Článek
„13. února 2009 jsem pokládal pasti na soboly a veverky. Sníh byl v tom místě velmi hluboký. Nedával jsem pozor a spadl do zasněžené jámy. Zvrtnul jsem si přitom nohu a nemohl jsem se ani plazit, abych se odtamtud dostal. Vykopal jsem si proto díru ve sněhu, abych nezmrzl. Když jsem tam tak ležel, zavřel oči a potom je otevřel, pomyslel jsem si: Jsem opravdu ještě naživu?“ popisuje tehdejší události Sazankov, kterému je nyní 41 let a žije ve vesnici Bolšije Arbaty v Chakaské republice.
Následujícího dne našel Sergeje jeho bratr a zachránil ho. Lékaři mu však museli vzhledem k rozsáhlým omrzlinám amputovat obě nohy.
Pak se Sazankov musel naučit chodit s protézami, zvládnout, jak se s tímto handicapem postarat o svou farmu, naučil se i jezdit na kole. Teď už dokáže skoro všechno udělat sám.
Před čtyřmi lety jej opustila manželka, jejich děti poslala do sirotčince. Sergejovi se ale u soudu podařilo je získat zpět.
„Mám jednu krávu, dvě telata, jednoho mladého býka a pět selat. Řekli mi, abych si požádal o zdravotní postižení prvního stupně. Ale pokud bych ho získal, přišel bych zase o své děti. Lepší je žít se 100 dolary a malým důchodem a mít své děti u sebe,“ říká Sergej Sazankov.
Rodina žije z jeho a bratrova důchodu; bratr je zdravotně postižený už od dětství. Občas jim s domácností vypomůže jejich mladší sestra Jevgenie, která pracuje v Abakanu, hlavním městě Chakasie.
„Snažím se jim finančně pomáhat. Někdy přicházím z města se svými sestrami a pomáháme jim s domácími pracemi. Snažíme se tu udělat tu těžší práci. A učíme i děti. Sergej žije jen kvůli nim,“ říká Jevgenie.
Přestože je život v oblasti těžký, má Sazankov další plány: „Abych byl upřímný, tak je to těžké. Na léto plánuju postavit stodolu pro krávy a koupit dětem husy a kuřata. Chtěl bych také, aby se mé děti učily a získaly nějaké vyšší vzdělání,“ svěřuje se se svou vizí reportérům bývalý lovec.
Jeho příběh si můžete pustit v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
