Článek
Už z dálky je vidět, že je téměř neobydlená a těch pár domů, ze kterých se skládá, pod tíhou času chátrá. Přesto se všem, kteří se rozhodnou odbočit ze silnice při cestě na zámek v Manětíně, naskytne úžasný zážitek.
Při příjezdu do Lukové vás jako první zaujme osamělá řada vzrostlých topolů, která lemuje silnici a dává tušit, že tu stromy stojí už pěkně dlouho, stejně jako víska samotná. První zmínka pochází už z 12. století.
Hlavní „dominantou“ je ale zdejší kostel sv. Jiří. Proč uvozovky? Kostel na první pohled není hezký. Když jsem ho viděla poprvé, neměl omítku, okna byla vymlácená a působil strašidelně. A tento pocit se ve mně umocnil ještě více, když jsem nakoukla dovnitř.
Manětínsko-nečtinský mikroregion
Zchátralý kostel sv. Jiří v bývalých Sudetech se proslavil díky instalaci 32 „duchů“ i daleko za hranicemi ČR. Kostel je přístupný pro veřejnost vždy v sobotu od 13 do 16 hodin, správce však doporučuje předem se domluvit telefonicky.
Nejbližší parkoviště: Luková
Nejbližší vlakové spojení: Štědrá
Restaurace: Zámecká restaurace Manětín
Uvnitř chátrajícího kostela na polorozpadlých lavicích i kolem nich sedí nebo stojí 32 „duchů“. Jedná se o unikátní sádrové sochy, které působí jako memento sudetských Němců, již dřív v obci Luková žili. Sochy sem v rámci své školní práce umístil Jakub Hadrava.
Sádroví duchové udělali z kostela vyjímečné místo, které se řadí na internetu mezi 10 nejděsivějších míst na světě.
Všechny vytvaroval na živých lidech, kteří pózovali v sádrou obtěžkaných pláštěnkách. V kombinaci s naprostým tichem a klidem, které na vás v Lukové dýchne, je výsledný pocit dechberoucí. O to víc, když si uvědomíte, že samotný kostel toho zažil hodně - nebo alespoň od své poslední významné přestavby v polovině 19. století, kterou musel podstoupit kvůli zničujícímu požáru.
Genius loci kostela i obce je prostě strašidelně krásné.
