Má smysl nosit roušky? Hledali jsme odpověď, kdy se jich zbavíme

Vyrobené ze starých triček, šátků nebo ubrusů. Česko se v posledních několika týdnech změnilo v rouškovou velmoc. Vláda pokrývku úst a nosu zavedla jako povinnou 18. března - od té doby ji až na výjimky musí ve veřejném prostoru nosit všichni.

Počet nových nakažených nyní ale každým dnem klesá, zatímco venkovní teplota stoupá. Otázek ohledně toho, jak dlouho ještě budou roušky povinné, proto přibývá.

„Pokud bude nadále klesající trend, pak se můžeme bavit o tom, že povinnost nošení roušek bude zmírněna. Je reálné, že během června uděláme další diferenciaci,“ odpovídal ve čtvrtek ministr zdravotnictví Adam Vojtěch za (ANO).

Povinné nošení roušek by mohlo zůstat v městské hromadné dopravě nebo v obchodech. Nyní je nemusí nosit například běžci nebo cyklisté, pokud se vyskytují alespoň dva metry od ostatních. Nově pak vláda „odrouškovala“ děti v mateřských školách, herce či zpěváky při výkonu nebo duševně nemocné, kteří nezvládají roušky nosit.

Rychlé prodýchání a zvlhnutí roušek ale jejich účinnost může snížit, a tak se nad jejich užíváním při venkovních aktivitách stále objevují otázky.

Studií zaměřených na ověření účinnosti roušek proti virovým kapénkovým nákazám se v souvislosti s koronavirem rozběhla celá řada.

Jejich testováním se nyní zabývá i Ústav chemických procesů Akademie věd ČR, ve kterém odborníci měří účinnost materiálů vůči průniku koronaviru SARS-CoV-2.

Jejich rukama i přístroji prochází průmyslově vyráběné respirátory i podomácku ušité roušky z nejrůznějších materiálů - bavlněných triček, kapesníků i šál.

„Kapénky, které z našich úst vylétávají při mluvení, kašlání nebo kýchání jsou tak velké, že se velmi pravděpodobně téměř všechny zachytí i na primitivní doma vyrobené pomůcce. A tím výrazně snížíme komunitní přenos,“ popisuje Vladimír Ždímal, vedoucí oddělení chemie a fyziky aerosolů.

Pokud se kapénky zastaví na roušce - i kdyby některé pronikly kolem tváří a nosu - rizikovost je podle něj mnohem nižší - virových fragmentů ubyde, sníží se i jejich rychlost a kapénky se snáze vypaří. Právě to je důvod nošení roušek - ochrana lidí v našem okolí.

„Každá rouška před ústy a nosem je lepší než nic. Důležité je, aby byla prodyšná. Měla by správně zakrývat část od kořene nosu a jít až pod bradu, po tváři co nejdále k uším - zachycená za uchem nebo až za hlavou, aby se nesundávala při mluvení nebo pohybu hlavou. Při neustálém narovnávání si budete kontaminovat prsty, pokud by na ní byla místa s potenciální nákazou,“ říká odborník.

Efektivní zachytávání kapének a s ním spojenou ochranu okolí potvrdily i zahraniční studie.

Hustota vláken tkaniny v podomácku vyrobených rouškách nicméně není tak vysoká jako u respirátorů a virus, který už se ve vzduchu vyskytuje, nepřefiltruje.

Evropské středisko pro kontrolu a prevenci nemocí například jejich využívání ve zdravotnických zařízeních nedoporučuje.

„Existují pouze omezená doporučení a klinický výzkum, který by poskytl informace o opakovaném používání látkových obličejových roušek jako ochrany proti respiračním virům. Podle dostupných důkazů poskytují látkové roušky nižší ochranu než chirurgické roušky a mohou dokonce zvýšit riziko infekce při zvlhnutí, průniku tekutin a retencí viru,“ uvádí středisko.

Kritickým momentem je při užívání roušek především manipulace s nimi a údržba. Ministerstvo zdravotnictví proto na svém webu zveřejnilo informace o správném zacházení - praní textilních roušek i manipulaci s jednorázovými.

„Životnost jednorázových roušek bývá okolo dvou hodin. V případě, že se více zadýcháváte, dochází k většímu navlhnutí roušky a tím ke zkrácení její životnosti,“ píše.

Otazníky okolo užívání roušek na konci března vyvolalo stanovisko Světové zdravotnické organizace (WHO). Ta se postavila proti jejich plošnému nošení - roušky doporučila pouze nemocným.

„WHO vydává řadu prohlášení, která jsou možná motivovaná trochu politicky. Politika zatím je, že celosvětově je nedostatek ochranných prostředků. Snaží se, aby ochranné prostředky dominantně zůstaly pro zdravotníky,“ reagoval tehdy epidemiolog Roman Prymula.

Svůj postoj však WHO zopakovala i na konci dubna - roušky a respirátory doporučuje jen nakaženým a zdravotníkům. Veřejnost by je měla chápat jen jako doplněk celého souboru preventivních opatření. Varovala i před falešným pocitem bezpečí, které mohou roušky vyvolávat.

Česko nicméně na své pozici trvá a ve srovnání s ostatními státy nezůstalo zcela osamocené, ačkoliv většina zemí přistoupila spíš k doporučení než povinnosti.

Postoje k rouškám se obvykle liší stát od státu, například asijské země jsou ale na jejich nošení zvyklé. Zejména ve velkých městech je lidé nosili běžně už před pandemií nového koronaviru po zkušenostech například s epidemií koronaviru SARS.

V USA platí doporučení nosit roušky pro všechny od začátku minulého měsíce. Několik států ale později zavedlo i povinnost, a to většinou v případech, kdy člověk vyjde na veřejné prostranství, kde nelze udržovat příslušný rozestup.

V podstatě stejná pravidla pro nošení roušek jako v Česku platí od druhého dubnového týdne i v Izraeli. Roušky jsou povinné i v některých afrických státech - například Gabonu, Etiopii, Keni, Mozambiku, Libérii, Maroku nebo Zambii.

Stejně tak i v některých středoamerických a jihoamerických státech. Například na Kubě, v Panamě, Hondurasu, Peru a v některých městech Argentiny nebo Mexika.