Článek
Vytrvalostní závod po Česku s názvem 1 000 mil skončil tuto neděli. Jednu z etap dlouhou 42 kilometrů z Domažlic do Kladrub běžel Marek Baše (26) a jeho kamarádka, psí cvičitelka Helena – oba s československými vlčáky, specifickým tuzemským plemenem, které má v sobě vlčí krev.
„Před třemi lety jsem poprvé uběhl pražský maraton, jen tak z hecu, s bratrem. Pravidelně jsem začal běhat až se psem,“ říká Marek, který pracuje ve start-upu zavádějícím virtuální realitu do domovů pro seniory.
Závod, kterého se minulý týden účastnil, je inspirován příběhem spisovatele Jacka Londona, jenž popsal skutečnou událost, kdy psí spřežení vezla na Aljašku sérum proti záškrtu. Česká verze štafetového závodu zase finančně podporuje dětské onkologické pacienty.
Jak jste se o závodu dozvěděl a proč jste se chtěl zúčastnit?
O štafetovém závodu mi řekla cvičitelka psů Helena, se kterou jsme pak naši etapu běželi. Během procházky ve Všenorech s naší smečkou z okolí Berounky se mě zeptala, jestli bych se s ní chtěl štafety zúčastnit. To bylo někdy začátkem léta.
Štafeta 1 000 mil pro jeden cíl
Jedná se o extrémní kynologickou vytrvalostní štafetu napříč Českou republikou. Startuje od roku 2015 vždy předposlední sobotu o prázdninách a probíhá nonstop do poslední prázdninové neděle, kdy končí slavnostním zakončením v Zoo Brno.
Délka celé štafety je 1 000 mil (cca 1 600 km) a tuto trať absolvuje až 80 posádek štafetovým způsobem v úsecích po 40 kilometrech – na jedné trase se setkají dva jednotlivé týmy tvořené dvojicí psovod a pes. Jeden tým se psem českého národního plemene (resp. československého), jeden tým může být se psem jiných plemen.
Trasy vedou po značených cyklotrasách, případně po turistických trasách a silnicích nižších tříd, protože je možné je absolvovat nejen během, ale i na kole nebo koloběžce.
Rozdělení štafety do 40 kilometrů dlouhých úseků není náhodné, je postavené na zkoušce vytrvalosti ZVP1, kterou psi běžně absolvují. Na Slovensku je tato zkouška pro československé vlčáky povinná. Pes dokáže tuto vzdálenost zaběhnout za 3 až 4 hodiny. V tomto závodě má tým většinou pět hodin na absolvování etapy. Tímto způsobem se mohou účastnit i jedinci, kteří by se jinak nezapsali.
V rámci akcí pořádaných Sportovním klubem ČSV & spol. se projekt zaměřuje na propagaci a organizaci závodů kynologických sportů. Umožňuje jednotlivcům, ale i firmám zapojit se do dárcovství a sponzoringu Nadačního fondu dětské onkologie Krtek.
Marek, Banksy, Helena a Izzy v cíli dvaačtyřicetikilometrové etapy Domažlice–Kladruby.
Zmíněná smečka je složená z československých vlčáků?
Ano, její jádro tvoří zhruba osm psů, vlčáků, se kterými pravidelně jezdíme na cvičák na Karlštejně. Vede ho právě Helča, která sama má tři vlčáky. Všechny nás spojuje tato aktivita, vlčáky navíc pokrevní pouto. Všechno jsou to navzájem vnuci, babičky, strejdové… Jedním z nich je třeba Banksyho babička Bella. Chodíme na různé túry, spolu se psy běháme. Je to jedna velká rodina. Smečka.
S vlčákem musí být pořádek
Můžete představit svého psa Banksyho?
Banksy je odrostlé štěně, mladý pes, je mu teprve rok a dva měsíce. Je hodný, hravý a přátelský. Nemá zbytečný strach, není agresivní. Může být i s malými plemeny psů a nebojím se, že by jim ublížil. To se ale může změnit, až projde pubertou a dospěje, což je mezi rokem a dvěma lety věku. Banksyho sourozenci už v pubertě jsou, u něj to ale zatím nepozoruju.
Má v sobě krev vlka. Na co si musíte dávat pozor oproti běžnému, dlouho šlechtěnému plemenu psa?
Československý vlčák se při výchově nesmí trestat, hlavně ne fyzicky. Rychle by mu prý došla trpělivost a mohl by se vzbouřit. I když tato forma by mě ani nenapadla. Každopádně proto se musí vést jenom pozitivní cestou. Důležitá je také důslednost a pořádek.
Pořádek ve smyslu režimu?
To také. Když ale nechcete, aby vám vlčák rozkousal věci, každá musí mít svoje stabilní místo. Potom je akceptuje tam, kde jsou, a neničí je. Když se ale objeví na nějakém místě nová věc, tak ji zkoumá a rozkouše. Přišel jsem tak postupně o troje nová sluchátka, která jsem nechal položená jen tak na stole, než jsem se je naučit uklízet.
Když nechcete, aby vám vlčák rozkousal věci, každá musí mít svoje stabilní místo. Potom je akceptuje tam, kde jsou, a neničí je.
Vlčák je tedy něco jako iniciátor domácího úklidu?
V životě jsem neměl ve věcech takový pořádek jako od doby, kdy mám Banksyho, a také tak pravidelný režim. Vstávám ve stejný čas brzy ráno, ve stejný čas chodíme i spát. Chodíme běhat od pondělí do pátku dvakrát tři kilometry, každý den bez výjimky. Počítám, že od září to zvýšíme na třikrát tři kilometry nebo dvakrát pět kilometrů. Oběma už je nám to málo.
