Mádlův glosář: Hleďme Bořka šikulu! Šilhavý našel fotbalisty nezatížené traumatem ostudného propadu

Mnohým se jistě namane známé rčení o novém koštěti, co dobře mete. Je sice plně funkční, ale v tomto případě zároveň velmi, opravdu velmi zjednodušující. Prvotní úspěch nového fotbalového týmu České republiky stojí na mnohem širším a pevnějším půdorysu. Tedy doufejme…

Zhruba před měsícem se český fotbal ocitl v hluboké depresi, to když musel sledovat příšerné výkony národního týmu doma proti Ukrajině (1:2) a pak v Rostově proti Rusku, a to ještě ani ne proti jeho nejsilnějšímu výběru (1:5).

Největší defétisté (a milovníci Karla Jarolíma) se na sociálních sítích pustili do blábolení, že český fotbal upadl do tak zoufale hluboké krize, že na lepší výkony prostě nemá, i kdyby se prý trenér přetrhnul.

Jak ukázal i zápas v Trnavě, už pod vedením nového kouče Jaroslava Šilhavého, skutečnost je jiná. Jistěže by bylo bláhové tvrdit, že by snad právě nyní český fotbal diktoval trendy zbytku světa, své slabší období bezpochyby prožívá. Nicméně pořád ještě na tom není tak zle, aby na hřišti musel vypadat jako banda zmatených vandráků. Jako posledně v Uherském Hradišti nebo v ruském Rostově…

Namísto toho Češi v sobotu v postfederálním derby vyhráli zápas Ligy národů na Slovensku 2:1. A svět, halící se dosud jen do stínů a temnoty, náhle nabral věru sympatičtějších barev. I když malovat si ho po jediném utkání šmahem zcela narůžovo by bezpochyby také nebylo zrovna nejchytřejší.

Ony barevné kontury naopak po utkání významně potemněly na Slovensku, kde se začalo dokonce spekulovat o pádu trenéra Jána Kozáka. A spekulace byly nakonec i oficiálně potvrzeny. Ale to jsou slovenské starosti.

Věnujme se dnes těm našim, ne že by jich bylo málo. A to i v souvislosti se stále hrozící možnou vlnou výpovědí v mládežnickém reprezentačním úseku FAČR. Vlnou, kterou by stále ještě mohl vyvolat  vynucený odchod dnes už bývalého šéfa tohoto oddělení Michala Prokeše ze Strahova. Každopádně na A-tým tyto krizové scénáře dosud nijak nedolehly.

Co tedy fungl nový kouč „áčka“ Jaroslav Šilhavý stačil změnit? Několik jmen na hřišti, řadu lidí v zákulisí, myšleno v realizačním týmu… A především pak atmosféru uvnitř reprezentačního výběru a od ní se odvíjející týmový výkon předvedený na trávníku.

Zlepšení atmosféry si najednou pochvaloval leckdo. V první řadě Matěj Vydra, jediný český hráč v poli, působící v Premier League, který najednou neměl žádný zdravotní problém a na „repre-sraz” tentokrát po řadě omluvenek najednou dorazil. Konkrétně jeho osobní vztahy s Jarolímem, či ještě spíše s bývalým manažerem reprezentace Jaromírem Šeterlem, byly zjevně pošramocené o moc víc, než bylo zdrávo.

V dresu Burnley se Vydra nedávno v nejsledovanější lize světa blýskl gólem do sítě Bournemouthu:

Šilhavý ale vsadil i na další jména, na která se v předchozích měsících moc nedostávalo. Hovořilo se o tom, že Jarolímův tým nemá lídra. A Šilhavý se v tomto ohledu rozhodl ukázat na Bořka Dočkala, kterého kapitánská páska zjevně povzbudila a probudila v něm i pozitivní vibrace směrem k zodpovědnosti za celý tým. Komplikací je u něj samozřejmě angažmá v USA, které by pak ještě mělo znovu pokračovat i v Číně.

Letecké přesuny jsou samozřejmě faktorem, který třicátníkovi jeho odhodlanost notně otestuje, ale Bořek se v tomto ohledu tváří velmi srdnatě. A dvě gólové asistence, jež předvedl v Trnavě, ho jistě povzbudily. A připomněly někdejší sparťanské říkanky spojené s dětským seriálem Bořek stavitel. „Znáte Bořka, všechno spraví, znáte Bořka šikulu!“

Poslechněte si krátký rozhovor s úspěšným kapitánem:

Po dlouhatánské době dostali šanci i David Pavelka s Ondřejem Čelůstkou. A také tyhle sázky na muže nezatížené neúspěchy posledního období Šilhavému vyšly.

Pro pozdní jarolímismus bylo typické neustálé „vekslování“ s herním rozestavením i složením týmu, zejména obrany. Stoperská dvojice až trojice hrávala prakticky pokaždé jinak.

