Lukašenko je paranoidní a režim připomíná KLDR, říká litevský politik

Od zvláštního zpravodaje Seznam Zpráv z místa.

Jaké jsou teď vztahy Litvy a Běloruska? Je to pro vás nepřátelská země?

My neuznáváme běloruský režim za legitimní vládu, protože loňské prezidentské volby byly ve velké míře zfalšované. Z toho důvodu neuznáváme Alexandra Lukašenka jako legitimního prezidenta. Stranou toho bychom chtěli držet přátelské vztahy s běloruskou společností a Běloruskem jako státem, ale trváme na nutnosti konání svobodných a férových voleb za účasti mezinárodních pozorovatelů a aby Lukašenkův režim propustil politické vězně. Pro zvažování jakéhokoli dialogu s režimem v Minsku musí být splněny tyto dvě podmínky.

Litva nedávno udělila běloruské opoziční exilové lídryni diplomatický status, co konkrétně to znamená v praxi?

Diplomatický ne. Ona je hostem litevské vlády a my ji považujeme za hlavu běloruské koalice Sjednocených demokratických sil a její reprezentaci jsme akreditovali. To ale nezahrnuje diplomatický status tak, jak ho definuje Vídeňská úmluva. Tady došlo k zavádějící informaci. Existují zastoupení států, mezinárodních organizací a pak ostatní, kam spadá reprezentace štábu Sjednocené demokratické síly Běloruska.

Litva je teď v určité diplomatické válce s Běloruskem. Kolik diplomatů je teď na obou stranách?

Na každé straně jen jeden, čili úplné minimum. My máme konzulárního úředníka v Minsku a oni mají jednoho konzulárního úředníka v Litvě. Čili ano, tohle je zřejmě dosud nejhorší období našich vzájemných vztahů, ale po únosu letadla na trase z Athén do Vilniusu a únosu pasažéra Ramana Prataseviče a jeho přítelkyně, jeho následném mučení a vynuceném doznání v televizi byly sankce a reakce EU nevyhnutelné. Mstít se Litvě za sankce je známkou paranoie u despoty, který si je velmi nejistý svou pozicí navzdory tomu, že teroristická vláda teď čím dál tím víc připomíná Severní Koreu.

Reakce Litvy na dění v Bělorusku byla velmi silná a jasná, obzvláště pak po únosu letadla. Cítíte ve svém postoji podporu ostatních unijních zemí?

Rozhodně. Musíme si uvědomit, že únosy letadla jsou bezprecedentní věc, dokonce i když ruské jednotky sestřelily letadlo Malaysia Airlines MH17 nad Ukrajinou - i když to bylo barbarské a šokující - bylo to nezamýšlené. Tady ale došlo k velmi jasně naplánovanému, úmyslnému a záměrnému porušení pravidel a předpisů a k únosu letadla. Myslím, že tohle rozhořčení unijních států, které velmi rychle vyústilo k zavedení balíčku adresných a ekonomických sankcí, bylo důkazem, že Lukašenko tentokrát překročil červenou čáru a zašel příliš daleko. Věřím, že Evropa bude vždy reagovat na porušování mezinárodního práva a lidských práv tímto způsobem.

Jaký je podle vás nejpravděpodobnější vývoj situace v Bělorusku? Přirovnal jste tamní situaci k Severní Koreji. Zaberou unijní sankce?

Sankce fungují. Režim je pocítil, máme o tom důkazy. Proto se zoufale snaží mstít Litvě spunktováním současné migrační vlny. Domnívám se, že teď je to souboj vůle mezi EU a Běloruskem.

Samozřejmě, EU má bohužel sklony po čase vracet se k normálu, ale tomu bychom se měli snažit zabránit. My jsme blízko k vynucení ústupků běloruské diktatury. Aktivním diplomatickým úsilím a politickou vůlí můžeme donutit diktaturu jednat s občanskou společností, propustit politické vězně a vyvolat nové volby. A ty pak budou v rukou běloruské společnosti. Já jsem v tomto ohledu optimista.

Alternativně scénář dělat, jakože nic, dokud paranoidní Lukašenko úplně neztratí úsudek, je neudržitelný a jen těžko se dá představit. Může to skončit ztrátou běloruské suverenity a začleněním se Běloruska do Ruské federace, což nelze tolerovat, protože Lukašenko není ve funkci legitimně a nemůže dělat podobná rozhodnutí. Doufáme tedy v nejlepší možné řešení - nové volby.

Litevská vláda i parlament hovoří o současném náporu nelegální migrace na litevské hranici s Běloruskem jako o projevu hybridní války. Je podle vás tenhle scénář úmyslně vyvolaný Lukašenkem, nebo pouze využil situace, která se nabízela?

