Opomíjená jablonecká perla modernismu ožije. Pro Němce ji navrhl židovský architekt

Svým vzhledem připomíná Kantorova vila v Jablonci nad Nisou slavnou Müllerovu vilu v Praze. Bílý čtyřpodlažní dům s výrazně krychlový tvarem a rastrem oken. Tahle podobnost přitom není náhodná. Zatímco autorem Müllerovy vily je Adolf Loos, Kantorovu vilu v Jablonci nad Nisou navrhl Heinrich Kulka, Loosův asistent a později pracovní partner.

Kulkovo jméno sice stojí v Loosově stínu, jeho význam však není vůbec malý. Oba se společně s Loosem rozvíjeli známý koncept „Raumplanu“. Tedy dělení vnitřních prostor nikoliv do jednotlivých podlaží, ale tak, že se prostor průběžně prolíná v různých výškových úrovních.

Tento originální koncept se obvykle připisuje Loosovi, ale Kulka termín Raumplan poprvé použil a jsou i teorie, že tato idea mohla namísto od Loose vzejít od něj.

S Loosem společně navrhli řadu projektů. Po Loosově smrti v roce 1933 pak Kulka dále rozvíjel jejich praxi ve společné vídeňské kanceláři, ale zároveň i více pracoval v Česku.

Právě do tohoto období spadá vila jabloneckého lékaře Alfréda Kantora, postavená v první polovině třicátých let minulého století. Ačkoli je to významná architektonická památka, její osud vůbec nebyl jednoduchý.

Počátkem 60. let byla přestavěna na bytový dům, přičemž socialističtí projektanti do rafinovaného raumplanu vložili dvojramenné schodiště a v jednotlivých patrech vytvořili samostatné byty. Původní dispoziční koncept tím úplně ztratil smysl. V 80. letech pak vile dokonce hrozilo bourání v souvislosti s úpravou silnice. Naštěstí byla ale posléze prohlášena za památku a v roce 2017 vilu odkoupilo město. Nyní se tak připravuje rekonstrukce a nové využití.

Z vily by se mělo stát živé společenské fórum s galerií, jež by ukázalo osudy architekta Heinricha Kulky, rodiny Alfréda Kantora, ale i dějiny regionu v době, kdy zde žili.

„Loos je v dějinách architektury revoluční postava, žáků a spolupracovníků neměl tolik a Kulka v jeho práci hraje významnou roli. Jako architekt byl dlouho ve stínu Loose, ale jak naše Kantorova vila, tak pozdější práce na Novém Zélandu dokazují jeho kvality,“ vysvětluje náměstek primátora v Jablonci nad Nisou a architekt Jakub Chuchlík (Piráti a nezávislí). I proto se zástupci města rozhodli vybudovat ve vile nové kulturní centrum.

Město vypsalo architektonickou soutěž, jež měla už v zadání požadavek, aby přihlášené týmy řešily nejen rekonstrukci stavby, ale i expozici a způsob využití. A také aby byly týmy multioborové – kromě architektů měly zahrnovat kurátora, krajinářského architekta či designéra expozice. Vítězem se nakonec stal pražský atelier Objektor Architekti, který zvítězil v konkurenci celkem osmadvaceti studií.

Dle Jakuba Chuchlíka mohou osud vily a lidí s ní spojených posloužit i jako esence příběhu, v němž se setkává vše zvláštní a zajímavé z Jablonce a doby, v níž se dům stavěl. „Německá rodina a židovský architekt, elita, která ale musela vilu po několika letech opustit,“ nastiňuje Chuchlík.

Fakt, že má vila opravdu spletitý příběh, pak dokázalo i pátrání týmu Objektoru. Architekti v něm pracují společně s historičkou umění Ladou Hubatovou Vackovou a badatelem Tomášem Zapletalem. Neznámá místa příběhu se tak postupně vybarvují a měla by být nakonec představena veřejnosti v expozici domu.

Příběh kolem vily potvrzuje, že vztahy mezi různými skupinami lidí ve 30. letech nelze vnímat zjednodušeně. Alfréd Kantor kromě soukromé praxe fungoval jako primář jablonecké chirurgie a jako významný exponovaný lékař se stal členem protižidovsky naladěné strany NSDAP. Zároveň však existují svědectví, že se snažil Židům pomáhat.

Právě členství v nacistické straně posléze vedlo k tomu, že se po osvobození Československa dostal Kantor i do sběrného tábora v jabloneckých Rýnovicích. Zde byl vězněn, zároveň tu působil i jako lékař. „Právě v té době se za něj několik lidí postavilo,“ konstatuje architekt Jakub Červenka z Objektoru.

Dle něj byla z tohoto pohledu zvláštní i spolupráce Kantora a Kulky. „V roce 1933, kdy už byl členem NSDAP, oslovil Kantor architekta Kulku, o němž se vědělo, že byl židovského původu. Dopisy, které si posílali, ukazují, že měli vřelý vztah a přáli si jen to dobré, a to i v průběhu války. Ten příběh není vůbec černobílý,“ komentuje Červenka.

Pohnutý je i osud architekta Kulky. Po nacistické okupaci v roce 1938 nejprve i s rodinou uprchl z Rakouska, kde mu byl zakázán výkon profese. Odešel do Čech a posléze za dramatických okolností do Anglie. Tam se mu i díky přímluvě Jana Masaryka a hudebního skladatele Arnolda Schoenberga podařilo získat víza na Nový Zéland.

