Albert Einstein: Pacifista, který urychlil vývoj atomové bomby

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Albert Einstein je známý především díky teorii relativity. Důležitou roli však sehrál i ve světě politiky a globální bezpečnosti. Jedním z největších milníků v životě nejproslulejšího vědce se totiž stala atomová bomba.

Na jejím vývoji se nijak nepodílel, ale i tak k ní významně přispěl, a to nejen svou speciální teorií relativity. Z kraje druhé světové války zaslal tehdejšímu americkému prezidentovi Franklinu D. Rooseveltovi dopis, v němž vyzval k vývoji této ničivé zbraně.

Originál tohoto dopisu půjde v září 2024 do dražby v aukční síni Christie’s v New Yorku, v rámci skupiny předmětů patřících zesnulému spoluzakladateli Microsoftu Paulu Allenovi, informuje BBC. Odhadovaná cena dopisu je čtyři až šest milionů dolarů.

V dopise, adresovaném americkému prezidentovi, Einstein upozornil, že by mohlo být nacistické Německo schopno vyrobit atomové zbraně a navrhl, aby Spojené státy zahájily vlastní výrobu. Odkazoval přitom i na kvalitní uranovou rudu z Československa.

Roosevelt, který dopis dostal téhož roku na podzim, Einsteina poslechl a Amerika pak spustila přísně tajný projekt Manhattan, ve kterém se špičkoví vědci snažili vytvořit atomovou bombu dřív, než se to povede Hitlerovi.

Sám Einstein byl ale zarytým pacifistou a projektu se neúčastnil. Rizika, která s sebou jaderné zbraně nesou, si uvědomoval, proto před jejich užitím v roce 1944 varoval vědce i politiky všech klíčových zemí. Na to už však bylo pozdě a rok po Einsteinově proslovu Amerika spustila dvě atomové bomby na Japonsko. Později Einstein svého dopisu litoval.

Na významného vědce se často vzpomíná jako na vizionáře. V případě jaderné zbraně tomu nasvědčuje i jeho známý citát: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“

K cestě za Einsteinovým prvním úspěchem nevedla příliš dlouhá cesta. Malý Albert se narodil 14. března 1879 v německém Ulmu. O šest týdnů později se rodina přestěhovala do Mnichova, kde Einstein později začal studovat katolické Luitpoldovo gymnázium. Jeho excentrická osobnost se začala projevovat už v raném věku. Špatně zvládal autority a učitele převážně rozčiloval, byl ale nadprůměrně inteligentní.

Zájem o techniku s největší pravděpodobností zdědil po otci. Hermann Einstein byl elektrotechnik a sám Albert později ve svých pamětech uvedl, že za důležitý okamžik ze svého dětství považuje den, kdy mu otec poprvé ukázal kompas, na kterém zvědavého Alberta nejvíce fascinovala funkce jeho ručičky.

V Mnichově rodina ale dlouho nesetrvala. Einsteinovu otci totiž zkrachoval obchod a společně s celou rodinou se přestěhovali do Itálie. V šestnácti letech se pozdější světoznámý vědec poprvé přihlásil na Spolkovou polytechnickou školu v Curychu, dnešní ETH.

Bylo mu však nejdříve doporučeno, aby si dodělal maturitní vzdělání. Toho dosáhl ve švýcarském Aarau a rok po neúspěšném pokusu se na vysněnou univerzitu dostal.

V Curychu studoval na učitele matematiky a fyziky, v roce 1900 získal vysokoškolský titul a o rok později také švýcarské občanství. Ve školství se mu nedařilo najít práci a tak přijal místo technického asistenta na patentovém úřadě, které mu sehnal otec jeho vysokoškolského spolužáka. Práci na úřadě bral jako koníček, a měl tak spoustu času na bádání.

Přelomovým rokem v Einsteinově životě se stal rok 1905. Vedle práce asistenta na úřadě se zajímal o statistickou mechaniku a kvantovou teorii. V rámci studia na Univerzitě v Curychu úspěšně obhájil dizertaci a získal doktorský titul. Poté publikoval čtyři odborné články v časopisu Annalen der Physik.

