Mádlův glosář: Jarolímův konec se blíží. Jeho taktiku Ukrajinci zesměšnili, reprezentace se řítí do propasti

Po neúspěšném Euru 2016, kdy se s reprezentačním týmem fotbalistů rozloučila i řada dlouholetých opor a svévolně tým opustil i trenér Pavel Vrba, dostal jeho nástupce Karel Jarolím přetěžký úkol: Vybudovat nový konkurenceschopný národní výběr České republiky.

Utekly dva roky a je na místě konstatovat, že se to Jarolímovi dosud nepodařilo. Do Ligy národů, která slouží jako případná dodatečná kvalifikace na Euro 2020, vstoupil ve čtvrtek domácí porážkou 1:2 s Ukrajinou. A mnohé nasvědčuje tomu, že se Jarolímův čas, trávený ve funkci reprezentačního kouče, již povážlivě krátí.

Uvnitř Fotbalové asociace ČR už se pomalu začíná bít na poplach. Finance spojené s účastí na Euru 2020 svaz nutně potřebuje, a to, co Jarolímovi hoši předváděli zejména v prvním poločase včerejšího utkání v Uherském Hradišti, byla po výkonnostní stránce ostuda první kategorie.

Z regulérní kvalifikace o Euro 2020, která ještě nebyla rozlosovaná, budou postupovat vždy dva nejlepší ze skupin. A zbývající 4 celky pak vzejdou právě z Ligy národů, z každého jejího výkonnostního patra jeden. Velký vklad by v tom ohledu znamenal případný triumf v úvodní miniskupině, kterou Češi hrají s Ukrajinou a Slovenskem. Ten už se hodně vzdálil a byť složitý systém dodatečné kvalifikace Eura z Ligy mistrů ponechává množství variant, zejména v závislosti na tom, jak úspěšné budou týmy z nejsilnější ligy A v řádné kvalifikaci, žádný velký optimismus není na místě.

A to nejen kvůli výsledku, ale především výkonu, který český tým v duelu s Ukrajinou předvedl.

Na Strahově už se pomalu rozhořívá boj mezi dvěma skupinami. Jedna preferuje Jaroslava Šilhavého, který naposledy v prosinci loňského roku vedl pražskou Slavii. Druhá preferuje Vítězslava Lavičku, současného trenéra výběru do 21 let. Zcela vyloučit přitom samozřejmě nejde ani varianty další.

Odpovědi na otázku, jak rychlý případně celý proces bude, může hodně napovědět pondělní přátelský zápas, který Češi odehrají v Rostově na Donu s domácím Ruskem, překvapivým čtvrtfinalistou nedávného mistrovství světa. Jarolím může padnout už po něm, nebo se celá věc může odsunout za říjnový program Ligy národů, kdy se hraje na Slovensku a na Ukrajině.

V tomto složení a rozestavení Češi do svého prvního utkání v Lize národů nastoupili:

Přiznejme Karlu Jarolímovi i několik polehčujících okolností. Sezona se teprve rozjíždí. Na sraz ze zdravotních důvodů nedorazilo několik fotbalistů, s nimiž lze počítat do základní jedenáctky (Pavlenka, Suchý, Darida, Barák, Dočkal, Kopic), takže sestavu Jarolím zase tak trochu lepil. Na klidu týmu v Uherském Hradišti jistě nepřidaly ani opakované výpadky elektrického proudu, které o něco málo posunuly i čas výkopu samotného utkání. Svých dvou branek dosáhli Ukrajinci vždy až v závěru poločasů. A především se hojně skloňuje argument, že ti, co má trenér Jarolím k dispozici, prostě neumí hrát fotbal tak šikovně jako Ukrajinci.

Jenže i technické převaze soupeře lze ve fotbale čelit týmovým pojetím, vhodně zvolenou a správně uplatňovanou taktikou, jakož i zvýšenou bojovností. A těchto faktorů se tentokrát jaksi nedostávalo.

