Milníky Josefa Gočára: 10 skvostů hvězdy českého modernismu a kubismu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

I když se většina nejznámějších staveb Josefa Gočára řadí ke kubismu, tento architekt nebyl zdaleka stylově vyhraněný. Během své tvorby vyzkoušel řadu přístupů od různých forem modernismu přes kubismus a rondokubismus až k funkcionalismu a konstruktivismu.

Na návrhu vily pro svého přítele a později švagra, podnikatele a fotografa Josefa Binka, začal Gočár pracovat ještě za svého působení v ateliéru profesora Jana Kotěry. Architektura domu tak vychází z jeho principů. Návrh však Gočár dokončil, až když práci u Kotěry opustil a osamostatnil se. Stavba je tedy považována za jeho první realizovanou architektonickou zakázku.

Vila je nápadná nejen červenou cihlou, kontrastními bílými okny a jejich výplněmi, ale i výraznými přesahy střechy do stran. Gočár se při návrhu nechal inspirovat svou osobní návštěvou anglického venkova. Vila není veřejnosti přístupná, stále patří potomkům Binkeho rodiny.

Na první pohled působí velmi křehce a zároveň se vymyká ostatním známým Gočárovým projektům. Patří totiž mezi jeho ranná díla ještě před jeho příklonem ke kubismu a stojí na počátku moderní české architektury. Stavba byla revoluční díky svému železobetonovému skeletu a minimalistickému pojetí fasády, která v té době působila novátorsky. Působivé je i řešení interiéru s optickým propojením přízemí a patra velkým kruhovým otvorem.

Gočár tu splnil ambiciózní vizi podnikatele Josefa Wenkeho, který toužil mít obchodní dům moderního evropského střihu. Svůj původní účel stavba plnila do příchodu druhé světové války. Po ní se do jejích prostor přestěhovalo Městské muzeum, které tu sídlí dodnes.

Monumentální stavbu Automatických mlýnů navrhl architekt Gočár pro podnikatele, bratry Egona a Karla Winternitze. Byla to jeho první velká zakázka a můžeme na ní pozorovat jeho počínající kubistickou éru.

Gočár při realizaci chytře sleduje vnitřní členění továrny. Tam, kde se pohybují lidé, zasadil okna. Tam, kde jsou stroje, je plná zeď. Ani ta ale nepůsobí zvenku nepřístupně. Díky geometrický ornamentům na fasádě, které připomínají okna, je i továrna přívětivou budovou.

Ve druhé fázi Gočár přistavěl vodárenskou věž a samostatné silo, které s hlavní budovou ho propojil obloukem, inspirovaným Ištařinou bránou ze starověkého Babylonu. Celek nadstavil o jedno patro a o cimbuří v podobě vlaštovčích ocasů - podobných, jaké použil i na Masarykově náměstí v Hradci Králové.

Automatické mlýny byly v provozu nepřetržitě více než 100 let, do roku 2013. V současné době areál postupně prochází proměnou na kulturně-společenskou městskou čtvrť, kde najdete třeba pardubické městské informační centrum, dvě galerie, konferenční prostory nebo kavárnu.

Dům U Černé Matky Boží, stojící na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, je první a také nejznámější pražský kubistický dům. Gočár jej navrhl pro velkoobchodníka Františka Josefa Herbsta. Ten si pro svůj projekt obchodního domu architekta vybral díky jeho úspěšné realizaci Wenkeova obchodního domu v Jaroměři. Ke svému původnímu účelu budova sloužila ale jen deset let.

Kubistické motivy se objevují na fasádě ve formě lomeného průčelí, oken u balkónu, ale i v interiéru. Vnitřní točité schodiště má geometricky stylizované zábradlí.

Součástí obchodního domu byla v prvním patře kavárna Grand Café Orient, kterou Gočár navrhl kompletně v kubistickém stylu - od nábytku až po lustry. Tento prostor je v současné době obnoven a přístupný veřejnosti. V budově dnes také najdete stálou expozici Český kubismus i prostor pro krátkodobé výstavy pod taktovkou Uměleckoprůmyslového musea.

Lázně Bohdaneč jsou od Gočárova rodného Semína coby kamenem dohodil. Je tedy jen logické, že toto město obohatil řadou staveb. Je autorem zdejší železobetonové věže, funkcionalistické vily či budovy kasáren. Asi nejvýraznější je ale lázeňský pavilon, který dodnes nese jeho jméno a slouží svému účelu.

Plány lázeňského domu pro město vypracoval po dokončení Domu U Černé Matky Boží na zakázku starosty Františka Veselého, jehož bratr byl zakladatelem lázní. Gočár podřídil koncepci pavilonu jeho účelu, a jelikož měl být hlavně místem odpočinku, fasádu kubistickými prvky rozhýbal jen lehce.

