Lidská reprodukce jako součást kvót. Čína mlží kolem sčítání lidu

V následujících dnech až týdnech by měl Peking zveřejnit výsledky svého sčítání lidu, které odrazí realitu měnící se demografické situace v Číně. Není tajemstvím, že čínská populace rychle stárne a podle dlouhodobých demografických odhadů přijde čas, kdy nakonec začne počet čínských obyvatel klesat.

Výsledky sčítání lidu, které v zemi probíhá jednou za deset let, měl Čínský národní statistický úřad (NBS) zveřejnit počátkem dubna. V polovině měsíce však mluvčí vlády uvedl, že zveřejnění sčítání bylo odloženo na neurčito, aby mohlo proběhnout „více přípravných prací“. Konkrétní termín zveřejnění Čína stále neuvedla.

Rychlejší než čínské úřady byl minulý týden server Financial Times, který s odvoláním na „lidi obeznámené s výzkumem“ uvedl, že onen zlom na populační křivce představuje už rok 2020, což je přibližně o deset let dříve, než statistici předpokládali.

Čínský národní statistický úřad však popírá, že by k tomu skutečně mělo dojít už nyní. „Dle našeho vědomí v roce 2020 počet obyvatel v naší zemi nadále rostl,“ uvedl úřad v jediné větě na svém webu.

„Report byl s největší pravděpodobností ‚jen zpožděn‘ proto, že jsou jeho výsledky považovány za citlivé a nemohou být zveřejněny, dokud se vládní – tedy stranické resorty ohledně údajů a jejich důsledků nedohodnou. Jde o centrální plánování a jednotné vystupování,“ popisuje pro Seznam Zprávy Kateřina Procházková ze Sinopsisu.

„Jak víme, Financial Times ale získaly uniklá data z tohoto reportu a je z nich zřejmé, že čínská populace klesla pod hranici 1,4 miliardy obyvatel a porodnost klesá dál. Podle expertů se takové snížení porodnosti očekávalo, tedy Státostrana očekávala, až za cca 10 let. Což tedy ukazuje, že chybovali i čínští prognostici. Pokud jsou tedy jejich data nesprávná, může to implikovat, že dlouhodobá politika KS Číny je založena na nesprávných předpokladech.“

Což ostatně částečně potvrdila i čínská státní média. „I když někteří odborníci odhadovali, že čínská populace na konci roku 2020 klesla pod 1,4 miliardy, ještě to neznamená, že čínská populace začala klesat, ale spíše jde o statistickou chybu,“ napsalo po článku Financial Times čínské médium Global Times.

Rychlost, s jakou čínská populace roste (nebo klesá), je pro Peking citlivým tématem. Z hrozícího nedostatku pracovní síly vyplývají i potenciální ekonomické problémy. „Situace v Číně trochu připomíná Ezopovu bajku o starci a smrti. Stařec, unavený těžkou prací si přeje, aby si ho vzala smrt, ta se záhy objeví za jeho zády a stařec se vyděsí, že by se mu mohlo jeho přání vyplnit,“ říká pro Seznam Zprávy Martin Lavička z Katedry asijských studií Univerzity Palackého a projektu Sinofon.

„Na sklonku 70. let minulého století započala Čína prosazovat politiku plánovaného rodičovství, která si dala za cíl výrazně snížit přirozený přírůstek čínského obyvatelstva. Tehdejší političtí představitelé totiž viděli v rychle narůstající populaci brzdu ekonomického rozvoje, který nastal po nástupu Teng Siao-pchinga k moci. Jelikož rozvoj čínské ekonomiky byl prioritou číslo jedna, stala se jedna z nejintimnějších funkcí člověka, jeho reprodukce, součástí různých kvót, vládních nařízení a zákazů. Přání čínské vlády se naplnilo a přirozený přírůstek začal klesat i za cenu narůstající infanticidy, zejména dívek, a milionů neregistrovaných dětí tzv. chej-chaj-c' (černé dítě).“

Nadšení ale brzy vystřídalo zděšení. „Tradiční funkce čínské rodiny, ve které se děti staraly o své rodiče a prarodiče, přestala fungovat. Nebylo v silách jednoho dítěte se postarat o dva rodiče a čtyři prarodiče (tzv. fenomén 421) a do celé situace musel vstoupit stát, a to se značným zpožděním. Z obavy, že by příliš mnoho dětí brzdilo čínskou ekonomiku, se stala obava, že místo do ekonomického rozvoje bude muset Čína výrazně investovat do sociálního a zdravotního zabezpečení svého obyvatelstva,“ vysvětluje Lavička.

