Článek
Evropský soudní dvůr ve středu v plném rozsahu zamítl žalobu, kterou Slovensko a Maďarsko napadly unijní systém přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót.
Slovensko a Maďarsko u soudu napadly rozhodnutí členských zemí ze září 2015 o dvouletém mechanismu přebírání žadatelů o azyl z některých konkrétních zemí, kteří se nacházeli v Itálii a Řecku. Podle zemí program trpěl procesními vadami a přerozdělování podle kvót nebylo k řešení migrační krize způsobilé a nezbytné.
Program předpokládal, že ostatní státy Unie si mezi sebe přerozdělí celkem 120 tisíc uprchlíků. Proti tehdy byly nejen Slovensko a Maďarsko, ale také Česká republika a Rumunsko.
„Očekáváme, že všechny členské státy budou rozhodnutí respektovat a řídit se jím,“ řekl předseda frakce Evropské lidové strany (EPP) Manfred Weber.
Maďarsko přitom rozhodnutí soudu kritizuje a kvóty nadále odmítá. „Maďarská vláda považuje dnešní rozhodnutí nejvyššího soudu EU, že členské státy musí přijímat uprchlíky a uchazeče o azyl, za otřesné a nezodpovědné. Toto rozhodnutí ohrožuje bezpečnost a budoucnost celé Evropy,“ řekl šéf maďarské diplomacie Péter Szijjártó. Dal také najevo, že Maďarsko bude dále všemi právními prostředky usilovat o to, aby nakonec samo rozhodovalo, komu dovolí žít v zemi.
Pokud Česko, Maďarsko a Polsko nezmění v příštích týdnech svůj odmítavý postoj k přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót, zváží komise podání žaloby na tyto tři země u unijního soudu. Prohlásil to dnes eurokomisař pro vnitro Dimitris Avramopulos.
Slovensko rozhodnutí soudu respektuje. „Náš postoj ke kvótám se nemění. Nadále budeme aktivně pracovat na tom, aby solidarita byla projevena jiným způsobem než nuceným přijímáním migrantů z jiných zemí,“ uvedl premiér Robert Fico. Podle něj žadatelé o azyl o pobyt na Slovensku nestojí.
Program, který končí na konci tohoto měsíce, nebyl příliš úspěšný. Přerozděleno bylo daleko méně uprchlíků a některé státy se do věci zapojily jen málo či vůbec.
Nízký počet přerozdělených žadatelů o azyl je podle soudu možné vysvětlit celou řadou faktorů, které nebylo možné předvídat v době, kdy se o věci rozhodovalo. Soud v této souvislosti zdůraznil zejména „nedostatek spolupráce ze strany některých členských států“.
