Lynč nakažených koronavirem: Na bratra řvali, ať zaleze, koronu tu nechtějí

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Vy máte 12. den diagnostikovaný COVID-19. Jak se cítíte dneska?

Většina příznaků už odezněla. Zůstal jen takový menší kašel, ale jinak už je mi mnohem lépe.

Příznaky se u vás projevily den po návratu z cest. To jste byl v karanténě se sestrou, která vás vyzvedla z letiště. Jak to celé u vás začalo?

První den mě škrábalo trochu v krku a trápila mě bolest hlavy. Prvně jsem to přisuzoval dlouhé cestě, strávil jsem na ní 36 hodin, než jsem se vůbec dostal do Česka. Celou dobu jsem měl sice roušku s respirátorem, ale v letadle je klimatizace, tak jsem si myslel, že to škrábání v krku je z toho. Ale potom se to začalo zhoršovat, začal jsem trochu kašlat. A přidala se silná bolest hlavy a horečky, bolesti rukou a zimnice.

To už jste tušil, která bije?

Zimnice a horečky začaly v noci, tak jsem si říkal, že buď to bude nějaká tropická nemoc, nebo koronavirus. Ale spíš jsem si myslel, že už je to jasné.

Zákonitě jste se nechal testovat, na test jste dlouho nečekal, na výsledky také ne. Jaké byly první pocity, když jste se dozvěděl, že jde o COVID-19? Zachvátila vás panika, nebo jste byl v klidu a doufal jste, že budete mít mírný průběh jako většina pacientů?

Když jsem se dozvěděl výsledek, byl jsem nakonec trochu rád, protože to mohla být i nějaká tropická nemoc. Teď vím, na čem jsem. Nejhorší bylo samotné čekání, protože testy jsem měl ve čtvrtek ráno a výsledky až v devět večer. Dvanáct hodin čekání. Ten virus ještě není tak prozkoumaný, takže jsem nevěděl, jestli tohle, čím jsem si procházel, je ta nejhorší fáze nemoci, nebo se příznaky ještě zhorší. Taková ta nejistota, kdy nikdo neví, co ho čeká. I když mi to pak volali lékaři, neřekli mi vůbec, jak to bude probíhat. Řekli, že nemoc je neprozkoumaná, že se u každého liší, ale že většinou příznaky vrcholí třetí až pátý den.

Vy jste na začátku března, kdy byly v Česku čtyři známé případy nákazy koronavirem, odletěl do Jižní Ameriky. Mířil jste dobrovolničit do Peru, ale uvázl jste v Brazílii, protože Peru zavřelo hranice. Tušíte, kde vůbec jste se mohl nakazit, nebo je to nezjistitelné?

Mám takové odhady, ale samozřejmě to nejde zjistit na 100 %. Protože u každého se to projeví jinak, u někoho se ten virus může projevit hned ten den, co se nakazí, u někoho až po 14 dnech. Ale jelikož jsem trávil čas v Brazílii na hostelu, kde bylo hodně cizinců, tak jsem se nejspíš nakazil tam. Ale když jsem kontaktoval kamarády z Chile, kteří tam byli se mnou, ti příznaky neměli. Takže pak jsem spíš usoudil, že jsem se nakazil na cestě nazpátek. I když jsem měl celou dobu respirátor, občas se za těch 36 hodin potřebuje člověk napít a najíst.

Hned po návratu z letiště v Berlíně, odkud vás vezla sestra, jste zamířil do karantény. Když se nákaza potvrdila, začala se ve vašem regionu šířit podle vás lživá zpráva, s vaším plným jménem, která tvrdila, že nedodržujete karanténu. Jaká byla vaše první reakce, když jste si to přečetl?

Když jsem si to přečetl, musel jsem se smát. Protože mi fakt nebylo dobře a představa, že běhám někde po venku bez roušky, nedodržuji karanténu, mi přišla směšná. Ale potom jsem viděl, jakou paniku to vytvořilo. Screenshot se zprávou si lidé přeposílali nejenom po městě a v místě mého trvalého bydliště, ale i v rámci tohohle regionu. Takže jsem z toho byl trochu vyděšený. Ale nejvíc mě zklamalo, jaký dopad to mělo na rodinu. Rodiče se pak báli jet nakoupit do obchoďáku, protože na ně lidé měli různé narážky. Když šel nakoupit brácha, který mi je podobný, lidé na něj pořvávali, ať zaleze do domu, že koronu nechtějí.

V médiích se o takových reakcích píše jako o lynči. Hejtman Libereckého kraje Martin Půta dokonce mluvil o honu na čarodějnice. Tak to vnímáte i vy?

Vnímám to tak. I těch zpráv o mně bylo víc. V místě mé karantény, hned jak mě ráno přijela otestovat sanitka, začali lidé spekulovat. Věděli, že jsem se odněkud vrátil, a už se začaly šířit poplašné zprávy, že tady v Zákupech je někdo s koronavirem, i když se vlastně ještě nic nevědělo.

