10 tipů na výlety za velikánem Járou Cimrmanem

Vystudovaný učitel, student žurnalistiky a v současnosti spolupracovník Českého rozhlasu Tomáš Maleček je znalcem všeho, co patří k Divadlu Járy Cimrmana a k jeho protagonistům.

Ve své nové knize Divadlo Járy Cimrmana po padesátce… zaznamenal sezonu po sezoně co možná nejvíc zajímavých informací za 55 let existence legendárního souboru až po nucené přestávky v účinkování v době koronavirové. Unikátní jsou autentické vzpomínky, které herci poskytli autorovi v průběhu posledních dvou let. Knihu doplňuje řada dobových, dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů.

Pro Seznam Zprávy Tomáš Maleček vybral deset míst, která jsou s Járou Cimrmanem nerozlučně spjata.

V roce 2013 vyrostl na okraji malebné pojizerské vísky Příchovice, která je už na rozhraní s Národním parkem Krkonoše, areál U Čápa. Kromě penzionu, v němž herci divadla přespávají každý rok v červnu, když hostují v nedalekém Tanvaldu, zde postavili především netradiční rozhlednu. Je to jediný suchozemský maják na světě – maják Járy Cimrmana – a v jeho přízemní části sídlí Muzeum Cimrmanovy doby. To ukazuje například mistrovu bustu, dívčí šaty nebo smeták na čištění koutů.

Stavbu navrhl architekt Martin Rajniš, podobně jako rozhledny Bára nebo Máminka. V posledních letech se v okolí rozrůstají venkovní expozice, z nichž většina je věnována mistrovi, jedna ale třeba i Miladě Horákové. V roce 2016 v areálu Divadlo Járy Cimrmana oslavilo začátek jubilejní 50. sezony.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Místo, na kterém budete chtít trávit večery. Tak krásný západ slunce s ještě krásnějším výhledem na část české kotliny zažijete málokde. Navíc výstup na maják člověku zabere více času, než předpokládá. Výšlap totiž lemují fotografie z jednotlivých her Divadla Járy Cimrmana, přičemž minimálně mně to nedá, abych se u každé nezastavil. Na toto místo bych ale chtěl upozornit také proto, že tu před dvěma lety vznikla expozice Václava Kotka – herce a manažera Divadla Járy Cimrmana, který přátelství s místními navázal. V červenci 2019 zemřel po tragickém pádu ze schodů. Tato expozice vystihuje, jak moc pro divadlo největšího Čecha žil.

Jestli je nějaké město vyloženě prošpikované Cimrmanem, je to právě Letohrad. Už v roce 2004 tam Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem odhalili na zámecké terase Cimrmanův pomník. V roce 2010 pak největší slávu přineslo otevření muzea s Cimrmanovou světničkou, která je přímo ve sklepních prostorách zámku. Kromě několika Cimrmanových exponátů ukazuje samotnou světnici, která je už na první pohled neúplná: V Letohradě totiž najdeme jen její přesnou polovinu, což dokazuje rozpůlený hrnek, židle nebo postel s peřinou.

Profesor Erich Fiedler z Vídně trval na tom, že druhá polovina musí zůstat v Rakousku – je to (samozřejmě) recese. O další dva roky později otevřeli Cimrmani v Letohradě ještě uličku Járy Cimrmana.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Otvírání letohradské světničky Járy Cimrmana v roce 2010 bylo jednou z největších cimrmanovských akcí. Nechyběl průvod městem a herci na letohradské náměstí přijeli v historických kočárech. Smutným faktem zůstává, že slavnostní otevření se konalo pouhý týden po smrti Ladislava Smoljaka. Přítomní si jej připomněli minutou ticha.

Malebné městečko na Malé Hané navštěvuje Divadlo Járy Cimrmana pravidelně od roku 2004. Zdeněk Svěrák si je podle Tomáše Malečka tak oblíbil, že hned tentýž rok napsal společně s Jaroslavem Uhlířem písničku „Jevíčko“, v níž se zpívá o holčičce jménem Evička.

