Macron svádí boj s odbory. Francouzi se bojí o své důchody

Sedmadvacetiletý Gabriel Brac učí na druhém stupni základní školy ve městě Courneuve nedaleko Paříže. Stejně jako tisíce jiných pedagogů se i on zapojil do stávky proti penzijní reformě prezidenta Emmanuela Macrona.

„Sama vláda přiznala, že plán na reformu není pro učitele spravedlivý a že mají co ztratit: mezi 600 až 900 eur čistého měsíčně. Bylo by potřeba zdvojnásobit nebo ztrojnásobit naše platy, abychom si zachovali náš současný důchod,” obává se mladý učitel, kterého citoval server France Info.

Učitelé mohou být podle penzijních kalkulaček odborářů skutečně těmi, kdo na dlouho prosazovanou i odmítanou reformu doplatí. Fakt, že by se jim důchod vypočítával ne podle posledních šesti měsíců kariéry jako doposud, ale ze všech pracovních let, se pro ně zdá být extrémně nevýhodný.

Ve školství jsou totiž nízké tabulkové platy, jejichž výše stoupá v čase jen velice pomalu a prémie bývají podstatně nižší než u úřednických platů. Odborový svaz FSU spočítal, že by učitelé při zavedení původní verze reformy měsíčně přišli o 300 až 600 eur, v případě těch, kteří nastoupí do zaměstnání v roce 2025, by to pak bylo až 900 eur.

Ministerstvo školství i vláda si problém uvědomují a slibují, že důchody klesat nebudou. Učitelé jim ale nevěří. Ministerstvo školství a premiér Édouard Philippe zatím mluví o progresivním růstu platů od roku 2021 s důrazem na mzdy začínajících pedagogů. Přesnější čísla ale zatím nenabídli. I proto ve čtvrtek za katedrami chyběla asi pětina stávkujících – podle úřadů – odbory pak uvádějí stávkujících 40 až 50 procent.

Část učitelů si navíc myslí, že i pokud platy vzrostou, podmíní to vláda dalšími požadavky, například delší pracovní dobou. Jak však argumentuje učitel Brac, vykonávat jeho povolání je čím dál těžší a učitelé stráví kromě samotné výuky i spoustu hodin její přípravou.

Pedagogové nejsou zdaleka jedinými, kdo proti reformě protestuje. Ve čtvrtek, kdy Francie zažívala už 36. den stávek a protestů, vyšli do ulic mnoha měst i zástupci dalších profesí, zvláště pracovníci v dopravě nebo právníci. Ti dokonce v Paříži blokovali přístup do Justičního paláce.

Velký problém představují pro francouzskou ekonomiku, ale i občany dojíždějící za prací zejména stávky na železnici. Právě železničáři jsou jednou z velkých profesních skupin, jichž se reforma nejvíce dotkne. Až dosud platilo, že ti, kteří pracují přímo ve vlacích (strojvůdci, průvodčí, opraváři vlaků) odcházejí do důchodu v 52 letech, zatímco zbytek zaměstnanců železnic, jako jsou účetní, informatici nebo prodavači jízdenek, v 57 letech. Nyní by všichni měli pracovat do 62 let, všech prémií a ideálních podmínek pro vypočítání penze ale dosáhnou až o dva roky později.

Vláda nicméně v řadě požadavků železničářům ustoupila – zatímco zaměstnanci ostatních profesí „najedou” na nový systém jen v případě, že jsou narozeni po roce 1975, u železničářů to bude až po roce 1980, resp. 1985 (opět podle výše zmíněného rozdělení).

Odejít do penze bude nicméně možné i dříve a například strojvůdci budou moci ve vyšším věku využívat možností částečného úvazku a postupného zkracování pracovní doby.

Jednání mezi vládou a odbory, která se obnovila v úterý, stále narážejí na ty samé, dosud nevyřešené problémy. Odbory zvláště poukazují na to, že zavedením univerzálního systému, který by měl nahradit současných 42 (!) různých systémů, klesne objem peněz mířících do systému. Jak vysvětluje předseda odborové centrály CFE-CGC Francois Hommeril, důchody by měly v budoucnu tvořit 14 procent HDP. Problém ale je, že počet penzistů má podle demografů růst.

Proti změnám jsou odbory i demonstranti patřící do tzv. zvláštních režimů. „Tato penzijní reforma připomíná fotbalový zápas, ve kterém se pravidla hry mění o poločase,” prohlásil Damien Vitry zastupující na jednáních pařížskou hromadnou dopravu. Velký odpor odborů vyvolává i výše zmíněná věková hranice 64 let, která by měla zajišťovat ideální podmínky pro odchod do penze. I proto některé odborové centrály ve středu z jednání s vládou odešly a přístup ministrů označily za „provokaci”.

Osud reformy, na níž si v minulosti vylámali zuby Macronovi předchůdci hlásící se k pravici i levici, rozhodne o druhé polovině prezidentova mandátu. Pokud by stejně jako jeho předchůdci podlehl tlaku ulice a reformu, která má učinit penzijní systém spravedlivějším a trvale udržitelným, neprosadil, nesplnil by tak jeden ze svých hlavních předvolebních slibů.

Zcela jistě by neúspěch odnesl svým křeslem premiér Philippe. Macronovi kritici a soupeři do dalších prezidentských voleb by byli na koni. Vůdce krajně levicového hnutí Jean-Luc Mélenchon dnes řekl, že reforma není potřeba, opoziční Republikáni by ji zase raději viděli mnohem tvrdší.

Poněkud paradoxní názor má na protestní hnutí francouzská veřejnost. Většina lidí (61 procent) sice považuje podle průzkumu agentury Odoxa stávku za oprávněnou, zároveň si ale 57 procent oslovených přeje, aby už protesty a stávky skončily. Tato tendence je ještě silnější v Paříži, kde dopravní komplikace sužují obyvatele více než jinde.