Chladivě krásné stavby. Zimní sport v rukou nápaditých architektů

Když lyžovat, bruslit nebo skákat na lyžích, tak stylově. Své o tom vědí třeba rychlobruslařky Martina Sáblíková a Karolína Erbanová nebo skokan na lyžích Jakub Janda. I tito čeští reprezentanti sbírali úspěchy na místech, která nerezonují jen špičkovým sportem, ale také pozoruhodnými stavbami.

Stadion Ingalls Rink, který patří k prestižní Yaleově univerzitě, je v architektuře opravdovou legendou. Autorem je Američan finského původu Eero Saarinen, známý hlavně jako designér nábytku. Jeho futuristická židle Tulip Chair se řadí k nejslavnějším ikonám produktového designu.

V USA však byl ve 30. až 50. letech 20. století činný i jako modernistický architekt, známý využitím vysokých oblouků a experimentováním se sinusově zakřivenými střechami. Zimní stadion z roku 1959, pojmenovaný po dvou hokejových kapitánech z jedné rodiny, dostal pro svůj tvar přezdívku Velryba. Jeho dřevěnou střechu podpírá masivní betonový oblouk. Ladnou konstrukcí Saarinen inspiroval řadu architektů třeba při navrhování stadionů pro olympiády.

Středisko, rozložené na náhorní plošině v nadmořské výšce 1100 metrů nad obcí Morzine, je součástí francouzsko-švýcarského skiresortu Portes du Soleil, s 600 kilometry sjezdovek jednoho ze dvou největších v Evropě. Avoriaz, budovaný od 60. let do současnosti, však nabízí víc než jen sport. Okouzlí už umístěním na vysoké skalní terase, čímž připomíná orlí hnízdo. Ohromí však i jednotnou dřevěnou architekturou, dokonale usazenou do horského terénu.

Architekti Jacques Labro, Jean-Jacques Orzoni a Jean-Marc Roque stavbám vtiskli ladné organické tvary, které harmonicky souzní s horskými velikány. Navíc jsou energeticky úsporné. Avoriaz působí jako „sněhové Benátky“ – po ulicích se v zimě jezdí jen na lyžích. V létě do střediska míří cyklisté, šestkrát hostilo i Tour de France. Ta mimochodem v roce 2023 zavítá do sousedního Morzine.

Ozdobou zimní olympiády v roce 1994 v norském Hamaru byl stadion zvaný Vikingská loď, norsky Vikingskipet, od architekta Nielse Torpa a firmy Biong & Biong. Střecha modelovaná dřevěnými příhradovými nosníky s rozpětím až 96 metrů totiž vypadá jako člun položený dnem vzhůru.

Slouží jako rychlobruslařský ovál. Martina Sáblíková tady získala po dvou medailích ze světového a evropského šampionátu. Pořádají se zde rovněž závody motocyklů na ledové ploché dráze nebo paralympijských sáněk. Hala hostí i koncerty, veletrhy a každoroční velkou počítačovou party Gathering.

Turné čtyř můstků, které patří k vrcholům sezony skokanů na lyžích, by nebylo úplné bez závodu na innsbruckém vrcholku Bergisel. Od roku 2003 zde sportovci využívají můstek ladných neofuturistických tvarů, který navrhla britská architektka Zaha Hadid. V dobrém na něj vzpomíná i český skokan Jakub Janda, který v sezoně 2005/06 celé turné vyhrál.

Vysoký je 50 metrů a dlouhý 90 metrů. Nahoře je umístěna kavárna s panoramatickým výhledem a terasa, která slouží jako rozhledna. Dílem Zahy Hadid jsou také stanice dráhy Hungerburgbahn, která spojuje Innsbruck s lyžařskými svahy.

Zimní olympiáda v Pchjongčchangu v roce 2018 měla část dějiště v sousedním přímořském městě. Vedle sebe tu stojí ledová aréna a rychlobruslařský stadion, postavené k pořádání olympiády.