Desítky let trvající politiku jednoho dítěte zrušila Čína v roce 2016 v naději, že při povolení potomka navíc nastane baby boom. V té době také stanovila cíl zvýšit počet obyvatel z 1,34 miliardy v roce 2010 na 1,42 miliardy do roku 2020.

Jenže chyba lávky. „Zrušení politiky jednoho dítěte nenaplnilo očekávání čínských politiků, žádný baby boom se nekonal. Čína 21. století není tou samou Čínou 70. let minulého století. V současnosti žije většina čínské populace ve městech a stejně tak, jak je tomu v Evropě, ekonomické a sociální faktory výrazně ovlivňují rozhodování o velikosti rodiny,“ říká Lavička.

Poměr závislostí označuje vztah mezi ekonomicky závislými věkovými skupinami a těmi v produktivním věku. Ti, kteří jsou definováni jako práceschopní, jsou lidé ve věku od 15 do 64 let. Poměr závislostí ukazuje, nakolik jsou lidé v produktivním věku zatíženi těmi, kteří jsou příliš mladí nebo příliš staří pro výkon práce. Pro statistické účely se údaje vztahují pouze na pevninskou Čínu.

Míru porodnosti se tak příliš popohánět nedaří. Částečně proto, že městské páry, zejména ty, které se narodily po roce 1990, si své nezávislosti a kariéry považují více než zakládání rodiny, a to navzdory tlaku rodičů. Od rodičovství je odrazují také vysoké životní náklady ve velkých městech. Vzhledem k tomu, že je míra porodnosti v bohatších provinciích podstatně nižší než v provinciích chudších, lze předpokládat, že ani postupné bohatnutí celé země porodnosti nepřidá.

Zklamání z nevydařeného baby boomu vystřídala naděje v podobě podmínek, které přichystala pandemie. Místní úředníci se výhodnému klimatu pro zakládání rodiny rozhodli jít naproti – začali navrhovat i dohazovací programy městských nevěst pro čínské venkovany nebo zdaňování bezdětných párů. I přes veškeré snahy a očekávání pandemie představy o baby boomu nenaplnila. Naopak. Většina světových zemí hlásí pokles porodnosti.

Rychlost, s jakou čínská populace roste (nebo klesá), je pro Peking citlivým tématem. Klesající populace by byla znamením poklesu ekonomiky, pomalejšího nárůstu produktivity a zvýšení tlaku na populaci v produktivním věku. Server Capital Economics minulý týden ve své zprávě uvedl, že dle jeho projekce bude do roku 2030 počet zaměstnanců každoročně klesat o 0,5 procenta, což by se podepsalo i na HDP. A pomalejší růst ekonomiky by pak zvětšoval náskok Spojených států a ovlivnil globální postavení Číny.

„Ve světle zápasu se Spojenými státy o post největší ekonomiky světa tak získává čínský plán čím dál více trhlin. Pro zachování legitimity Strany a vlády jsou obrovské investice do sociálního a zdravotního zabezpečení obyvatelstva nevyhnutelné. Narůstající cena čínské práce a konkurence jihoasijských zemí představují další významný problém, jelikož vidina neustálého ekonomického růstu je pro zachování čínského režimu klíčová,“ vysvětluje Martin Lavička problém.

„Čínské ‚mlžení‘ ohledně možného poklesu čínské populace poukazuje na to, o jak závažný problém se jedná a zřejmě také na fakt, že samotné čínské vedení bylo překvapeno výsledky, které nezapadají do ekonomických plánů a výhledů Číny. Tím se vracím zpátky k Ezopově bajce a poučení, které z ní plyne: Dejte si pozor, co si přejete, protože by se vám to mohlo vyplnit.“