Zní to, jako že vlčák může být dobrým podporovatelem přítomného vnímání „tady a teď“.
Přesně tak. Rozhodně mi naše každodenní spolupráce zbystřuje smysly. Všiml jsem si, že mi posiluje i periferní vidění. Někam jdeme, on se pohybuje všude kolem mě, i když by měl být po mé levé straně, ale někdy se prostě loudá. Takže ho často musím sledovat periferně.
Pes běžce trochu táhne
Vaše trasa v závodu byla na Domažlicku. Mohli jste si ji vybrat, nebo vám ji přidělil pořadatel?
Naše etapa byla z Domažlic do Kladrub, dlouhá 42 kilometrů. Vybrat jsme si mohli z etap, které byly při našem přihlášení začátkem léta volné. Nechal jsem to na Helče, ta ji vybrala podle toho, kde v okolí žijí alespoň vzdáleně příbuzní vlčáci. Aby se jejich rodiny mohly podívat, jak běžíme. Z této oblasti vlastně pochází i fena Izzy, kterou měla Helča půjčenou, protože její pes Trapper týden před akcí onemocněl kašlem a nemohl se zúčastnit, stejně jako následně vybraná Banksyho matka.
Sportovních akcí na pomoc dětem je více
Pohyb stovek aktivních lidí pomohl v červenci handicapovaným dětem ke speciálním drahým kolům.
Denně sice běháte dvakrát tři kilometry, najednou to ale bylo 42 kilometrů v kuse. Bylo to těžší pro vás, nebo pro psa? Četl jsem, že dospělý vlčák je tuto trasu schopný zaběhnout za tři až čtyři hodiny.
Psi to zvládli skvěle. Izzy už je dospělá, čtyřletá, takže pro ni to vůbec nebyl problém, ale na mladého psa je 42 kilometrů pořád hodně. Navíc jsem ještě Banksymu nenechal udělat rentgen kyčlí, což je pro takovéto velké vzdálenosti v kuse potřeba. Nechtěl jsem ho přetížit, tak jsme se rozhodli běžet trasu zlehka.
Na etapu, která se jede na kole, koloběžce nebo se běží po svých – jako v našem případě – je daný limit pět hodin. My jsme se domluvili s organizátory na výjimce a vyběhli o dvě hodiny dřív, takže jsme měli na zvládnutí trasy kvůli mládí mého psa celkem sedm hodin. Původně naše trasa měla být od devíti hodin do dvou, ale vyběhli jsme už v sedm ráno. V tomto čase jsme to dali. A řekl bych, že Banksy to zvládl líp než my lidi.
Jak se vám závod běžel, přálo vám počasí?
Báli jsme se, že bude vedro a že se vlčáci přehřejí. Nakonec ale bylo pod mrakem, sice teplo, ale slunce do nás nepralo. Původně jsem byl připravený, že s sebou potáhnu litry vody, abychom mohli napájet psy, ale bylo příjemně.
Každodenní spolupráce s Banksym mi zbystřuje smysly. Všiml jsem si, že mi posiluje i periferní vidění.
Jsou vyhrazené nějaké pauzy pro psy po určitých vzdálenostech, třeba právě kvůli pití?
Sami si řeknou, co potřebují, záchod si vyřeší cestou… Cestou jsme potkávali hodně potůčků a jezírek, a když má pes žízeň, prostě zabere směrem k vodě. Navíc jsme dělali pauzu každých deset kilometrů, i když to nevypadalo, že by to psi potřebovali.
Jak vůbec tento běh vypadá? Psi jsou na vodítku?
V ideálním případě je to tak, že pes běžce trochu táhne a tak mu pomáhá. Ani jeden z našich psů ale ještě není naučený tahač. V závěru jsme to ale vymysleli tak, že jsem si vzal Izzy a běžel s ní jako první, takže Banksy běžel za mnou a táhl trochu Helču. Takhle jí pomáhal.
Může vás ale pes táhnout, aniž by to narušovalo běh? Držíte vodítko v ruce, nebo jak?
Máme na sobě takový nenápadný postroj, jako mám na sobě i teď. Když pes díky vodítku za tento postroj táhne, táhne vás vlastně za zadek. Tlačí tam, kde je těžiště, takže vás to neláme shora ani zezdola. Když běžíme v Prokopském údolí, projede kolem nás cyklista a Banksy by ho chtěl honit, letíme jako vítr. Kilometr potom máme za tři minuty jako nic. Je to skvělý pocit.
Jak jste se na trase orientovali?
Měl jsem trasu stáhnutou do mobilu, ale nakonec jsem se řídil hodinkami od Garminu, do kterých jsem si trasu stáhl také. Bylo to dlouhé, ale žádný problém se neobjevil.
Od pořadatelů, kteří jezdí autem celou trasu tisíc mil, jsme dostali GPS tracker, díky kterému byl vidět náš pohyb na trase online, stejně jako v případě všech dalších účastníků.
Nakolik pro vás byla tato akce sportovní výzvou a nakolik vás zajímal její přesah?
Obojí je pro mě důležité. Jsem rád, že hlavním smyslem této štafety je podpora fondu Krtek, který pomáhá onkologicky nemocným dětem. A díky sportovnímu aspektu akce jsem si zase potvrdil, že Banksy je schopný uběhnout maraton. Už teď se těším, až ho spolu poběžíme jenom sami dva na čas. V budoucnu se s ním chci zaměřit i na ultramaratony, trasy kolem 100 kilometrů, možná začneme už příští rok.