Původně byla budova jednopatrová. V roce 1926 bylo z důvodů rozšíření kapacit přistavené druhé mansardové patro podle návrhu architekta Antonína Hilse.

Bauerova vila je významnou ukázkou Gočárova přechodu od secese k modernismu. Uplatnil tu především prvky kubismu, které byly tehdy stále ještě revoluční. Postavena byla pro bohatého velkostatkáře Adolfa Bauera. Ten chtěl mít rodinné sídlo, jež by odráželo jeho společenské postavení. Nakonec je jeho dům jedinou kubistickou vilou na českém venkově.

Kubistické motivy najdete především na dekorativním hvězdicovém orámování oken a dveří, ale i v zešikmené formě hlavní římsy. Interiér domu má tradičnější ráz, nicméně i v něm naleznete kubistické detaily. Vila v současnosti patří Nadaci českého kubismu, která vilu na začátku nového tisíciletí zrekonstruovala a otevřela veřejnosti. Od roku 2018 je nicméně znovu uzavřena.

Legiobanka v ulici Na Poříčí, dnes Palác Archa, je jedním ze zásadních děl československé architektury 20. století a zároveň rondokubismu. Tento styl, známý také jako národní sloh, charakterizuje kombinace národních barev červené a bílé a také zaoblenými tvary, které nahrazují původní kubistické ostré hrany.

Gočárův návrh kombinuje masivní, bohatě profilované římsy s obloučkovými motivy, což vytváří robustní a zároveň dynamickou fasádu. Kromě toho je budova posazena hlouběji do pozemku, čímž vzniká široký chodník před budovou. Dominantním prvkem budovy jsou také plastiky legionářů od Jana Štursy, které zdobí pilíře hlavního vchodu. Dnes se tu nachází kanceláře, uvnitř pasáže pak obchody a divadlo Archa.

Tato budova, jejíž průčelí velmi příhodně připomíná otevřenou knihu, je významným příkladem přechodu české architektury ke konstruktivismu. Hlavní třípatrová budova se vyznačuje monumentálním vstupem, který dominuje průčelí s devíti okenními osami. Vstup je zvýrazněn trojbokým schodištěm a bronzovou sochou Vítěze od Jana Štursy. Z hlavního bloku budovy pak vybíhají dvě dvoupatrová křídla, která jsou horizontálně členěna římsami.

Gymnázium, které tvoří je jedním z mnoha Gočárových budov v Hradci Králové. Městu dal téměř tři desítky projektů a realizací, které odráží jeho architektonický vývoj, včetně několika dalších škol v podobném stylu nebo urbanistického plánu centra města s takzvaným Gočárovým okruhem.

Jednoduchý, ale výrazný a monumentální. Asi tak by se dal popsat kostel svatého Václava v pražských Vršovicích, který bývá odborníky považován za jednu z nejzdařilejších funkcionalistických církevních staveb u nás. Gočár tu použil železobetonovou skeletovou konstrukci, což bylo pro kostel dosud nevídané řešení.

Stavba respektuje svažitý terén. Široké venkovní schodiště vede do otevřené předsíně, zatímco boční lodě a kněžiště osvětlují velká okna. Pokud zavítáte dovnitř, uvidíte nápadité využití světla díky oknům v jednotlivých schodech stupňovité střechy.

Zajímavostí je, že kostelu dlouhá léta chyběla socha jeho patrona, svatého Václava. Tu se na spodní část kostelní věže podařilo umístit až po dlouhých 80 letech od vysvěcení. Dříve tomu bránily finančních důvody či nepříznivé okolnosti - okupace nacisty a následné uchvácení moci komunisty.

Po svém kubistickém a rondokubistickém období se Josef Gočár přiklonil ke konstruktivismu a funkcionalismu. Na jeho fasádách už najednou nenajdete žádné ozdoby, vládnou jim čisté linie a pravoúhlé tvary. Ve svých stavbách kladl důraz na jednoduchost, účelnost a estetickou střídmost. A největší koncentraci Gočárových funkcionalistických budov najdete v obytné kolonii Baba v Praze.

Ta vznikla jako součást projektu Svazu československého díla na počátku 30. let. Fungoval tak, že zájemci o výstavbu si nejprve pořídili pozemek a poté oslovili architekty, aby na základě předložených návrhů vytvořili dům přizpůsobený jejich požadavkům.

Gočár tu z celkových 32 domů navrhl čtyři významné vily - pro pány Kytlicu, Mauleho, Glücklicha a dramatika Stanislava Mojžíše-Loma. Všechny mají jednoduchou a účelnou konstrukci, propojený interiér s exteriérem a jsou u nich využity moderní materiály jako železobeton, sklo a ocel.