Článek
Počasí na několika kontinentech, budoucnost amazonského pralesa nebo antarktických ledovců. Takový vliv mají na planetu Zemi mořské proudy. V nové studii ale tým vědců varuje před jejich pokračujícím zpomalováním a možným kolapsem.
Už podle studie z roku 2018 publikované v odborném časopise Nature mořské proudy cirkulovaly nejpomaleji za posledních 1600 let. Nová analýza zveřejněná taktéž v časopise Nature pak varuje až před úplným kolapsem celého systému, známého jako AMOC (Atlantická meridionální cirkulace). Varovné signály měli vědci zaznamenat především u Golfského proudu, který mimo jiné omývá evropské břehy.
Před klimatology i dalšími vědci aktuálně stojí zásadní otázka: Zda tento obrovský a komplikovaný systém, do kterého spadá i Golfský proud, zpomaluje kvůli změně klimatu. V čem mají vědci výrazně jasněji, to jsou případné důsledky kolapsu oceánských proudů.
Hrozící zastavení proudů by mělo velký vliv na množství srážek a také systém monzunů, na kterých jsou závislé miliardy lidí v Indii, Jižní Americe a Africe. Vysoce pravděpodobný je také vzestup hladiny moří podél východního pobřeží Spojených států a břehů Evropy, která by navíc čelila častějším a silnějším bouřím a poklesu teplot. V ohrožení by pak podle vědců byl také amazonský deštný prales nebo ledovce na zemských pólech.
„Ukázali jsme, že toto postupné zpomalování systému mořských proudů je spojeno se ztrátou stability,“ cituje deník The Guardian šéfa výzkumného týmu Niklase Boerse z Postupimského institutu pro výzkum klimatických dopadů. „Známky destabilizace, které jsou již teď viditelné, jsou něco, co bych nečekal a co mě děsí. Je to něco, co prostě nemůžete dovolit,“ dodal Boers.
Boersův výzkum čerpající z poznatků získaných zkoumáním ledového příkrovu a dalších dat pak ukazuje, že systém mořských proudů má dvě podoby. V prvním stavu jsou proudy rychlé a silné, což jsme mohli pozorovat posledních několik tisíciletí, ve druhém pak pomalé a slabé. Podle dat mají na „přepínání“ mezi oběma stavy velký vliv rostoucí teploty, změna pak může trvat jednu až pět dekád.
Ve výzkumu tým využil také osm nezávisle měřených datasetů sledujících teplotu a salinitu mořské vody posledních 150 let. Získaná data podle Boerse potvrdila, že globální oteplování má vliv nejen na samotné proudění, ale i na celkovou stabilitu celého systému.
Proto je podle Boerse nutné trvat na omezování emisí, stále totiž není jasné, jaká úroveň oxidu uhličitého by kolaps systému mořských proudů mohla způsobit. „Jediná věc, kterou musíme udělat, je udržet emise na co nejnižší úrovni. Pravděpodobnost, že k této mimořádně silné události dojde, se zvyšuje s každým gramem oxidu uhličitého, který vypustíme do atmosféry,“ řekl Guardianu Boers.
Možné předpovědi, kdy by mohlo ke kolapsu systému AMOC dojít, ale brání i jeho složitost. Podle vědců může kolaps nastat v řádu staletí, ale i během následujích dvou dekád. Kvůli obrovskému dopadu, jaký by pozastavení mořských proudů mělo, ale k tomu nesmí nikdy dojít, varují autoři studie.
Boers a jeho kolegové už v květnu varovali, že významná část grónského ledového příkrovu je ve vážném ohrožení, kvůli čemuž hrozí nárůst hladiny oceánů po celé planetě. Podle jejich výzkumu už je jisté roztání takového množství ledu, že se oceány mohou zvednout o jeden až dva metry. Další studie pak odhalila, že amazonský deštný prales už nyní vypouští více oxidu uhličitého, než absorbuje, a vědci upozornili také na znepokojivě velké množství metanu, které se do atmosféry uvolnilo po rozsáhlých požárech na Sibiři, kde v roce 2020 zaznamenali rekordně vysoké teploty.
Podle analýzy z roku 2019 navíc svět možná již překročil řadu „bodů zvratu“, což vedlo k „existenciální hrozbě pro civilizaci“. Mezi zmíněnými body byla stále rostoucí globální teplota a s ní spojené tání ledovců i permafrostu, zmíněné zpomalování mořských proudů nebo postupně umírající korálové útesy. Podle deníku The Guardian se očekává, že hlavní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu, která má vyjít v pondělí, stanoví zhoršující se stav klimatické krize.
Analýza dospěla k závěru, že „pokles rychlosti a síly systému v posledních desetiletích může být spojen s téměř úplnou ztrátou stability v průběhu minulého století, a AMOC by se tak mohl blížit kritickému přechodu do stavu slabé cirkulace“, cituje studii Guardian.
Vědci mimo výzkumný tým jsou opatrnější, varovný prst ale zvedají i oni. „Důkazy klesající stability jsou znepokojující. Stále ale nevíme, zda dojde ke kolapsu, nebo jak blízko k němu můžeme být,“ řekl Guardianu David Thornalley z University College London.
„Studium oceánských systémů je obtížné z mnoha důvodů. Jedním problémem je fakt, že existuje pouze jedna Země,“ řekl deníku The New York Times Andrew Pershing z organizace Climate Central, která sdružuje vědce a novináře zaměřené na změnu klimatu. „V důsledku toho vědci nemohou snadno porovnávat dva oceány. Jeden oceán čelící účinkům globálního oteplování způsobeného zvýšeným obsahem oxidu uhličitého v atmosféře a druhý oceán, který s tímto problémem nemusí bojovat,“ dodal Pershing.
„Metoda studie nám nemůže poskytnout přesné načasování možného kolapsu, ale analýza představuje důkaz, že AMOC již ztratil stabilitu, což beru jako varování, že bychom mohli být blíže ke kolapsu, než si myslíme,“ cituje Guardian Levke Caesarovou z Maynooth University v Irsku.
