Kdo se stal Architektem roku? Dvojice bratrů, jejichž práci dobře znáte

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Není neobvyklé, že narazíte na architektonická studia jako rodinné firmy vedené manželi či životními partnery. Bratrská dvojice je však v tomto oboru celkem rarita. Marek a Štěpán Chalupovi z týmu Chalupa architekti jsou od sebe věkově vzdáleni pět let, přesto je život přitáhl ke stejnému oboru. Zafungoval rodinný vzor – i jejich otec byl architekt.

Teď už je navíc téměř 30 let jejich tvorba profesně provázaná úzkou spoluprací. Natolik, že lze těžko oddělit, kdo z nich co navrhl. I proto porota letošního ročníku ceny Architekt roku udělila toto ocenění oběma společně, podobně jako je získala brněnská dvojice Kuba & Pilař před třemi lety.

Sami bratři Chalupovi nedokážou říct, kdo z nich má v ateliéru jakou roli. „Vzájemně se doplňujeme,“ komentuje to starší z bratrů Marek Chalupa. „Moc si vážím naší společné spolupráce,“ doplňuje ho bratr Štěpán.

Mezi architekty se jim přezdívá „chalupáři“, ale k tomu, aby stavěli lidové chaloupky, mají bratři daleko. Jejich tvorba je ryze současná. „Toto tvůrčí bratrstvo tvoří v duchu velmi sofistikovaného minimalismu s důrazem na detail a s jasným autorským rukopisem,“ uvádí porota složená z bývalých laureátů ceny. „Porota je zvolila proto, že mají za sebou výjimečné věci, ne moc, ale velmi kvalitních,“ doplňuje člen poroty, profesor Zdeněk Fránek.

Porotci na Marku a Štěpánovi Chalupových oceňují, že upřednostňují kvalitu před kvantitou a sebeprezentací. K projektům přistupují tak, aby stavby uživatele nijak neomezovaly a nabídly jim co nejvíc volnosti v dlouhodobém užívání. Jejich tvorbu porota označila za vrcholný projev minimalistického přístupu, který se zapíše do historie české architektury. Dle architekta Fránka jde jejich minimalismus dokonce tak daleko, jako by tento styl ještě překračovali.

Porotci také vyzdvihují, že bratři Chalupovi dbají na to, aby jejich stavby dobře zapadly do okolí a harmonicky jej doplnily. S tím skromně souhlasí také oni sami. „Jsme překvapeni, že jsme takovou cenu obdrželi, neboť máme za to, že jsou oceňováni a vyzdvihování autoři staveb viditelných, často okázalých, a já mám pocit, že my takové ‚baráky‘ neděláme,“ říká Marek Chalupa.

S bratrem dle svých slov navrhují domy, které v prostředí spíš nejsou vidět. „Často se nám stává, že když se stavba dokončí, tak chodí lidé a ptají se: ‚Kde to je, ta nová stavba?‘ Protože máme za to, že prostředí je to hlavní a hledáme vždycky návrh budovy, která si sousedských vztahů váží nadevše, takže s okolím dost často splývá,“ komentuje Marek Chalupa.

Prvním počinem, kterým na sebe Marek a Štěpán Chalupovi upozornili, byla drobná stavba zastřešení schodiště na zámku Orlík Karla Schwarzenberga, dokončená v roce 1998. Má podobu jednoduchého obdélníkového proskleného rámu. Z dálky je téměř neviditelný, ale z blízkého pohledu na terasu novogotického zámku přidává výrazný nový prvek, stylově velmi odlišný, ale přitom nenarušující historické prostředí.

Dva roky na to svou kvalitu bratři potvrdili návrhem vestibulu stanice metra Kolbenova v Praze. V interiéru zkombinovali hrubý beton s lesklou stěnou, která díky odrazům přenáší dovnitř stavby život z ulice.

„Dalšími mistrovskými díly jsou pak technicky unikátní hotel Metropol v Praze na Národní třídě, pavilon ČR na EXPO 2000, banka ČSOB v Praze a další,“ jmenuje porota. Hotel Metropol zaujme široce prosklenou fasádou, jíž se po vzoru modernistických kaváren, restaurací a obchodů otevírá do ulice. Český pavilon na Expo v Hannoveru architekti navrhli jako snadno instalovatelnou i demontovatelnou modulární montovanou dřevostavbu.

Část centrály banky ČSOB v pražských Radlicích označovaná jako SHQ stojí na místě, kde se okraj města potkává s přírodou. Autoři přitom charakterem stavby obojí nenásilně propojili, rozměrná stavba se díky zeleným střechám a částečnému zapuštění do terénu v okolní přírodě téměř ztrácí.

Dobře přitom navázali i na sousední, odborníky oceňovanou předchozí část sídla této banky od AP atelieru Josefa Pleskota. „Bylo třeba vyprojektovat budovu, která je nikoli sestrou nebo sourozencem té starší, ale která je jejím partnerem. Tento úkol zvládli na jedničku,“ komentuje Ivo Koukol, architekt a ředitel programu výstavby budov ústředí ČSOB.

Tím práce bratrů Chalupových nekončí, v posledních letech tito architekti zvítězili v několika vypsaných soutěžích. K nejvýraznějším z nich patří návrh Alšovy Jihočeské Galerie v Českých Budějovicích do nově vznikající kulturní čtvrti v centru města, kde Chalupové vyhráli mezi 82 účastníky. A také parkovací dům za katedrálou v Ostravě, který má podobu městského domu, přirozeně dotvářejícího uliční blok a náměstí.

Cenu Architekt roku vypsala už posedmnácté společnost ABF, která se dlouhodobě zabývá propagací architektury. Ocenění je udělováno člověku či lidem, kteří se významně zasloužili o architekturu v Česku v posledních pěti letech. Jsou to však zároveň vždy velmi renomovaní autoři. Odborná porota přitom vybírá z pěti finalistů.

Souběžně s cenou Architekt roku se už od roku 2016 uděluje také cena Architekt obci. Určená je pro městského architekta a zároveň obec či město, ve kterém tento architekt působí. Ocenění poukazuje na několikaletou systematickou práci, která vedla ke kvalitní výstavbě v obci.

Letos cenu získal architekt Lukáš Soukup spolu s městem Jindřichův Hradec. Porota ocenila dobrou spolupráci městského architekta a starosty Michala Kozára, nejen na samotných stavebních projektech zlepšujících veřejný prostor, ale i na šíření informací o kvalitní architektuře formou vycházek, přednášek, výstav a diskuzí.

„Velmi důležitou a unikátní aktivitou je takzvaná skupina Teenagers, která při příležitosti studie revitalizace sídliště zapojila početnou skupinu místní mládeže, přiměla ji k diskuzím a úvahám o místě bydliště a zahájila mezigenerační dialog,“ poukázala porota na příklad práce v Jindřichově Hradci.

Sám architekt Soukup upřesňuje, že šlo o to vymyslet, kde by mohla mládež jezdit na skateboardech, když to město na některých místech zakázalo. „Sám jsem před mnoha let jezdil na skateboardu a mám k tomu vztah, že je to ta rebelie a punk. Přišlo mi škoda to takhle striktně zakazovat,“ přibližuje Lukáš Soukup.