Barokní workoholik Dientzenhofer vtiskl tvář Praze i českému venkovu

Nejslavnější portréty České republiky? Pohledy na Karlův most s Pražským hradem, nebo naopak výhledy z Hradčan na Staré Město pražské. V obou případech oko upoutá výrazná dominanta – barokní chrám svatého Mikuláše na Malé Straně. Bez tohoto zásadního díla klanu Dientzenhoferů by Praha nebyla tím, čím je.

Největšího věhlasu z této stavitelské rodiny dosáhl Kilián Ignác Dientzenhofer. Nejen kvalitou a originalitou staveb, ale i díky své píli ovlivnil Prahu a českou krajinu víc než řada vrstevníků. Postavil či upravil dle různých zdrojů až 200 budov. Zapsal se do historie jako jeden z hlavních českých architektů vrcholného baroka.

Narodil se i zemřel v Praze, dožil se 62 let. Stavitelství se učil u otce Kryštofa, zkušenosti sbíral i v Německu, Francii, Itálii a Rakousku. Po otcově smrti převzal jeho dílnu a dokončil řadu jeho zakázek. Je známý hlavně jako autor církevních staveb, ale má na kontě i šlechtická sídla. Navázal na otcovy dynamické kompozice, které v interiérech tvoří proměnlivou hru světla a stínů. Od jeho prací se lišil větší zdobností a jemností.

Nejstarší Dientzenhoferovou civilní stavbou a jednou z prvních samostatných prací je letohrádek pro hraběte Michnu z Vacínova na pražském Karlově z let 1717–20. Říká se mu i Amerika – podle restaurace, která v něm byla v 19. století.

Vila je ovlivněná architektovým studiem ve Vídni a jemnou výzdobou odpovídá tehdejšímu francouzskému vkusu. Její elegantní a drobná architektura předznamenala rokoko, zahradu zdobí sochy z Braunovy dílny. Dientzenhoferovou stavbou podobného typu je smíchovská Portheimka.

Malebné hradčanské poutní místo s kopií Svaté chýše se rodilo po desetiletí. Dnešní hlavní průčelí vytvořili otec a syn Dientzenhoferové až téměř 100 let po založení areálu. Sochařsky bohatě zdobené západní křídlo Lorety dokončil mladší z obou stavitelů v roce 1723. Dominuje mu hodinová věž s největší chrámovou zvonkohrou v Evropě.

Na otcovu práci navázal architekt i v zakázkách pro řád benediktinů. Nejprve to byl pražský břevnovský klášter a v letech 1726–33 ten broumovský. Pro řeholníky, kteří tehdy díky tkalcovské dílně zbohatli, Dientzenhoferové přestavěli konvent a prelaturu. Vybudovali i takzvanou broumovskou skupinu kostelů, asi desítku venkovských chrámů. Dominantní podíl na nich měl Kilián Ignác, v regionu navrhl i kostel Narození Panny Marie v Hořicích.

Benediktini už od 11. století obhospodařovali i místo s kultovní jeskyní a pramenem svatého Ivana v Českém krasu. Po zničení ostrovského kláštera husity se sem tamější řeholníci přestěhovali. Konvent se rozvinul v 16. století, kdy se zde po nalezení údajných ostatků svatého Ivana začaly konat poutě, a rozšiřoval se i nadále. Dientzenhofer zde pracoval v letech 1728–31, navrhl přestavbu severního a západního křídla s prelaturou.

I když areál v pražském Karlíně působí monumentálně, původní plány byly ještě mnohem ambicióznější – stojí z nich jen devítina. Budova určená pro vojenské invalidy se stavěla v letech 1731–37 po vzoru Paříže. Zřejmě kvůli vojenským účelům zde byl Dientzenhofer mnohem méně dekorativní než u jiných staveb. Půdorysné dispozice vytvořil vídeňský architekt Josef Emanuel Fischer z Erlachu.

Do broumovské skupiny se řadí i kaple Panny Marie Sněžné na Hvězdě. Drobná centrální stavba z roku 1733 se vypíná na skalním útesu, má pěticípý půdorys a přístup přes rozsedlinu po kamenném mostě. Přiléhá k ní terasa s výhledem na velkou část Broumovska. Zamýšlené působení kaple při pohledech z okolí ruší vzrostlý les.

Na chrámu naproti Vřídelní kolonády se naplno projevil Dientzenhoferův talent, stavba z let 1733–36 patří k jeho nejlepším. Obousměrně zprohýbané fasády opisují tvar vnitřní dispozice. I když je kostel podélný, má centrální uspořádání kolem velkého oválu. Vstupní část se dvěma věžemi a eliptické kněžiště jsou zhruba stejně dlouhé.

Vrcholem práce rodiny Dientzenhoferů je kostel spojený s jezuitským klášterem na Malostranském náměstí v Praze. Západní průčelí chrámu spolu s jeho částí po první dvě pole lodi se připisují Kryštofu Dientzenhoferovi. Druhou polovinu zahrnující třetí pole, kněžiště, kupoli a štíhlou zvonici, mezi roky 1737–51 dostavěl jeho syn Kilián Ignác. Upravil i původní část lodi, aby interiér scelil do své složitě tvarované kompozice.

Ke stavbě přistoupil poté, co dokončil jiný významný kostel stejného jména na Staroměstském náměstí. Zvonici po Dientzenhoferově smrti dokončil jeho zeť a nástupce Anselmo Lurago.

Původně renesanční tvrz přestavěl Kilián Ignác Dientzenhofer na zámek v letech 1739–40. Má skoro čtvercový půdorys ve tvaru písmene U a sedlovou střechu. Architekt zazdil arkády a zboural jižní křídlo s válcovou věží, čímž vytvořil pro baroko typický čestný dvůr. V Kladně má stejného autora i kaple svatého Floriána, jež působí jako zmenšenina kostela.

V polovině 18. století už se v českých zemích prosazovalo pozdní baroko, méně zdobné a více klasicistní. Pěkným příkladem je Dientzenhoferův kostel svatého Jana Křtitele a hrobka s kostnicí v Paštikách nedaleko Blatné z let 1747–52. Architektův styl jasně naznačují složitě tvarovaná okna či prohnutá nároží.

Od roku 1750 do své smrti o rok později budoval Dientzenhofer kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích. Kostel je urbanistickou dominantou a může překvapit malým rozdílem mezi výškou lodí a věží. Věže nebyly dostavěné, dnešní báně jsou až z roku 1995. Severozápadním průčelím s věžemi je chrám natěsnaný k silnici, takže ho lze pozorovat jen zespodu. Podobné je to u řady jiných architektových kostelů – při navrhování s tím počítal. Druhý vchod, k němuž stoupá schodiště, je na severovýchodní straně v klasicistní fasádě příčné lodi.

Na Plzeňsku architekt pracoval ještě na klášteře v Plasech, kostele v Nicově či arciděkanství v Nepomuku.

Těsně poté co Dientzenhofer zemřel, se dle jeho plánů stavěla fara ve Zlonicích – v letech 1751–52. Hlavní fasádu má otočenou do zahrady, ta uliční je méně zdobená. Poměrně plochý dekor v uličním průčelí vykresluje náznak tři rizalitů (předsunutá část průčelí stavby po celé její výšce, pozn. red.), ve směru do zahrady středový rizalit z průčelí skutečně vystupuje. Efektní prvek v uliční fasádě je oblouk nad středovým oknem, který prolamuje hlavní římsu do štítu.