Mádlův glosář o Vrbově zlaté dekádě a dravci Trpišovském, který má na to sesadit krále

Pohled na průběžnou tabulku Fortuna:Ligy prozradí, že se v mírném odstupu od ostatních odlouply na čele Slavia s Plzní. Do konce soutěže zbývá ještě 19 kol plus nadstavba. Bylo by ale s podivem, kdyby titul získal někdo třetí. Protáhne se ještě doba panování západočeského klubu? Nebo se projeví, že fotbalová doktrína Jindřicha Trpišovského už je mnohem víc „trendy“?

To se dozvíme v květnu. Ale vhodný čas na letmé porovnání dvou příběhů nabízí i aktuální datum. Byť tedy včerejší. Proč?

Plzeň: Z šedivého průměru ke hvězdám

Právě před deseti lety začala, tehdy velmi nenápadně, jedna specifická éra dějin českého fotbalu, která ostatně přetrvává dodnes. Éra plzeňská. Přesně 7. října 2008 totiž angažovala Plzeň jako trenéra Pavla Vrbu.

Ten ji nejprve vyvedl z bojů o udržení, kam tak nějak historicky patřila. Poté k výhře v poháru (2010) – a následně se urodilo pět mistrovských titulů, z nichž Vrba osobně získal tři. A k tomu tři starty v Lize mistrů a četné další v Evropské lize.

Celá úspěšná plzeňská story stojí na několika pilířích. Tím klíčovým je právě Pavel Vrba, který se trenérskému řemeslu vyučil u mládeže Baníku a prostor realizovat svoje vize útočného fotbalu dostal prvně na Slovensku, kde v roce 2007 dovedl k titulu Žilinu.

Nad slovenskou ligou se v Česku dlouhodobě ohrnuje nos, takže málokdo zaznamenal, jak mimořádný fotbal tam Vrba svůj tým naučil. Ale k Miroslavu Křížovi, tak trochu záhadném podnikateli, který zázračně zbohatl v souvislosti s privatizací Škody Plzeň, se zvěst o Vrbovi donesla.

Vizionář Kříž, tehdy asi jako jediný člověk na planetě, nosil v hlavě představu, jak se v Plzni na novém moderním stadionu hraje Liga mistrů. Těžko říci, jestli se jí dožil, spíše ne. Od května 2010, kdy byl unesen, se o něm neví a byl již prohlášen za mrtvého.

Nicméně jeho velkorysost spojená s ochotou utrácet i na dluh vedla k tomu, že do Plzně mířil tehdy před lety jeden zajímavější hráč než druhý: Horváth, Kolář, Limberský… Obvykle fotbalisté, kteří se neprosadili v kádru pražské Sparty, jež tehdy vycházela z principu, že vyhrávat se musí pokaždé a každá ztráta je katastrofa.

To v Plzni byl na všechno klid. Prakticky dvě sezony měl Vrba čas na to, aby si mužstvo sehrál a zkompletoval. Na konci té druhé přišel triumf v domácím poháru. Ten si ještě Miroslav Kříž užil, zřejmě jako svou poslední fotbalovou radost. Riskantní hra jeho života nevyšla. Ta plzeňská, fotbalová, naopak ano, dokonale, ale bohužel už bez něj.

Po Křížovi zbyly milionové dluhy a rodící se supertým s geniálním trenérem. Olomoucký podnikatel Tomáš Paclík, kterého Křížovi věřitelé požádali, aby klub zkonsolidoval, v nejkrizovějším okamžiku dokázal v Plzni všechno udržet pohromadě a pak už v pozici nového majitele klubu žal jeden úspěch za druhým. Do Plzně díky úspěchům v pohárové Evropě plynuly stamiliony.

Řeč už byla o Vrbově specifickém stylu. Ten byl tehdy v české lize naprosto revoluční. Obnášel obrovský důraz na útočnou fázi, dynamiku v křídelních prostorách, masivní zapojení hráčů do útoku, riskantní pozice při zahrávání standardních situací.

Jak už jsme zmínili, od Vrbova příchodu do Plzně uplynulo právě 10 let. Mezitím si trenér odskočil i k české reprezentaci a do ruské Machačkaly. V květnu ale slavil s Plzní svůj třetí český titul a teď hraje potřetí Ligu mistrů. Stejní jsou v kádru pořád i mnozí hráči. Ti už přitom ve svém věku ani nemůžou odehrát zápasy v tak sprinterském tempu jako kdysi. Tak třeba David Limberský oslavil v sobotu své 35. narozeniny. A v neděli výhru 1:0 nad Teplicemi.