Kromě Zdeňka Svěráka má největší zásluhy na přátelství mezi divadlem a městem emeritní starosta Roman Müller, který v roce 2007 město s divadlem oddal. Symbolicky. Oba snoubenci si zároveň ponechali svá jména. Divadlo do města zajíždí pravidelně, letos tam hráli už po devatenácté. V roce 2012 odhalil Zdeněk Svěrák na tamější městské věži tabulku s nápisem upozorňujícím na to, že na ní Jára Cimrman v roce 1907 opravoval hodinový stroj. Při té příležitosti pronesl, že „z této věže se svět jeví krásným“.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Když Divadlo Járy Cimrmana hrává v Jevíčku, nocuje v tamějším hotelu Morava. A protože divadelní sál je v téže budově, Zdeněk Svěrák s oblibou poznamenává, že může v papučích sejít z pokoje rovnou na jeviště. Obecenstvo v Jevíčku je navíc jako málokteré v Česku: v sále se sdružují cimrmanologové ze širokého okolí. Na atmosféře je to pokaždé znát. Protože je většina rolí v hrách Divadla Járy Cimrmana alternovaných, prý se někdy herci souboru dokonce přou, který z nich zrovna do Jevíčka pojede.

Utajená rozhledna, jíž by prosekání stromů v okolí jen ublížilo. To je deviza rozhledny Járy Cimrmana nad městečkem Březová nad Svitavou. Dřevěnou stavbu otevřeli v roce 2007 herci Divadla Járy Cimrmana včetně Zdeňka Svěráka, Jaroslava Weigela a Miloně Čepelky. Cimrman tu prý před 100 lety obcházel a okouzlen zdejší přírodou žádal o vystavění rozhledny. Když ne dnes, tak za 100 let, argumentoval tenkrát. Z rozhledny sice není vidět na město, za polem na opačné straně jsou však za jasného počasí viditelné Žďárské vrchy.

Osobní pohled Tomáše Malečka: K tomuto místu mám velmi vřelý vztah, neboť je jednou z mála rozhleden, kterou jsem navštívil ne jednou, ale snad pětkrát. Na místo se dá dojít krátkou, ale velmi strmou cestou přímo z Březové nebo oklikami z Březové Dlouhé a také ze Zářečí. V posledních letech kolem rozhledny vznikly singletrackové stezky.

Známá železniční zastávka na úzkorozchodné trati Jindřichohradeckých místních drah mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí – to je Kaproun. V této malé stanici prý jedné červnové noci roku 1900 vyhodili Járu Cimrmana z vlaku, protože neměl jízdenku. Za odjíždějící soupravou pak měl ještě hrozit utrženou brzdovou hadicí a volat: „To je vrchol!“

Český velikán se tady po vyhození z vlaku otiskl do měkké hlíny, proto zde byl z betonu odlit reliéf, který si dnes lidé prohlížejí společně s mohylou Járy Cimrmana, jež se neustále zvětšuje. Hned vedle najdeme také Cimrmanovo ohniště a o kus dál i Cimrmanův strom. V roce 2000 se Cimrman dokonce stal čestným občanem Kaprounu.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Zdeněk Svěrák při návštěvě místa v roce 2005 na adresu Cimrmanovy mohyly poznamenal: „Už je větší než já!“ V jedné ze souprav úzkorozchodné dráhy společně s Jaroslavem Uhlířem a pěveckým sborem Sedmihlásek natáčel písničku Jedeme vlakem do televizního pořadu Hodina zpěvu.

Stačí sestoupit jeden schůdek a člověk je na rozhledně. Sci-fi? Kdepak, jen cimrmanovský humor demonstrovaný nejnižší světovou rozhlednou. Stojí v Semilech na Nouzově. Podle tvůrců zdejšího příběhu Cimrman trpěl závratěmi, a tudíž nikdy žádnou rozhlednu nenavštívil. Proto navrhl na Nouzově takovou, na které by netrpěl. Vedle rozhledny stojí objekt připomínající starou telefonní budku. Jedná se o luxfon, který každou první adventní neděli v roce rozsvěcuje vánoční stromeček.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Semilská rozhledna je sice unikátem, přesto v Česku existuje i podhledna. Jmenuje se Nad Doly a najdeme ji v areálu Hřebečských důlních stezek nedaleko Moravské Třebové na Svitavsku. Po Cimrmanovi ji místní nepojmenovali, ačkoliv na vyhlídku vede 124 schodů – ovšem směrem dolů.

