Mádlův glosář: Plzeň (ne)využila krize Realu Madrid, Limberský a spol. sahali na svaté půdě po remíze snů

Fotbalistů, v jejichž deníčku by se našla poznámka o tom, že v duelech evropských pohárů bodovali v roli hostí na stadionu San Bernabeu, opravdu není mnoho.

Sparťanům se to mimochodem zásluhou trefy tehdejšího dorostence Tomáše Skuhravého podařilo v Poháru UEFA v roce 1982 a remíza 1:1 tehdy dokonce znamenala šokující postup Ježkova týmu.

Můžeme si to ostatně i připomenout v historickém videu:

Od té doby se v globalizujícím se fotbale opravdu mnohé změnilo: v barvách Realu už neexcelují toliko největší hvězdy španělského, ale rovnou světového fotbalu.

A kupříkladu v minulém ročníku Ligy mistrů si body za remízu na San Bernabeu vezly týmy Tottenhamu a Bayernu Mnichov. Juventus tam dokonce vyhrál (ale přesto vypadl).

No a teď o sobě mohou vyprávět, že na Realu Madrid SKORO bodovali, i fotbalisté Plzně. A to v souboji s nejsilnější možnou sestavou současného Realu Madrid. Na hřišti byli Modrič, Bale, Benzema, Kroos, Sergio Ramos… Kdo vás napadne. A v závěru utkání si Real opravdu musel dávat pozor, aby Plzeň náhodou nedohnala výsledek až k remíze.

Blyštivá sestava Realu Madrid:

Západočeši předvedli na své poměry mimořádný výkon s jasným znaménkem PLUS. A Real Madrid, například v kontextu toho, že je obhájcem trofeje, se znaménkem bezpochyby opačným. Ale to (skoro)úspěch Plzeňských nijak nesnižuje.

Real v těchto týdnech prožívá podivné období. V létě ho po Zidanově odchodu převzal trenér Julen Lopetegui, který se musel vyrovnat s odchodem Cristiana Ronalda do Turína. A začal Real, pozbyvší své největší hvězdy, učit nový herní styl: na větší počet přihrávek, s větší cirkulací míče.

A nejspíš v tomto ohledu nenarazil na zcela úrodnou půdu. Počínaje 26. zářím a prohrou 0:3 ve „Vaclíkově“ Seville, odstartoval Real šňůru pěti utkání bez vítězství, když remizoval v městském derby s Atlétikem a prohrál ještě postupně na CSKA Moskva, na stadionu Deportiva Alavés a doma s Levante. Což u Realu Madrid opravdu není normální bilance.

A tak se nelze divit, že už před zápasem s Plzní proskakovala španělskými médii spekulace, že ať už duel s Viktorií dopadne jakkoli, Lopetegui skončí a tým dočasně převezme někdejší hráč Santiago Solari, momentálně trenér rezervy.

Tady je ostatně důkaz, že se tyto spekulace rozproudily:

Některá média dodávala, že Real už údajně jedná s trenérem Antoniem Contem (ex-Juve, ex-Chelsea), alternativním nápadem ve hře je prý i varianta, že by se trenérem stal Guti, další z řady klubových legend. A vzduchem létá i spousta dalších jmen, kupříkladu penzista Arséne Wenger či José Mourinho, i po úterní prohře s Juventusem stále ještě manažer Manchesteru United. Dlouhodobě Real pošilhává také po Mauriciu Pochettinovi, strůjci solidní generace Tottenhamu.

Zdá se, že Real opravdu potřebuje rychle něco změnit, už jen proto, že v neděli odpoledne hraje ligový zápas s Barcelonou na Nou Campu. A s výkonem, jaký předvedl proti Plzni, by se tam nejspíš se zlou potázal. Je otázkou, jestli je teď mávnutím kouzelného proutku schopen nějakého zásadního výkonnostního vzmachu.

Hra Realu měla v sobě poměrně dost okének, či spíše oken, rozměrem se blížícím vratům od stodoly. Což trochu připomínalo výkon Interu Milán před dvěma lety na pražské Letné. Po prohře se Spartou 1:3 tehdy trenér Frank de Boer označil výkon některých svých svěřenců za neprofesionální. A vzápětí u týmu skončil.

Ostatně i tento zápas si můžeme připomenout:

Trenéru Davidu Holoubkovi ale jeho sparťanskou výhru nad Interem v Evropské lize už nikdo nevezme a plzeňským hráčům jejich vzpomínku na opravdu těsnou porážku na San Bernabeu jakbysmet. Je starostí soupeře, jak hraje nebo nehraje. Jisté bylo, že po porážce v Moskvě, v předchozím kole Ligy mistrů, tentokrát Real o tři body proti Plzni evidentně stál.

