Gotické perly i židovská čtvrť. Historické město roku Boskovice slaví 800 let

Celých osm století nazpátek, do období kralování Přemysla Otakara I., se datuje první zmínka o Boskovicích. Za tu dobu město obohatily cenné stavby řady stylů, od gotiky přes renesanci a baroko k empíru a romantismu 19. století. Na malé město s 12 tisíci obyvatel jsou zde v opravdu vysoké koncentraci, s velkým podílem židovské kultury.

Kulaté výročí si žádá i náležité oslavy. Konají se od března, vrcholit mají v srpnu a pokračovat budou až do adventu. Boskovičtí slaví dvojnásob, protože letos získali titul Historické město roku. Zásluhu na tom měly i opravy dvou cenných domů v židovské čtvrti a restaurovaný šlapací rumpál hradní studny.

Součástí oslav bude i červnová připomínka 100 let místního fotbalového klubu. V červenci si lze prohlídku památek zpestřit jubilejním 30. ročníkem multižánrového festivalu Boskovice, který ovládne celé město včetně hradu. V září se pak přidají gastronomické Husí slavnosti v zámeckém parku.

Hrad na kopci s výškou 460 metrů nad mořem pochází z poloviny 13. století, kdy patřil pánům z Boskovic. V roce 1398 ho přestavěli pánové z Kunštátu, později dostal pozdně gotické a renesanční úpravy. I když je areál zříceninou, zachovalo se mnoho cenných gotických a renesančních architektonických prvků, včetně různých portálů, zbytků kleneb a ozdobného renesančního cimbuří. Technickou zajímavostí je studna poháněná dřevěným šlapacím rumpálem, unikátní technická památka ze 17. století.

Podobně starý jako hrad je zřejmě i kostel Všech svatých, stojící severovýchodně od centra. Podle památkového katalogu má jádro ze 13. století, dnešní podoba je však pozdně gotická z 15. století. Je jednolodní, s plochým stropem. Další úpravy se zde dělaly až do 19. století. Od roku 1838 má prodlouženou loď téměř na dvojnásobek původní délky. Zachoval se i s ohradní zdí, která vymezovala bývalý hřbitov. V interiéru je cenná kovaná renesanční kazatelna věnovaná architektem Sylvestrem Fiotou, autorem boskovické synagogy.

O poznání větší je pozdně gotický kostel svatého Jakuba Staršího, který sousedí s hlavním náměstím. První zmínky o něm jsou z poloviny 14. století, z té doby pocházejí obvodové zdi kněžiště a trojlodí, stejně jako stará sakristie. Většina ostatních částí má původ v přestavbě na přelomu 15. a 16. století. Věž s hodinami je mladší, stavěla se roku 1600 a původně měřila 60 metrů. Od požáru na konci 18. století je však o třetinu nižší. Poslední výrazné úpravy jsou novogotické od Andrease či Johanna Schrotha z Vídně.

K hlavním symbolům města patří více než 40metrová radniční věž s pozdně renesančním vzhledem z roku 1567 a bání z 18. století. Je čtyřhranná a ve střední části má zkosené rohy do osmiúhelníku, jako by ji někdo okrouhal nožem. Vyvolává to optický efekt, díky němuž se věž zdá vyšší než ve skutečnosti. Ostatní části radnice jsou původem také renesanční, ale přestavěné v 19. století.

Historických židovských rituálních lázní zvaných mikve je v Česku zachovaných velmi málo. Tu boskovickou, již nepoužívanou, lze najít ve sklepě domu naproti synagoze a je přístupná veřejnosti. Zbožným židům slouží mikve k očištění před svátky a při konverzi k judaismu, ženám i před svatbou, po menstruaci a po porodu. Očišťují se v ní i předměty, třeba nádobí určené pro košer kuchyni, které nevyrobili židé. Dům s lázní, který má nově opravenou fasádu, patří k nejstarším v Boskovicích – pochází z druhé poloviny 16. století.

V Boskovicích bývaly tři synagogy, zachovala se však jen ta hlavní, z období baroka. V roce 1639 ji pro židovskou obec postavil architekt italského původu Sylvestr Fiota a patří k nejhodnotnějším svého druhu na Moravě. Na konci 17. století ji židé rozšířili a v 19. století přibyla empírová tribuna pro ženy spolu s řadou dřevěných kovových prvků. Pak ji ještě architekt Andreas Schroth přestylizoval do novogotiky.

Boskovický židovský hřbitov není jen tak ledajaký. Patří k největším a nejstarším na Moravě, lze na něm nalézt asi 2400 z velké části zachovaných náhrobků s historií sahající až do poloviny 17. století. Plochu 1,4 hektaru obepíná ohradní zeď dlouhá přes 500 metrů. Na hřbitově stojí také drobná obřadní síň z roku 1763, označovaná jako márnice.

Hradní ulici, která stoupá od centra k zámku a hradu, utvářejí tři areály založené v barokním období – panský dvůr ze 17. století, panská rezidence z roku 1729 a bývalý klášter se základem v roce 1756. Panský dvůr s arkádovým dvorem sloužil jako hospodářské zázemí zámku. Barokní rezidenci si nechal postavit rod Dietrichsteinů jako přechodné sídlo po opuštění hradu, dnes je v ní muzeum. Bývalý klášter milosrdných sester, donedávna hotel, vznikl v 19. století rozšířením barokního špitálu pro chudé, navrženého známým architektem Františkem Antonínem Grimmem.

Židovské ghetto původně obklopovala zeď se třemi branami z doby baroka. Zachovala se jen jediná, ústící do Hradní ulice. Je z roku 1753 a prolamuje asi tři metry vysokou zeď se stříškou. Mívala dřevěná vrata, která se na noc zavírala. Svou rustikální jednoduchostí připomíná menší brány, jaké bývají k vidění u venkovských domů ve stylu selského baroka. Bránu ve zdi doplňují dva menší zazděné otvory.

Ghetto pro židovské obyvatelstvo se začalo utvářet už ve středověku a v době renesance. V dnešním rozsahu má však původ hlavně v polovině 18. století, kdy boskovické panství patřilo rodu Dietrichsteinů a kdy se podstatně rozšířilo. Tvoří ho romantické křivolaké uličky s domy většinou z 19. století. Některé mají gotické a renesanční základy a sklepy. Kromě synagogy a domu s mikve v areálu stojí třeba budovy bývalých židovských lázní, radnice a masných krámů.

V roce 1819 začali Dietrichsteinové přestavovat zrušený dominikánský klášter v podhradí na své nové sídlo, zámek v empírovém slohu. Obklopil ho anglický park s klasicistním skleníkem a jízdárnou. Čtyřkřídlý zámek s uzavřeným nádvořím, dokončený ve 30. letech 19. století, má téměř čtvercový půdorys. Do dneška se zachoval stylově čistý. Po restituci je v majetku hraběcí rodiny Mensdorff-Pouilly.

Po vymření boskovických Dietrichsteinů v polovině 19. století přešel jejich majetek na příslušníky rodiny Mensdorff-Pouilly. Ti nechali v roce 1870 v zámeckém parku postavit neogotickou jízdárnu. Má dvě části, v horní byly stáje a v té dolní samotná jízdárna. V 60. letech minulého století budova prošla přestavbou na restauraci s diskotékou a sportovní halu pro míčové hry. Tělocvična v prostoru jízdárny je uzavřená, v bývalých stájích funguje diskotékový Klub Jízdárna.