Na malém městě se nic neutají. Tušíte, kdo konkrétně mohl za tou zprávou stát?

Za tou zprávou, která se šířila nejvíc? Netuším, kdo za tím stál. A dopátrali jsme se podle čísla jen k tomu, kdo udělal snímek obrazovky, ale dál už jsme se nedostali, protože už to také byla přeposlaná zpráva. Jak se to trochu zmedializovalo, tak si myslím, že autoři jsou vyděšení a už ani není potřeba dohledávat dál.

Vy jste na YouTube natočil video, kde svůj příběh popisujete. A říkáte tam, že pokud šíření zprávy nepřestane, podají vaši rodiče na autora trestní oznámení. Nakonec tedy trestní oznámení nebude?

Přesně tak. Ten, kdo vytvořil tu zprávu a pak ji viděl třeba i v televizi, z toho musel být dost vyděšený. Ty lidi to vytrestalo docela samo. Samozřejmě to bylo nepříjemné, zvažovali jsme trestní oznámení, protože se to nedotýkalo jenom mě, ale celé rodiny i prarodičů. Starosta jim doporučil, aby moc nevycházeli, že by se na ně mohly sesypat nějaké hněvivé narážky.

Anonym napsal, že nedodržujete karanténu. Vy jste podle svých slov několik dní zavřený v bytě, nechodíte ani do krámu. Přemýšlel jste o motivaci toho, kdo to napsal?

Přemýšlel jsem nad tím, ale na nic jsem nepřišel. Možná je to strach anebo senzace v téhle době. Nejsem si jistý.

„Kolik lidí asi cestou do karantény na severu Čech nakazil.“ „Dotáhne tady ze světa nebezpečnou chorobu, na kterou zemřel už první Čech, a ještě chce podávat trestní oznámení.“ „Za tu dobu, co tady tlacháš, jsi poprskal všechno, co máš kolem sebe, kde máš roušku?“ To jsou reakce pod vaším videem na YouTube. Odpovídáte na hejty?

Nejdřív jsem myslel, že budu reagovat, ale potom jsem si to rozmyslel. Negativních komentářů tam bylo docela dost a ve videu jsem se snažil vysvětlit všechno. Odpovídat na takovéhle komentáře pro mě nemá cenu.

Ani se vás nedotýkají?

Ze začátku jsem z toho byl trochu přešlý, bylo mi to občas líto. Ale pak převážily pozitivní reakce. Potěšilo mě, že se mě lidé zastávali sami od sebe. A s rozumnými argumenty.

Nebudete se kvůli těm komentářům bát vyjít na ulici, až ten den přijde?

Přemýšlel jsem o tom zrovna včera, když jsem usínal. Tady na malém městě budou lidé asi docela koukat, jak budu odjíždět. Ale myslím, že by to mělo být v pohodě. Doufám, že třeba starosta, který se mnou hodně komunikoval, se přijde možná i rozloučit.

Starostu Zákup jste zmiňoval jako pozitivní příklad. Jak vám pomohl?

Už když ráno dorazila sanitka, snažil se reakce lidí uklidnit, protože nic nebylo potvrzené. Potom dostal zprávu, že jsem nakažený koronavirem. Ale nemohl to publikovat, dokud jsem to neřekl sám. A já jsem se to pak rozhodl sdílet, právě kvůli té negativní zprávě. Potom to i on mohl sdělit občanům Zákup. Strhla se zase vlna komentářů. Ale on se snažil celou situaci uklidnit a dost se mu to podařilo. Pak nás i pomohl zásobovat. Protože jak byla situace vyhrocená, tak nám jídlo nemohli nosit rodiče. Rodiče nakoupili, odvezli to starostovi a ten poslal hasiče, kteří nám to donesli za dveře. Starosta zařídil i dezinfekci celé téhle bytovky. A rozdal nám i sousedům roušky a dezinfekce.

Jak by se lidé měli chovat k nemocnému na COVID-19? Měl byste nějaké doporučení?

Nejlepší by bylo, kdyby mu napsali povzbudivé zprávy, protože mně ze začátku přicházely spíš ty negativní zprávy. A v horečkách přes 39, se zimnicí nebylo příjemné řešit celou tuhle situaci. Nejdůležitější je pro toho člověka klid a nějaká nabídka pomoci. Víc lidí se nám ozvalo, jestli nechceme s něčím pomoct, jestli nechceme nakoupit, jestli máme všeho dost.

Tak, ať jste brzy zdráv a venku. Mimochodem, kdy to bude?

Ve čtvrtek budu mít první test a 24 hodin potom bych měl druhý test. Takže výsledky bych měl snad vědět v pátek večer nebo v sobotu ráno.