Přípravy na otevření nové migrační trasy začaly už v březnu. Zaznamenali jsme, že tahle nová cesta do Evropy byla propagovaná v médiích na Blízkém východě a máme důkazy, že běloruští zástupci se podíleli na organizaci této trasy. Vyčlenili na to například hotely v Minsku a běloruská pohraniční stráž od jara přestala zastavovat pokusy o nelegální překročení hranic, čímž Bělorusko nedodržuje své mezinárodní závazky. Pohraničníci ukazují směr a navádějí lidi k hranicím. A také Lukašenko otevřeně řekl, že nás „zaplaví“ migranty.

První reakcí, velmi ostrou, je stavba plotu podél hranice s Běloruskem. Jaké je ale politické řešení tohoto tématu? Budete s Lukašenkem jednat? Váš ministr zahraničí už byl kvůli věci v Turecku a v Iráku, jaké zvažujete řešení?

Bavit se s Lukašenkem by bylo jako vyjednávat s teroristou. S teroristy se ale nevyjednává, protože by dostali nástroje na vystupňování tlaku. Zvažujeme několik klíčových oblastí, kde by mohli dosáhnout řešení. Jednou je oslovení zemí původu migrantů, protože by bylo snazší ten proud kontrolovat, když lidé budou jasně identifikovatelní jako potenciální imigranti a nebylo by jim tudíž dovoleno do Minsku odletět. V současnosti na cestu do Běloruska nepotřebují víza, ta si kupují až po příletu.

Pracujeme také s iráckou vládou na návratu ilegálních migrantů do Iráku. Většina z lidí, kteří letos nelegálně přišli do Litvy, je totiž z Iráku, většinou iráčtí Kurdové.

Byla vaše vláda připravená na takový krok Lukašenkova režimu?

Bylo to nečekané. Náznaky jsme měli od dubna, ale úroveň, které to dosáhlo na konci května, v červnu a červenci, je pro nás něčím úplně novým. Takže kapacity na zadržování v Litvě nebyly. V roce 2020 jsme měli 79 nelegálních překročení hranic, teď je to přes 3000.

Litva, která se vždycky cítila jako takový izolovaný roh EU, daleko od migračních tras, se najednou ocitla v hledáčku. Není to ale úplně novinka, pamatujeme si, jak se migrační nápor stal politickým nástrojem Ruska v roce 2015 proti Finsku a Norsku, aby byly donuceny sednout k jednacímu stolu.

Politické využití migrační vlny je jednou z částí hybridní války a je o to nebezpečnější, protože se bude zanedlouho konat rusko-běloruské vojenské cvičení Západ 2021. Jeho aktivní fáze začíná na konci léta. Čili migrace může být využita jako provokace v kontextu toho cvičení nebo vysílání ozbrojených lidí či simulace invaze neuniformovaných jednotek. Musíme připomenout, že předchozí cvičení Západ měly jako scénáře aktivní útok na Polsko nebo baltské státy. Jsou to agresivní hry. Migrační vlna s nimi může i nemusí souviset, ale musíme být připraveni.

Parlament zpřísnil azylové zákony. Objevila se ale také kritika, například z prezidentské kanceláře. Můžete mě ujistit, že lidé, kteří do Litvy přicházejí, budou mít zaručena všechna práva, která jim náleží?

Jediná věc, která se stala, bylo zkrácení procedury na posouzení žádosti o azyl. Dříve celá procedura mohla trvat více než půl roku, teď se má odehrávat rychleji - a zatím se ve většině případů nesetkáváme s uprchlíky, oni nepřicházejí ze zemí, kde probíhá válka. Přicházejí z Běloruska, které je pro ně bezpečnou zemí, takže nemají nárok na azyl. Zkrácení času na posuzování případného odvolání proti rozhodnutí by mělo usnadnit návratovou proceduru. Všechna další garantovaná základní práva jsou plně dodržována.

Jakou pomoc potřebujete a očekáváte od unijních zemí? Česko poslalo materiální pomoc, pokud se nepletu?

Ano, jsme Česku velmi vděční, poslalo stany, lůžka, deky, spací pytle. To je velmi důležité, protože musíme rychle stavět ubytovací kapacity. Další jsou strážci hranic, což je důležité pro efektivní ostrahu hranic. Proto je pro nás důležitá pomoc unijní agentury Frontex.

Je také důležité, aby EU vyvinula diplomatický tlak na Turecko a Irák, aby s nám sdílely údaje o lidech mířících do Běloruska a jejich identitu, protože ti lidé přecházejí hranice bez dokladů. Doufají totiž, že tím zpomalí posuzování žádosti o azyl a mezitím se dostanou do Německa.