Stezka dlouhá 4,5 kilometru začíná v Lomnici u Tišnova a připomíná střípky z Cimrmanova putování světem. Jednotlivé zastávky na stezce se nazývají plahočiny. Na závěr turista nestane na vrcholu, nýbrž na Pohlaví Járy Cimrmana s pohledem do jeho tváře.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Cimrman se na Sýkoři inspiroval k napsání Dobytí severního pólu. Prý „v tvrdém terénu na vlastní lyži a botě vyzkoušel to, co české dobyvatele čekalo, než překročili 50. rovnoběžku“. Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem se na místě pokusili o přesun na jedné lyži.

Podobně jako suchozemský maják nebo rozhledna bez schodů působí prazvláštně i nábřeží Járy Cimrmana bez vody. Dokonce ani samotná řeka Bečva není od mistrova nábřeží v Lipníku na dohled. Jde o běžnou 50 metrů dlouhou ulici v centru města. V roce 2007 město nechalo namalovat na její stěnu zapadající slunce nad mořskou hladinou – v duchu Cimrmanovy doby. Slavnostního otevření se zúčastnil i Ladislav Smoljak, jenž se za šumění moře a křiku racků uličkou prošel jako první.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Návrh nábřeží v Lipníku iniciovala kapela Cimrmanovo torzo, která hraje tvorbu slavných skupin 60. a 70. let minulého století. A ještě jedna poznámka: Divadlo Járy Cimrmana hrálo v Lipníku poprvé (a zatím naposledy) v roce 2010. Od otevření nábřeží totiž trvalo tři roky, než místní našli vyhovující sál, ve kterém by divadlo mohlo sehrát slavnou Hospodu Na mýtince.

Havlíčkobrodští se začátkem tohoto tisíciletí ptali Zdeňka Svěráka, jestli se někdy Cimrman někdy nezmínil o středu Evropy. Údajně řekl: „Zjistili jsme totiž, že když se Cimrmana ptali, kde leží střed Evropy, odpověděl doslova – Taková místa bývají u Brodu.“ A právě v Havlíčkově Brodě tuto teorii potvrzuje od roku 2002 Cimrmanův střed Evropy. Jde o obří trychtýř, který je prý tak velký jako velikost myšlenky génia. Váží 500 kilogramů a měří 3,2 × 2,5 metru. Trychtýř stojí ve veřejně přístupné parkové zahradě kavárny U Notáře v Sázavské ulici. Jeho autorem je umělecký kovář Martin Šteller.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Střed Evropy není jediným cimrmanovským artefaktem ve městě. Od loňského září je před hospodou v místní části Svatý Kříž k vidění žulové sousoší postav ze hry Hospoda Na mýtince. Jeho autorem je Radomír Dvořák. Sousoší loni slavnostně odhalili herci Divadla Járy Cimrmana. Zdeněk Svěrák při té příležitosti připomněl Cimrmanův výrok – „Některé mé myšlenky by se měly tesat do kamene. Ale jen některé.“ Návštěvníci si ho mohou přečíst na stole sousoší.

Ulic má Jára Cimrman v Česku takřka bezpočet. Ve Staré Huti u Dobříše jich po něm pojmenovali hned několik, takže vznikla celá Okružní třída Járy Cimrmana a v ní pak dvě další ulice – Němého Bobše a K Severnímu pólu. To je však jen první střípek z cimrmanovské mozaiky, kterou Stará Huť nabízí.

Na podzim 2019 tedy Zdeněk Svěrák s manželkou odhalili pamětní desku s bustou Járy Cimrmana. Protože ten se – jak známo – nikdy nenechal ze zásady vyfotit, autor pamětní desky s bustou Petr Soudek vytvořil desku plnou Cimrmanových citátů. To, že Zdeněk Svěrák odhalil desku spolu s manželkou, není náhoda. Právě ve Staré Huti byl podle Tomáše Malečka před více než 60 lety žádat o její ruku.

Osobní pohled Tomáše Malečka: Zdeněk Svěrák jako čerstvý otec druhého dítěte právě ve Staré Huti věšel na zahradě pleny budoucího režiséra Jana. Při tom si pustil tranzistorové rádio, ze kterého uslyšel polskou stanici, která vysílala přímý přenos z kavárny, kde hrál jazz. Atmosféra kavárny se mu natolik zalíbila, že přišel za svým přítelem Jiřím Šebánkem s nápadem založit na podobném principu Nealkoholickou vinárnu U Pavouka. Slavný pořad se v polovině 60. let stal základnou humoru, z něhož vzešlo Divadlo Járy Cimrmana.