Z 11 odehraných zápasů v lize jich Plzeň teď na podzim celkem 7 vyhrála tímto těsným skóre 1:0. I to se samozřejmě počítá za 3 body a obzvláště cenná je jistě v tomto ohledu zejména nedávná výhra 1:0 nad Spartou. Ale ukazuje to, že útočný potenciál Plzně se oproti období prvního titulu výrazně snížil.

Uvidíme, zda se to ukáže jako jeden z faktorů, který umožní převzít roli krále českých trenérů o tucet let mladšímu Jindřichovi Trpišovskému.

Mnohé mají společné, v mnohém se liší. A navzájem se ti dva mimořádně respektují.

Český Klopp už míří na vrchol. Jako jeho vzor

I Trpišovský se učil trénovat u mládeže, ve Spartě či v Bohemians. Hodně sledoval zahraniční fotbal, oblíbil si především nevšední dortmundský styl Jürgena Kloppa. Mnohé věci začal dělat po jeho vzoru. A i když si mnozí mysleli, že se v českém rybníčku plném líných kaprů fotbal ambiciózního herního stylu předvádět nedá, Trpišovský ukázal, že ano.

Vysoký presink, velké riziko, maximální snaha hned po ztrátě míče získat balon zpět a udeřit na soupeře právě v tomto momentu, kdy je nejzranitelnější. S tím začal na Žižkově a pokračoval v Liberci, kdy tým vždycky na začátku sezony připomínal sběrný tábor, do kterého si Trpišovský se sportovním ředitelem Nezmarem z hráčů, jež jinde nepotřebovali, dokázali poskládat tým dle svého gusta.

Dvě sezony v Evropské lize ukázaly, že Trpišovského styl koresponduje s tím, kam se fotbal vyvíjí. Ale i to, že je velmi náročný nejen na taktické myšlení a zodpovědnost hráčů, ale i na jejich fyzickou kondici a odolnost, Kvůli velké náročnosti a značnému počtu hráčů na marodce se Liberec v lize zamotal i do bojů o sestup.

A to byla možná skutečnost, která zmátla šéfa Sparty Daniela Křetínského, když s Trpišovským o jeho možném příchodu do Sparty svého času jednal. V sídle EPH, v Pařížské ulici na Starém Městě pražském, si dlouhé hodiny malovali herní situace na flipchartu. Křetínskému prý přišlo, že Trpišovského pojetí hry krajních obránců je příliš riskantní a navíc se mu na české poměry nezdály trenérovy mzdové nároky. Tak si raději za mnohem větší peníze pořídil Andreu Stramaccioniho.

A po Trpišovském sáhla loni v prosinci Slavia. Zatímco Vrba měl kdysi v Plzni dva roky klidu na experimentování a souhru, Trpišovský dostal díky velké bodové ztrátě, kterou podědil po předchůdci Šilhavém, prakticky celou jarní část sezony na to, aby mužstvo přetvořil k obrazu svému. A o klidu se v souvislosti se Slavií asi nedalo mluvit nikdy.

Připomeňte si rozhovor s Jindřichem Trpišovským o jeho vzoru Kloppovi i vizích pro Slavii:

Přerod týmu ke zcela novému pojetí je dlouhodobý proces, což je pro celou řadu příznivců jen obtížně pochopitelná věc, ostatně podobně jako pro mnoho členů vedení Slavie, které bylo v otázce příchodu dvojice Trpišovský-Nezmar nejednotné.

Navzdory mnoha kostrbatým jarním výkonům ale Slavia skončila druhá a vyhrála pohárovou soutěž, jistě k velké radosti Jaroslava Tvrdíka, který ve Slavii plní roli štědrého strýčka jako kdysi v Plzni Miroslav Kříž. Tvrdíkovou zásluhou plynou do Edenu stamiliony z Číny.

A podobně jako kdysi fotbalová Plzeň po Křížově zmizení přečkala vlastní smrt, zažila Slavia něco podobného letos v květnu. To, když se v Číně ztratil, patrně péčí vyšetřujících orgánů, pan Jie Ťien-ming, muž číslo 1 ve firmě CEFC, z níž se vyklubalo „letadlo“ překrývající úvěr úvěrem. Právě peníze CEFC Slavii pozvedly takřka z popela, a když se v květnu firma sama ocitla na hranici zhroucení, ovládl její českou pobočku věřitel, finanční skupina J&T.

