Cesta do zapomnění a zpátky. Projekt Miese van der Rohe ožil po 70 letech

Najít zapomenuté plány od Ludwiga Miese van der Rohe – to je z dnešního pohledu podobné jako objevit neznámé dílo van Gogha, Rembrandta nebo Michelangela. Tento původem německý architekt, který kvůli nacistům před druhou světovou válkou emigroval do USA, patří k zásadním postavám modernismu.

Jeden z otců funkcionalismu a mimo jiné autor brněnské vily Tugendhat patřil k vůdčím osobnostem německé a později také americké architektury. Jeho význam byl však celosvětový, ovlivnil několik generací tvůrců včetně těch českých a mnozí na něj navazují dodnes.

Jedním z jeho nejplodnějších a v tvorbě nejzásadnějších období byl konec 40. a začátek 50. let, kdy působil téměř výhradně v Chicagu a okolí. V této době navrhl i slavný Farnsworth House, na maximum odlehčený víkendový dům z oceli a skla, který patří k ikonám moderní architektury. I ten stojí na předměstí Chicaga.

Právě v té době, roku 1950, Miese oslovili dva byznysmeni z nepříliš vzdáleného Indianapolisu, Joseph Cantor a Harry Berke, zda by navrhl novou kolej pro univerzitní bratrstvo Indianské univerzity v Bloomingtonu. Mies souhlasil a v roce 1952 odevzdal nákresy budovy, kterou Miesův vnuk Dirk Lohan loni v The Wall Street Journal označil za „Farnsworth House na steroidech“.

Architekt použil stejný vzor: prosklenou ocelovou kostru natřenou na bílo a vyzvednutou na pylonech nad terén. Budova však měla mít několikanásobně větší plochu, což u tak subtilní konstrukce znamenalo i mnohem více technologické odvahy. Mies van der Rohe čerpal i ze zkušeností s jinými svými stavbami – kampusem Illinoiského technologického institutu a chicagským obytným komplexem Lake Shore Drive.

Stavba se ovšem zadrhla na tom, že univerzitní bratrstvo zvané Pi Lambda Phi nemělo dost peněz. I když Mies nabídl velmi vstřícnou cenu, z uskutečnění projektu nakonec sešlo. Nákresy skončily v šuplíku prezidenta bratrstva a téměř se na ně zapomnělo.

Když v roce 1985 zemřel bývalý prezident bratrstva Allan Kwitney, vdova v jeho pozůstalosti objevila sadu projekčních plánů. Předala je bývalému pokladníkovi bratrstva Alanu Kleinmanovi a ten je později věnoval Muzeu moderního umění v New Yorku, které spravuje archiv Miesových prací. Stalo se tak bohužel až poté, co muzeum vydalo rozsáhlý 14svazkový katalog architektových prací. Plány budovy tedy v katalogu chyběly a v moři ostatních archivních dokumentů se takříkajíc „utopily“.

Projekt však pomohla znovuobjevit náhoda. Inicioval ji Sidney Eskenazi, bývalý člen zmiňovaného bratrstva, který za roky po absolvování Indianské univerzity zbohatl na nemovitostech a stal se školním mecenášem. Eskenazi si z mládí pamatoval, že bratrstvo tehdy zadalo stavbu architektu Miesovi. Považoval to však spíše jen za zajímavou raritu z historie.

V roce 2013 se o tom jen tak mezi řečí v přátelském rozhovoru zmínil tehdejšímu rektorovi univerzity Michaelu McRobbiemu. Ten však okamžitě nastražil uši a začal se o projekt intenzivně zajímat. Už dlouho se na univerzitě uvažovalo o tom, že jí chybí obor architektury. Existence budovy od tak slavného architekta by vznik oboru mohla podpořit. Navíc se v té době na univerzitě rodila samostatná škola umění a designu a architektura by se k ní logicky hodila.

Začalo velké pátrání v archivech. Plánovací tým univerzity nakonec objevil část výkresů v Muzeu moderního umění v New Yorku a další materiály v Institutu umění v Chicagu. Postupně se tím objasňovala i výše popsaná historie. Rektor McRobbie pak oslovil Miesova vnuka, architekta Dirka Lohana, aby od něj a dalších tří dědiců získal souhlas s využitím plánů.

Samotného Lohana tím dosti překvapil. „Jako někdo, kdo spolupracoval s mým dědečkem Miesem van der Rohe od roku 1957, jsem si myslel, že znám všechny projekty, na kterých kdy pracoval. O tomto projektu jsem ale do té doby nikdy neslyšel,“ prohlásil architekt.

Dědicové souhlasili, takže zbývalo sehnat peníze a najít architekty, kteří návrh převedou do reality. Na projekt univerzita vybrala kancelář architekta Thomase Phifera z New Yorku, známou prací na stavbách pro kulturu. A potřebných 10 milionů dolarů věnovali Sidney Eskenazi s manželkou. Jejich dar univerzitě byl dokonce dvojnásobný, na oplátku proto celá univerzitní škola umění, architektury a designu nese jejich jméno. Zároveň je po nich pojmenované i univerzitní muzeum umění, jehož budovu navrhl přední americký architekt Ieoh Ming Pei, autor známé skleněné pyramidy v pařížském Louvru.

Budovu Miese van der Rohe, jak zní její oficiální název, univerzita dokončila loni na podzim. Má tvar obdélníku o délce 43 a šířce 18 metrů a pro architektův funkcionalismus typické volné přízemí téměř beze stěn. Většina interiéru je umístěna v poschodí, které obepínají okna zasahující od podlahy ke stropu. Celá stavba je tedy elegantně vyzvednutá do vzduchu na tenkých pilířích, jež fasády rozdělují do pravidelných dílců. Při středové ose budovu prolamuje malé obdélníkové atrium, které při pobytu uvnitř ještě zvyšuje dojem průhlednosti stavby.

Tým architekta Phifera se musel poprat s aktualizací projektu na dnešní požadavky, jako bylo vedení potrubí pro technologie, přidání protipožárních sprinklerů a nalezení místa pro výtah, bezpečnostní schodiště či technickou místnost. Namísto jednoduchých oken Phifer použil dvojitá, aby lépe tepelně izolovala. Musel se přitom držet faktu, že okna v Miesově návrhu nefungují jen jako výplň, ale okenní rámy mají v konstrukci i statickou funkci. Forma a funkce se tu tedy spojily v jedno. Budova má podlahové vytápění a chlazení, o větrání se stará řízená vzduchotechnika, podlahy pokrývá teraco.

Podle původních plánů měla stavba sloužit jako studentská kolej a místo pro setkávání univerzitní komunity. V dnešní podobě jsou v ní kanceláře a prostory pro přednášky, workshopy a jiné formy studentské spolupráce. V rámci univerzitního kampusu v Bloomingtonu funguje jako doplněk studijního programu architektury, který má škola z větší části umístěný v Columbusu ve státě Indiana.

Pro zajímavost – podle projektu kanceláře Thomase Phifera se nyní staví i nové Muzeum moderního umění ve Varšavě. Otevření pro veřejnost se plánuje na prosinec letošního roku.