V Kangnungské ledové aréně, oděné do bílé barvy, se soutěžilo v krasobruslení a short tracku. Navrhla ji korejská kancelář Heerim Architects, jejímž dílem byl i jeden ze stadionů pro fotbalové mistrovství světa v Kataru. Inspirací k zakřiveným tvarům byly pro architekty ladné pohyby a rychlost bruslařů.

Kangnungský rychlobruslařský stadion, na němž Martina Sáblíková získala olympijské stříbro a Karolína Erbanová bronz, stavěla firma Samoo. Aby 200 metrů dlouhou stavbu opticky odhmotnila, kovově lesklou fasádu rozdělila na svislé segmenty.

V 60. letech minulého století bylo ve Francii celkem populární zadávat stavbu lyžařských areálů architektům jako komplexní projekt v jednom stylu. Patří k nim i resort Flaine v Savojských Alpách, známý také monumentálními sochami pod širým nebem od Pabla Picassa, Jeana Dubuffeta a Victora Vasarelyho.

Zdejší stavby ve stylu pozdního funkcionalismu vzešly z kreslicího prkna Marcela Breuera, známého architekta a designéra maďarského původu. Do 30. let působil hlavně v Německu, po nástupu nacistů emigroval do USA.

Šedivé budovy navrhl z prefabrikovaných betonových dílů a rozmístil je tak, aby dobře zapadly do přírodního prostředí. Na rozdíl od většiny socialistických paneláků mají osobitý noblesní design.

K mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2011 dostala Bratislava nový stadion, pojmenovaný po krasobruslaři Ondreji Nepelovi. Rekonstrukci, při níž se bouralo 80 procent staršího stadionu, si vzal na starost slovenský architekt Dušan Fischer.

Výrazně proskleným fasádám, které komplexu na pohled ubírají na objemu, dal jemně dekonstruktivistickou podobu. Projekt se dostal do finále soutěže World Architecture Festival v roce 2013.

Mnohým lidem se při pohledu na velké skokanské můstky a případně z jejich vrcholku dolů tají dech. O můstku na předměstí Osla, pod nímž je podepsána úspěšná dánská kancelář JDS Architects, to platí dvojnásob.

Autoři navrhli jeho odvážnou konstrukci jako daleko vysunutou konzolu, jen s téměř neviditelnou oporou nízko u země. V místech, kde se skok na lyžích kdysi rodil, se nyní soutěží na můstku, který vypadá jako linka terénní vlny protažená směrem do oblak. Dnešní můstek se stavěl k příležitosti pořádání mistrovství světa v roce 2011.

Do třetice francouzské lyžařské středisko s počátky v 60. letech, tentokrát dílo francouzské architektky a nábytkové designérky Charlotte Perriandové, někdejší spolupracovnice Le Corbusiera. Vedla tým mladých architektů, který postupně vybudoval čtyři lyžařské vesnice tvořené modulárními stavbami.

Společně vyvinuli systém prefabrikace, díky němuž lze rychle postavit hromadné ubytovací kapacity během krátkých letních sezon. První část byla otevřena v roce 1968, zatím poslední v roce 2008.

Oválná aréna v Quebecu patří k největším hokejovým stadionům v Kanadě, přesto se v ní nehraje nejvyšší liga NHL. Město ji otevřelo v roce 2015, chtělo do ní některý z týmů NHL nalákat, ale zatím bez úspěchu. Důvodem pro stavbu byla i snaha ucházet se o pořádání zimní olympiády. Ani tento záměr se dosud nepodařilo prosadit, ale do budoucna se to nedá vyloučit.

Na projektu, který trochu připomíná sušičku na ovoce, se podílela nadnárodní architektonická a projekční firma Populous a kancelář ABCP architecture. I když je hlavní náplní lední hokej, aréna je multifunkční, konají se tu třeba i velké koncerty.