V prvním navázal na svou dizertaci a vysvětlil Brownův pohyb molekul. Vědce po celém světě však nejvíce šokoval ten poslední, který vyšel 27. listopadu 1905. Tam Einstein ve svých dvaceti šesti letech poprvé vysvětlil speciální teorii relativity světoznámou rovnicí E = mc2, a to bez odkazů na odbornou literaturu nebo diskuze s kolegy.

V roce 1915 pak tuto teorii rozšířil zohledněním gravitace jako ekvivalentu zrychlení na obecnou teorii relativity.

Einstein se poměrně často stěhoval. První práci profesora dostal v Curychu, v roce 1911 se však odstěhoval do Prahy, kde pak přednášel teoretickou fyziku.

Tam se s ním přestěhovala i jeho první žena Mileva. S mladou Srbkou se potkal ještě v Curychu a měli spolu jednu nemanželskou dceru. Co se s ní stalo, ale nikdo neví. Teorie jsou dvě – buď ji kvůli nemanželskému početí dali k adopci, nebo zemřela v ranném věku na spalničky.

Sňatek s Milevou, která byla rovněž fyzička, uzavřel Einstein v roce 1903. O rok později se jim narodil syn Hans Albert Einstein, šest let na to druhý s jménem Eduard Einstein. Roli otce se ale Albertu Einsteinovi alespoň v prvním manželství nepodařilo vykonávat nejlépe. Sám Hans o sobě jednou pronesl: „Jediný projekt, který nedokončil, jsem byl já.“

V Praze Einstein odučil na německé části Karlovy Ferdinandovy univerzity pouze tři semestry. Obyvatelům Prahy on ani jeho žena Mileva příliš nerozuměli a rozhodli se přestěhovat pryč. Za dobu, kterou Einstein v Praze strávil, se přátelil s Miladou Horákovou, Franzem Kafkou nebo Maxem Brodem, se kterými se scházel v domě U Jednorožce. Místo dnes označuje vědcova busta.

Po práci v Praze byl jmenován ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma v Německu a vyučoval na univerzitě v Berlíně. Ve stejném roce se stal německým občanem, v roce 1933 se však občanství z politických důvodů vzdal. V Německu sílila obliba Adolfa Hitlera a Einstein ve vzduchu cítil rostoucí problém.

Albertův vztah s Milevou začal ještě v Německu skřípat a vědec se navíc začal vídat se svou sestřenicí Elsou, do které se zamiloval v Berlíně. Důvodů k rozvodu tak bylo hned několik. Mileva si stěžovala, že byla pro Einsteina na prvním místě vždycky věda a rodina až na druhém.

Einstein byl navíc často ve vztazích neohrabaný. V jednom z dopisů, kterých si s Milevou za celý svůj vztah napsali přes 1400, například zmínil, že je v manželství ochoten setrvat pod několika podmínkami a jednou z nich jsou tři jídla denně.

Později si Elsu vzal a společně s jejími dvěma dcerami založili rodinu. Z Německa se přestěhovali do amerického Princetonu, kde Einstein vyučoval na zdejší univerzitě. Ve Spojených státech ho ale čekala jedna z největších životních zkoušek – již zmiňovaná atomová bomba. Einstein byl srdečný člověk a přesvědčený pacifista a spoluúčast na vzniku jaderné zbraně si do smrti vyčítal, ačkoliv součástí projektu nikdy nebyl.

Albert Einstein za svůj život obdržel čestný doktorát z přírodních věd, medicíny a filozofie na mnoha evropských a amerických univerzitách. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně Copleyho medaile Královské společnosti v Londýně v roce 1925, Franklinovy medaile Franklinova institutu v roce 1935 nebo Nobelovy ceny za fyziku v roce 1921. Zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu ve státě New Jersey.