Z čínské strany ale vzápětí po CEFC převzala její závazky vůči Slavii státní firma CITIC, Tvrdík ve vedení klubu přežil a navíc dostal prostředky na výrazné doplnění kádru. Za 83 milionů korun přišel Olayinka, za 68 milionů Baluta, za 40 milionů příbramský Matoušek. Pro srovnání: Plzeň vždy kráčela česko-slovenskou cestou vytipovaných hráčů a srovnatelné „dardy“ nikdy neutrácela. Živí sama sebe svým provozem v evropských pohárech.

Slavia zatím na dveře Ligy mistrů bušila marně, i zápasy s Dynamem Kyjev jejímu nezkušenému vedení otevřelo oči v tom, že velký fotbal nepřináší souboje pouze na trávníku, ale i v zákulisí.

Připomeňte si Výzvu s Jaroslavem Tvrdíkem:

Co je pro Slavii podstatné: Trpišovského fotbal funguje v Evropské lize, kde přinesl výhru nad Bordeaux a převahu v utkání v Petrohradu, bohužel pro Slavii nevyjádřenou ve skóre, prohrála totiž 0:1.

Ale jak zápas v Rusku, tak nedělní ligový proti Příbrami (4:1) ukázal, kde by mohla spočívat tajná zbraň, která do herního pojetí Slavie sedí naprosto dokonale: Až začne Jan Matoušek proměňovat šance a střílet góly, můžou se dít opravdu velké věci. A až bude „českého Mbappého“ jednoho krásného dne prodávat Slavia do jeho milovaného Arsenalu, můžou přitom padnout všechny české transferní rekordy – a Číňanům se jejich slávistická investice může i zaplatit.

Ukazuje se, že Matouškův fotbalový potenciál je opravdu mimořádný a těží zejména z nevšedních rychlostních parametrů, kvůli nimž je přirovnáván i k 19letému světovému šampionovi Mbappému.

Potenciál je, pravda, jedna věc – a skutečný vývoj druhá. I Pavel Vrba měl v úvodu své plzeňské éry k dispozici jeden naprosto mimořádný talent. Ale Václavu Pilařovi bohužel přistřihla křídla vážná zranění.

Můžeme pokračovat ve srovnání obou trenérů. Zatímco Vrba měl ve vrcholné fázi své kariéry v Plzni k dispozici prakticky 22 hráčů, jež mohl volně variovat, protože všichni zvládali žádaný styl a úkoly, Trpišovský se obměn sestavy trochu obává, protože jím vyžadované součinnosti se po prostřídání vytrácejí. Situaci mu v tomto ohledu komplikuje, podobně jako předtím v Liberci, napěchovaná marodka. To Vrba tak četné starosti se zraněnými v Plzni obvykle nemíval.

Zato se zdá, jako by míval víc radosti ze života. Zejména po neúspěchu na Euru 2016 a jeho odchodu do Machačkaly jako by trochu zatrpkl. Nejen ve vztahu k novinářům.

To Trpišovský je v tomto ohledu jeho pravý opak. Na rozdíl od Vrby, který je neustále uražený a podrážděný, reaguje Trpišovský obvykle naprosto otevřeně, sebekriticky, konkrétně a bez frází. A získává si tak nenuceně mnohé na svou stranu. Prostě model Klopp.

Vrba a Trpišovský věří síle týmu, Sparta hvězdám

Trpišovského trenérský vzor v neděli na lavičce Liverpoolu remizoval s Manchesterem City, obhájcem titulu vedeným Pepem Guardiolou 0:0 a ještě spolu s Chelsea drží tato trojice první tři příčky průběžné tabulky anglické Premier League.

Trpišovský nedávno v přímém souboji zdolal Vrbovu Plzeň 4:0, souboj se čtyři body ztrácející Spartou ho čeká začátkem listopadu.

Anglie čeká na to, zda v celkovém hodnocení převezme Klopp nadvládu od supermana Guardioly. A v Česku je podobná Hra o trůny: Dojede k titulu Vrbův automat, nebo Trpišovského progres? Pokud se nestane nic zázračného, někdo třetí do téhle hry jen těžko vstoupí. Včetně pražské Sparty, jejíž fotbalový vývoj u současného týmu ještě tak daleko jako plzeňský či slávistický nedošel. A zápas v Olomouci ukázal, jak bezradní mohou Letenští být, když vypadne ze sestavy ústřední hvězda jménem Stanciu.

Vrbovo i Trpišovského krédo je v tomto ohledu společné a mohlo by znít zhruba takhle: Největší hvězdou klubu je tým. Když ten funguje, pak v něm vyrostou hvězdy.

Sparta na to jde opačně. Čas ukáže, zda její cesta může vést dál a výš než ty dvě, které jsme si dnes představili, tedy cesta Vrbova a Trpišovského.