Má absurdní umění cenu? Přilepený banán a dalších osm bizarních děl

Prodal se za 120 tisíc dolarů, v přepočtu tedy zhruba za 2,8 milionu korun, skončil v žaludku jiného umělce, ale na jeho hodnotě to nic nezměnilo. Na prodejní výstavě soudobého umění Art Basel v Miami na Floridě dali pod lepicí pásku zkrátka jiný kus tropického ovoce. Banán byl prý jenom idea, kterou je potřeba kvůli nevyhnutelnému procesu hnití neustále obměňovat.

Dílo s názvem Komediant, které italský umělec Maurizio Cattelan vytvořil v limitované edici všehovšudy třikrát (poslední kus se prodal za 150 tisíc dolarů), tak vlastně v miamské galerii zůstalo neporušeno a výstup jeho amerického soka Davida Datuny zapříčinil pouze to, že k novému plodu banánovníku postavili strážníka.

Banánového kreativce z Itálie asi nejvíce proslavilo a v září opět připomnělo jeho dílo s názvem Amerika, které CNN také řadí na svůj seznam osmi uměleckých kousků „vyvolávající otázky ohledně hodnoty umění“.

Plně funkční Cattelanovu záchodovou mísu ze zlata o ryzosti 18 karátů před dvěma měsíci neznámý pachatel nebo pachatelé ukradli z Blenheimského paláce v Anglii, kde „trůnila“ od roku 2016. K její výrobě se spotřebovalo na 100 kilogramů cenného kovu a cena výsledného díla se vyšplhala na pět až šest milionů dolarů.

Podle CNN jde o jedno „z nejprofláklejších děl“, které se kdy dostalo do výběru pro nejsledovanější britské umělecké ocenění Turnerovu cenu. Britská umělkyně Tracey Eminová získala za instalaci Má postel nominaci v roce 1999. Sice ji neproměnila, ale proslavila se tehdy opileckým výstupem v televizní diskusi, a tak se i její provokativní díla dostala do povědomí veřejnosti.

Zrovna tento kousek se i s použitými kondomy, těhotenskými testy nebo špinavým dámským spodním prádlem prodal na londýnské aukci Christie’s v roce 2014 za 4,3 milionu dolarů.

Původní Fontánu vytvořil francouzský výtvarník Marcel Duchamp z pisoáru zakoupeného v běžném koupelnovém příslušenství, který umístil v roce 1917 na podstavec. Podle serveru ji podepsal pseudonymem R. Mutt a za vstupní poplatek, jak bylo tehdy zvykem, ji dostal na výstavu v New Yorku. Od té doby rezonovala uměleckým světem, v roce 2004 ji ale odborníci pasovali na jeden z nejvlivnějších kousků moderního umění.

Francouz je nyní známý pro své tzv. ready-mades, tedy průmyslově vyráběné předměty. O tom, že jsou vysoce ceněné, svědčí i to, že zatímco původní Fontána se ztratila, jedna z mnoha replik, které sám Duchamp během své kariéry vyrobil, se v roce 1999 vydražila za více než 1,7 milionu dolarů.

Když se dnes řekne Banksy, lidé už očekávají něco jako Kazmu v českém prostředí. Neznámý anglický streetartový umělec upozorňuje na politické, ale i kulturní absurdity, a to nejčastěji satirickým způsobem. Jedním z jeho nejslavnějších děl zůstává plátno původně pojmenované Dívka s balonkem, které se ovšem v aukční síni Sotheby’s těsně po vydražení samo z poloviny skartovalo. Vítězka nicméně i za dílo částečně proměněné v úzké proužky zaplatila plnou cenu, tedy 1,4 milionu dolarů. A sám umělec jej překřtil na Láska v koši.

Šest tisíc kousků a jeden za pět liber. Na tolik vyšla londýnskou galerii moderního umění Tate Modern instalace jihoafrického umělce Roelofa Louwa z roku 1967. Národní muzeum je přitom financováno z veřejných peněz. Proto má třeba Daily Mail dílo s názvem Soul City, kterému se přezdívá i Pyramida pomerančů, za jedno z nejbláznivějších, které kdy galerie zakoupila. Také britští obchodníci se tomu před pěti lety smáli s tím, že by byli rádi, kdyby se u nich ovoce za takovou cenu objednalo – jeden kus prodávají za setinu toho, kolik stojí v instalaci.

Malba Bridge No. 114 se také vydražila v aukční síni Sotheby’s, a to v roce 2011 za uvedenou částku. Měla být jedním z posledních 18 děl umělce Natea Tatea, který tragicky spáchal sebevraždu v roce 1960 – takový byl alespoň příběh, jenž byl ale lživý.

Postavu si vymyslel britský novelista a scenárista William Boyd v roce 1988, kdy publikoval jeho biografii. Jménem chtěl navázat na úspěch již jmenovaného národního muzea současného umění v Londýně. V době vydání knihy se ještě nevědělo, že Tate neexistuje. Při aukci už ale tento fakt známý byl.

Japonsko-americká výtvarná umělkyně a hudebnice známá především svým manželstvím s Johnem Lennonem vystavovala ovoce už 50 let před Cattelanem a jeho banány – navíc se k její instalaci váže spíše romantický než konzumní příběh.

Kostka z plexiskla, na ní mosazná jmenovka s obyčejným nápisem „Jablko“ a na ní jablko. Yoko vzala v roce 1966 ke svému výtvoru i Johna, kterého pobavila cenovka s dvěma sty librami, a tak si ovoce vzal a den před otevřením londýnského muzea Indica Gallery se do něj zakousl, čímž si prý manželku dobíral.

Poslední z osmičky děl ve výběru CNN zpochybňujícího nové umění je zástupce nového realismu, tzv. neodada. Původcem je americký malíř, sochař a designér Robert Rauschenberg, který chtěl pomoci Iris Clertové, řecké majitelce umělecké galerie v Paříži.

Ta v roce 1961 uvedla, že mezi řadou vystavovaných děl různých umělců uvede i vlastní portrét a napsala Rauschenbergovi, aby ji zvěčnil. Jenže ten na to zapomněl, a tak na poslední chvíli zaběhl na poštu a poslal do Paříže telegram, jednoduchý a absurdně humorný. Vyobrazil Clertovou textově pomocí jejího jména, adresy a vzkazu: „Toto je portrét Iris Clertové, když to tak říkám – Robert Rauschenberg.“

Cena díla nebyla stanovena.