Londýn-Moskva 0:1. Britové zaspali, Evropa se může probrat

Kdo čekal od materiálu členů výboru pro bezpečnost a tajné služby Dolní sněmovny nějakou pecku, „smoking gun“, pistoli, ze které se ještě kouří, musel být – včetně autora těchto řádků – zklamán. Žádné přesvědčivé důkazy ve stylu fotek ruského diplomata, jak v londýnském metru předává Nigelu Farageovi obálku plnou bankovek, ve zprávě nejsou.

Je to částečně dáno tím, že poslanci sice zřejmě zjistili řadu závažných skutečností od hlavních postav britských zpravodajských služeb, ale věci, které by ohrožovaly fungování MI5, MI6, nebo dokonce přímo národní bezpečnost, z textu zmizely.

Co poslanci zjistili a nebáli se to sepsat, je smutný fakt, že se ostrovní tajné služby jaksi nepřipravily na „vměšování cizího nepřátelského státu do demokratických procesů“ a nedokázaly mu navzdory četným varováním zabránit. Jak to tenisovou terminologií docela trefil deník The Guardian, „zpravodajská komunita se při nápřahu přestala dívat na míč“.

Mimochodem označení Ruské federace za „cizí nepřátelský stát“ je pro obyvatele České republiky docela cenný poznatek, jestli ne inspirace.

Možná ještě zajímavější je doprovodný komentář člena výboru Stewarta Hosieho ze Skotské národní strany, že britská vláda aktivně bránila hledání důkazů o ruském vměšování do referenda o brexitu. Tahle věta jednak nepřímo potvrzuje zlovolné ruské snažení, ale také očerňuje vládu, že místo snahy odhalit nekalé praktiky Moskvy, které mohly ovlivnit a asi alespoň trochu ovlivnily historické rozhodování, se věc snažila zamést pod koberec. Asi aby nevypadala hloupě a zranitelně. Což se jí – alespoň u britské veřejnosti – docela povedlo.

Přiznám se, že jsem mnohem více čekal od pasáže o tom, jak si bohatí Rusové s jasným napojením na kremelské kruhy kupují ve Spojeném království vliv, jak sponzorují politické strany a skrytě korumpují. Ano, dozvěděli jsme se ze zprávy, že se to děje, že se britské metropoli přezdívá Londongrad. Ale detaily skoro žádné.

Celá zpráva vlastně ukazuje, že to Británie – nebo možná říkejme Evropa – s Ruskem v prvním kole projela vysoko na body. A nechce si to úplně přiznat. Jeden zasloužilý bojovník s dezinformacemi mi asi před třemi lety vyprávěl, jak se vlády a parlamenty členských zemí EU jemu a jeho kolegům docela dlouho vysmívaly. Nejpozději od brexitového referenda ale drnčí telefony s nepřetržitými prosbami o školení a konference pro ministry, poslance a státní úředníky, aby na nebezpečí v podobě špionážních operací, nebezpečných hoaxů a trollích band byly státy a jejich demokratická zřízení lépe připraveny.

Vypadá to, že snad už opravdu jsou a že příště už to Moskvě tak snadno neprojde. Britové ale za to, že sehráli roli budíčku, platí setsakramentsky vysokou cenu.