Ani Viktoria před cestou do Španělska neprožívala zrovna bezstarostné období. Nevede se jí především v zápasech hraných na soupeřově půdě. Začalo to debaklem 0:4 v Edenu, pokračovalo podobným v Jablonci (0:3) a ještě větším v Římě (0:5). Po pohárové výhře ve Vyškově si pak Plzeňští zajeli v pátek do vršovického Ďolíčku a byli tam docela rádi za bod (2:2).

Trenér Vrba viděl, že musí něco změnit. Už ve Vyškově si zkoušel rozestavení se třemi stopery a krajními halvbeky, a to včetně zapojení Milana Havla, který jinak v lize hrál teď na podzim jen 5 minut proti Teplicím.

Na San Bernabeu pak Viktoria hrála vzadu, řekněme, na čtyři a půl obránce. Vedle klasické čtyřky byl Havel v oficiálním zápisu veden jako pravý záložník, ale s útočícím Marcelem se mnohdy stahoval až úplně dozadu na pozici pátého obránce.

Sestava Viktorie Plzeň na stadionu Realu Madrid:

Nabídka hráčů brousících lajnu byla tentokrát v plzeňském podání trochu prořídlejší než jindy. Vlevo pracovali veteráni Limberský s Petrželou. Pro zranění chyběl Kopic stejně jako levonohý Kovařík, do nominace k zápasu se po slabším výkonu na Bohemians nevešel ani další levák Zeman. Napravo tak zbývaly varianty Ekpai a Havel, přičemž právě bývalý „klokan“ má ze všech jmenovaných asi největší vlohy i pro defenzivní práci. Takže v tomto ohledu – navzdory jeho malé herní vytíženosti v dosavadní sezoně – měla jeho nominace logiku.

Souvisí to i s tím, že Plzeň musela hrát úplně jinak, než jak je zvyklá v lize. Tam obvykle proti slabším soupeřům dobývá trpělivou kombinační hrou jejich zabetonované obrany. V Lize mistrů naráží na úplně jiný výkonnostní level a hlavně na jiný způsob protihry. A jak zjistila v Římě, musí tomu čelit tím, že se sama přeskupí do jiného módu, než jaký je pro ni obvyklý.

A v Madridu si tuto proměnu vyzkoušela celkem úspěšně.

Videomomentka z utkání Real Madrid-Plzeň:

Navíc Viktoria na San Bernabeu nehrála zdaleka tak ustrašeně jako před pár lety na Bayernu Mnichov. Nebo jako Vrbou vedený reprezentační tým proti Španělsku na Euru 2016. Mimochodem, tři pamětníci tohoto duelu, ve kterém se Španělé tak dlouho snažili odsunout český „autobus“, zaparkovaný před Čechovou bránou, až se jim to nakonec povedlo, byli na hřišti i včera: Sergio Ramos, Roman Hubník a David Limberský.

Ale posledně jmenovaný i jeho spoluhráči měli tentokrát v partituře načrtnuty mnohem útočnější noty. A možná byli až sami překvapeni, do kolika nadějných střeleckých pozic se v Madridu dokázali dostat.

V opravdu tutové pozici se tím před půlí nechal překvapit i Patrik Hrošovský, ale nebesa mu byla toho večera přívětivá natolik, že mu v 78. minutě dala příležitost toto zaváhání napravit a branku na San Bernabeu nakonec přeci jenom zaznamenat.

Což potěšilo i jeho slovenské krajany:

Plzeň díky tomu zaznamenala kontaktní gól na 1:2 a ještě mohla hrát Realu v závěru utkání na nervy, což byl scénář, který třeba při losu skupiny neočekával asi ani ten největší snílek.

Plzeň se tak může o to víc těšit na nejspíš největší fotbalový svátek v dějinách města: 7. listopadu se Real Madrid představí ve Štruncových sadech.

A ještě malá poznámka k juniorské Lize mistrů. Plzeňský tým do 19 let po remíze 1:1 s CSKA Moskva a výhře 4:3 v Římě podlehl v konfrontaci s mladíky Realu Madrid jen těsně 2:3. Dobrá práce, mohli si tedy Plzeňští říct hned na dvou frontách. A to porážkám navzdory, protože prohry o gól s týmy nosícími emblém Realu Madrid vyznívají přeci jen trochu jinak než obyčejně.