Po válce se Kulkovi vrátili do Českoslovenka. Ale když poznali, že se blíží další totalita, odjeli znovu na Nový Zéland, a tentokrát natrvalo. Tam se Kulka již pod křestním jménem Henry dále věnoval architektuře, s ohledem na jiné klimatické podmínky, používané materiály i postupy a větší dostupnost prostoru však změnil svůj styl.

Domy začal navrhovat méně kompaktní a vertikální než v Evropě, kde se šetří místem. Fasády a vnitřní stěny obkládal novozélandským dřevem, které ho uchvátilo. Nadále se však držel řady osvědčených prvků, jako byly ploché střechy, vestavěný nábytek, vyvýšené jídelní prostory nebo vestavěné sezení kolem krbu.

Osobnost architekta Kulky, ale i osudy rodiny majitelů mají být jednou z částí expozice a nového využití Kantorovy vily. Ta byla z hlediska architektury unikátní kombinací tří provozních jednotek: bydlení majitelů, ordinace a obslužné části. „Nevíme o jiném domě, kde by Raumplan řešil, kdo se s kým má potkat a kdo má kudy odejít z ordinace,“ vysvětluje Jakub Červenka z Objektoru.

Zajímavé je dle něj i množství detailů nebo to, jak přívětivě interiér vily působí. Zatímco Loos obyvatele svých domů do určité míry do něčeho tlačil, Kulka se snažil více vycházet vstříc jejich potřebám a rytmu.

Rekonstrukce nemá být uvedením domu do stavu ve 30. letech, byť na místech, kde to je možné, zůstanou veškeré prvky zachovány. Částečně bude zachycovat vrstvy času a jednotlivých přestaveb.

Obytná část, v níž Kantorovi žili, projde rekonstrukcí a návštěvníci zde budou moci prožít její atmosféru tak, jak ji Kulka navrhl. Protože však dům bude fungovat jako kulturní instituce, bylo potřeba některé prostory změnit, aby sloužily návštěvníkům ke společenským účelům.

Fungovat by zde mohl například prostor pro výstavy nebo malý sál, v němž se mohou konat čtení či menší promítání. Třetí částí, do níž budou moci návštěvníci vstoupit, pak bude expozice, jež se zaměří na osudy osobností spojených s vilou.

Tým studia Objektor se při snaze uvést vilu do původního stavu musel vyrovnat i s faktem, že řada potřebných dokumentů není k nalezení.

„Architekt Kulka emigroval na Nový Zéland a podařilo se mu s sebou vzít Loosův archiv. Po jeho smrti založila Kulkova dcera nadaci, která archiv Loose a Kulky spravovala. Část se posléze přesunula do muzea Albertina ve Vídni, v tomto procesu se ovšem právě dokumentace Kantorovy vily ztratila. Sice se ví, že z Nového Zélandu do Evropy přišla, existují některé fotografie, celou dokumentaci se ale zatím nedaří vypátrat,“ popisuje Jakub Červenka.

Architekti se tedy rozhodli, že tam, kde dokumentace chybí, si nebudou nic domýšet. Tento princip si ostatně představovalo i vedení města. „Vždy jsme chtěli objektu navrátit jeho podstatu, tedy Raumplan, zrušit dvouramenné schodiště. Chtěli jsme i navrátit maximum obytného prostoru tam, kde budeme vědět, o co rozhodnutí opřít. Protože ale z vily děláme instituci, potřebujeme zázemí instituce, a ne například obnovit garáž a prádelnu. Touto optikou byla vypsána i soutěž,“ vysvětluje jablonecký radní Jakub Chuchlík.

Na tomto principu se ostatně zástupci města a studia Objektor shodli i s Christopherem Longem, profesorem dějin architektury a designu na Texaské univerzitě v Austinu. Ten se specializuje na modernistickou architekturu, Loosovi a Kulkovi se dlouhodobě věnuje.

Shodou okolností nedávno navštívil střední Evropu a zajel při tom i do Jablonce nad Nisou. „Christopher Long při naší společné procházce dům skvěle komentoval, všímal si jemných detailů, které odlišují práci Loose a Kulky. Byl potěšený, že míra autenticity je dosud relativně velká. Říkal, jak by k tomu přistupoval – a v podstatě odvykládal přístup, jaký má studio Objektor,“ popisuje radní Chuchlík.

Jak doplňuje architekt Jakub Červenka, díky tomu, že se Long po celou kariéru zabývá modernistickou architekturou, viděl i řadu rekonstrukcí, z nichž některé měly dobrý základ, ale posléze nedopadly dobře. „Tak si uvědomuje, že aby mohla budova dál sloužit, je potřeba, aby žila vlastním životem. Aby si držela to, co je potřeba a zároveň se otevřela nové funkci,“ říká Červenka.

Po rekonstrukci, která by měla začít letos, se má vila stát nejen novým kulturním magnetem Jablonce nad Nisou, ale celého Libereckého kraje. Význam Heinricha Kulky je totiž bezpochyby mezinárodní a aktuálně stoupá zájem o jeho dílo.

Dokazuje to i kniha, kterou v roce 2022 připravili britský architekt Giles Reid a novozélandská fotografka Mary Gaudin a o níž informoval britský server Dezeen. V publikaci se autoři se zabývali šesti zásadními Kulkovými stavbami a mezi ně zařadili právě i Kantorovu vilu.