Šilhavý vzadu vsadil na klasickou „čtverku“, když potíž spočívající v tom, že má dva zkušené bundesligové „praváky“, vyřešil posunem Gebre Selassieho nalevo. (A po Kadeřábkově odstoupení pak zařazením Nováka na levý okraj a stěhováním TGS na pravou stranu, kde odchovanec Jihlavy nejspíš odehraje i úterní duel na Ukrajině, protože Kadeřábek kvůli zdravotním problémům tým opustil.)

To potvrdila i oficiální zpráva týmu:

Hodně spekulací předcházelo složení stoperské dvojice. Jakub Brabec byl v září u toho, když česká obrana připomínala trhací kalendář. Ale přesto dostal šanci i od nového trenéra – a v součinnosti s novým parťákem Čelůstkou v Trnavě zahrál solidně. Byť před inkasovaným gólem prohrál souboj, což soupeři umožnilo akci dohrát, ale celkově šel Brabcův výkon hodně nahoru. Bývalý sparťan se dokonce chvílemi blýskl i zdařilými pokusy podpořit překvapivou kolmicí ofenzivu.

Mnohé překvapilo, že před stopery působili hned dva borci defenzivnějšího ražení, a to Souček s Pavelkou. Zejména v prvním poločase ovšem tenhle koncept fungoval stoprocentně. Oba soupeři jako by se drželi v klinči, Češi slovenské protihráče velmi důsledně dostupovali. A vlastně vzali Slovákům pětačtyřicet minut možností ohrožovat Vaclíkovu branku.

Slováci byli každopádně favoritem zápasu. Nejen kvůli domácímu prostředí, ale i proto, že jejich tým by logicky měl být mnohem sehranější a navíc na mnoha pozicích disponovat výrazně kvalitnějším a zkušenějším jménem, než jaké teď může nabídnout český fotbal.

Přesto Češi i na slovenské půdě dokázali soupeře překonat:

Když Hamšík a spol., k jejich škodě až za stavu 1:1, zrychlili cirkulaci míče, bylo vidět, že jejich potenciál leží mnohem výš, než v Trnavě ukázali. A jak ještě budou moci ukázat v listopadové odvetě.

Ale víc než jeden gól navzdory několika dalším šancím Slováci ze zápasu nevykřesali. Naopak jejich elitní stoperská dvojice Škriniar (Inter Milán) – Škrtel (Fenerbahce, ex-Liverpool) se příště určitě bude chtít víc vytáhnout jak na Patrika Schicka, tak na Michaela Krmenčíka, který svým silovým pojetím nejenže obě „Š“ náležitě unavil a vyšťavil, ale po jedné z Dočkalových gólových asistencí dokázal i otevřít skóre.

Trenér Šilhavý se dokázal vypořádat i s početným seznamem absencí, z nichž nejzávažnější byla omluvenka Daridova.Teď se uvidí, jestli dobře našlápnutý tým bude podobným způsobem jako v Trnavě fungovat i v dalším utkání na Ukrajině.

Kabina výhru v Trnavě řádně oslavila:

Je zcela zjevné, že Šilhavý nepojal Ligu národů jako možnost přípravných zápasů před regulérní kvalifikací na Euro 2020, která začne na jaře. Jde mu viditelně také o aktuální výsledky. Přičemž teď je situace v miniskupině jednoduchá: Ukrajina má 6 bodů, Češi 3, Slováci žádný.

A o co jde reálně? V regulérní kvalifikaci postoupí na Euro vždy dva nejlepší z každé skupiny. Ale pozor, místo baráže si za rok UEFA vzpomene na letos rozehrané výsledky Ligy národů – a některé z těch týmů, co nepostoupí na Euro standardně, dostanou ještě v komplikovaném systému dodatečnou šanci postoupit odsud.

O tuhle hypotetickou šanci ještě Češi hrají, ale nejen o ni. Poslední tým z miniskupiny padne do nižší úrovně Ligy národů, kde hypoteticky potká snadnější protivníky. Ale také se to nejspíš nepříznivě odrazí v nasazení do košů při losování regulérní kvalifikace.

Možná i proto volí nyní Šilhavý spíše ty zkušenější hráče, hraje teď o výsledky, méně o perspektivu. I tím lze asi vysvětlit, že v roli čekatelů či náhradníků zůstali v Trnavě Barák, Jankto či Schick. I na tom, jak jim jejich roli v týmu Šilhavý vysvětlí a jak ji mladší hráči akceptují, mohou záviset další úspěchy či neúspěchy celého týmu.

Fotbal je běh na dlouhou trať, nezačíná a nekončí jediným zápasem. Už v úterý se v Charkově hraje další.