praví, že dotek této sochy přináší štěstí. Totéž platí i o kříži, který v zábradlí mostu označuje údajné místo, z něhož byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Dle pověsti kvůli tomu, že nechtěl prozradit králi Václavu IV. zpovědní tajemství o jeho manželce Žofii. Dle historiků však kvůli sporu o obsazování církevních úřadů.

Soch a sousoší je celkem 31. Řadu z nich vytvořili přední sochaři své doby, jako byli Matyáš Braun nebo rodina Brokoffů. Původní sochy jsou nyní uloženy v Lapidáriu Národního muzea, kde jsou chráněny před vlivy počasí i poškozením turisty. Dnes tedy charakteristický vzhled Karlovu mostu dodávají repliky těchto uměleckých děl.

Karlův most prošel během staletí mnoha zkouškami, kdy musel čelit ničivým povodním. Již jen oblouk mezi sedmým a osmým pilířem ve směru od Starého Města přečkal po staletí bez větší úhony. Ostatní se postupně zřítily při povodních v letech 1432 a 1890. V roce 1496 se část oblouků propadla po projetí těžkého nákladu. Jak ukazuje Ottův slovník naučný, také například v roce 1784 bylo několik mostních pilířů poničených.

Silná povodeň v roce 1890 smetla dokonce dva pilíře a tři oblouky, což ohrozilo stabilitu mostu. Tyto události způsobily velké problémy, protože most byl tehdy hlavním spojovacím bodem mezi břehy Vltavy. Opravy vždy trvaly několik let a bylo nutné doplnit i nové kamenné kvádry, aby konstrukce zůstala bezpečná.

Povodeň z roku 2002 pak přinesla jednu z největších moderních výzev pro stabilitu Karlova mostu. Vltava dosáhla rekordní hladiny, byla možná až na tisíciletém maximu, a poškodila podloží pod pilíři. Nebezpečí nepředstavovala jen samotná voda, ale byly to i kusy stromů a velké předměty jako chaty či lodě, které s sebou nesla. Kvůli takovým povodním experti přidali betonové obálky kolem pilířů a zavedli opatření proti erozi.

Současná rekonstrukční opatření sledují moderní technologie, přestože hlavním cílem zůstává zachování autentických materiálů a původního vzhledu. Zkušené týmy odborníků sledují stav jednotlivých částí mostu, aby byla zachována jeho historická hodnota a zároveň bezpečnost pro další generace.

Po rekonstrukcích jsou dnes základy všech pilířů obepnuté betonovými obálkami zpevněnými desítkami ocelových pilotů. Jsou tak chráněné proti zmíněné postupné destrukci, která dříve ohrožovala stabilitu pilířů, a tím i mostní klenby.

Situace, při níž se v minulosti několikrát část mostních oblouků zřítila, je tak už mnohem méně pravděpodobná. Zbývá jen oprava pláště, která se už nějakou dobu odsouvá.