Mnohem úspěšnější čas českého fotbalu i letní MS ve fotbale si připomeňte v rozhovoru s Janem Kollerem:

Ano, v konfrontaci svých technických dovedností s Ukrajinci vypadali Češi asi jako Čikvásky, které narazily na Barcelonu. Přitom Ukrajinu nelze řadit do absolutní světové špičky, na MS hrála naposledy v roce 2006 (podobně jako Češi), na Eurech 2012 i 2016 byla vyřazena vždy ve skupině. A v zatím poslední odehrané kvalifikaci o MS 2018 skončila se 17 body ve skupině třetí, za Islandem (22 bodů) a za pozdějšími finalisty šampionátu, tedy za Chorvatskem (20).

Česku se proti Ukrajině ve čtvrtek v Uherském Hradišti nadobyčej vydařil vstup do utkání, když ve 4. minutě překvapil Patrik Schick brankáře Pjatova sebevědomým zakončením a Češi vedli 1:0.

Následovaly však čtyři desítky minut, v nichž český výběr připomínal tréninkové kužely, na které jako by soupeř najížděl parním válcem a drtil je do mnohdy až tragikomických patvarů.

Bylo až s podivem, že z obrovské převahy v první půli vytěžili Ukrajinci jediný gól, dílem vlastní nepřesností, dílem zásluhou výtečných zákroků brankáře Vaclíka.

Tomu, kdo duel neviděl, možná něco napoví čísla. V první půli Ukrajinci přestříleli domácí celek 13:2, poměr střel na branku byl 4:1 pro hosty, předvedli 320 přihrávek oproti 119 českým. To vše podle livescore.cz.

Proč? Jarolím zvolil rozestavení 5 - 3 - 2.  Se třemi stopery a dvěma halvbeky nehrál poprvé, nasadil tuto variantu už doma proti Německu a pak i v Belfastu. Jenže to hrál vždy na jeden hrot, se čtyřčlennou středovou formací. Tentokrát to zkusil odvážněji. A nefungovalo to opravdu až strašidelným způsobem.

Útočníci byli odříznutí, nedařilo se jim vpředu podržet balon, zejména Krmenčík působil prachbídným dojmem.

Na Twitteru ho zkritizoval i bývalý reprezentant Jiří Štajner:

Podstatné bylo, že tým ve středu pole vůbec nevytvářel nějaký blok, který by se alespoň pokoušel zachytávat nebo brzdit ukrajinský nápor. Neřkuli Ukrajince přehrávat, to už vůbec ne.

Nejen evidentně pomalý Hušbauer se obrazně řečeno vozil na ukrajinském kolotoči, žádná součinnost v obranné aktivitě se nekonala, Češi se nechávali velmi snadno zatlačovat až ke své brankové čáře. Obrana byla přetížená a kupila chyby.

I slepý viděl, že je zapotřebí s taktickým rozestavením rychle něco provést, Jarolím si to však nechal až na přestávku, kdy konečně stáhl Krmenčíka a poslal na hřiště Zmrhala. Což vedlo ke zlepšení obrazu hry, jenže už za stavu 1:1, protože dřív, než se Jarolím ke změně rozhoupal, Ukrajinci ještě v závěru první půle vyrovnali.

Na konci poločasu druhého to už už vypadalo, že i díky dalším famózním zákrokům Tomáše Vaclíka ubojují Češi alespoň remízu, byť vzhledem k výkonu spíše nezaslouženou. Ale nestalo se. I Vaclík zaváhal a po nešťastných reakcích a odrazech balonu od jeho spoluhráčů Ukrajina vyhrála.

Zaslouženě. Balon držela v 64 procentech hry v utkání, přestřílela domácí 26:11, čelila 20 faulům, když sama se dopustila jen 8. Opět vše podle livescore.cz.

S Ukrajinou hrála česká reprezentace naposledy dva přátelské zápasy v letech 2011 a 2012. Tým Michala Bílka tehdy vyhrál v Praze 4:0 a ve Lvově v nudném utkání, které bohužel pokazilo těžké zranění Václava Pilaře, remizoval 0:0. Od té doby ukrajinský fotbal udělal možná pár krůčků dopředu. Zato ten český od roku 2016 padá do výkonnostní propasti. Karlu Jarolímovi se na zádech padák neotevřel.