Macronovi se rýsuje soupeř. Le Penová je proti němu „levicové neviňátko“

Odchodu Zemmoura ze stanice CNews předcházelo rozhodnutí francouzské rady pro rozhlasové a televizní vysílání (Conseil supérieur de l'audiovisuel). Rada totiž ve svém vyjádření uvedla, že Zemmour má blíže k politikovi než k novináři a jeho pondělní noční show by tak nesplňovala pravidla týkající se vyváženosti. Stanice tak rozhodla o prazatímním pozastavení vysílání jeho pořadu.

Ani tak se ale nebude bývalý novinář deníku Le Figaro a plodný spisovatel podle deníku The Guardian nudit. Zanedlouho má vyjet na turné po celé Francii se svojí novou knihou. Publikací už Zemmour vydal bezmála dvě desítky, zřejmě největší ohlas zaznamenala kniha Le suicide français (Francouzská sebevražda), ve které Zemmour například tvrdí, že za problémy Francouzů mohou z velké části přistěhovalci.

Během poslední dekády se Zemmour pravidelně drží na špici bestsellerů s knihami varujícími, že Francie během následujícího století zcela „zmizí“, nebo se stane „islámskou republikou“, pokud nezasáhne proti imigraci. Ve své poslední knize La France n’a pas dit son dernier mot (Francie ještě neřekla své poslední slovo), která vyšla tento týden, pak místy vidí podobnost mezi sebou a Donaldem Trumpem, tedy jak televizní osobnost míří mezi politickou elitu.

Právě pro výpady směrem k imigrantům a muslimům se Zemmour dostal do povědomí velké části Francouzů. V roce 2010 byl potomek berberských židů, kteří do Francie emigrovali z Alžírska, uznán vinným z podněcování k rasové nenávisti, když řekl, že s drogami ve Francii obchodují hlavně „černoši a Arabové“. Kvůli stejnému přečinu je Zemmour obviněný ještě v dalších dvou případech, nenávistně se měl vyjádřit o muslimských imigrantech i nezletilých uprchlících bez doprovodu.

Naposledy se o Zemmourovi začalo znovu mluvit, když v televizi vystoupil s prohlášením, že by ve Francii zakázal dávat dětem „nefrancouzská“ jména. Lidé by tak podle deníku Guardian například nemohli své dítě pojmenovat Mohammed, Zemmour ale připustil, že by „nefrancouzské“ jméno mohlo být „používáno jako prostřední jméno“.

Podle kritiků Zemmour svými výroky vytváří dojem, že krajní pravice reprezentovaná Marine Le Penovou je až příliš mírná. Zemmourovi se daří „kontaminovat“ veřejnou diskuzi a krajně pravicová politička Le Penová vypadá „téměř nevinně, což ale nikdy nebude“, prohlásil například o komentátorovi a spisovateli krajně levicový kandidát na prezidenta Jean-Luc Mélenchon. Jiní kritici Zemoura rádi označují za „proroka pesimismu“ a „prodavače apokalypsy“, píše Guardian.

Jenže Zemmour má také hodně obdivovatelů a podporovatelů. Začátkem letošního léta se v několika částech Paříže i Francie objevily plakáty s jasným heslem „Prezident Zemmour“. Podle francouzských médií pak i přesto, že Zemmour zatím kandidaturu oficiálně nepotvrdil, jeho příznivci už vybírají finanční prostředky na jeho kampaň.

Ve svém víkendovém televizním vystoupení Zemmour řekl, že o kandidatuře přemýšlí, „protože si myslí, že Francie je v naprosto žalostném stavu a Francie, kterou miluje, mizí“.

Dosavadní průzkumy zatím předpovídají opakování souboje z minulých voleb, kdy se ve druhém kole utkal pozdější vítěz Emmanuel Macron a Marine Le Penová. Úřadujícího prezidenta by v posledním průzkumu agentury Ipsos volila čtvrtina Francouzů, Marine Le Penová by získala 22 procent hlasů.

Okolo sedmnácti procent voličů by pak dalo hlas bývalému ministrovi zdravotnictví ve vládě Jacquese Chiraca a ministrovi práce ve dvou vládách Françoise Fillona Xavieru Bertrandovi. Přibližně desetinu hlasů by získal kandidát Zelených a europoslanec Yannick Jadot.

Okolo osmi až devíti procent se pak pohybuje krajně levicový kandidát Jean-Luc Mélenchon, pařížská starostka Anne Hidalgová a právě zmiňovaný Zemmour. Podle autorů výzkumu nejsou Zemmourovy preference „rozhodně zanedbatelné“ a může být tím, kdo bude brát voliče Le Penové i dalším pravicovým kandidátům.