Článek
Pět let trvající válka na východní Ukrajině stála život tisíce lidí a necelý milion vyhnala z domovů. Svědectví lidí z vesnic ležících poblíž fronty ukazuje netradiční záběry a přináší odlišný pohled na ozbrojený konflikt, než na jaký jsme zvyklí. Život bez práce nebo veřejné dopravy. Obyvatelé žijící ze dne na den. To vše nabízí dokument To jsme my, to je Ukrajina.
„Snažíme se nemyslet na to, co se děje venku. Jedno známé přísloví říká: když nedokážeš situaci změnit, přizpůsob se jí. A o to se snažíme,“ popisuje situaci Věra Makarova. Ta se svým manželem Sergejem, dcerou a neteří bydlí v obci Starý Ajdar. Veřejná doprava v oblasti nefunguje, do města se vydávají jen když potřebují vyřídit administrativu na úřadě nebo v bance. Nezávislost však není jejich rozhodnutí. Byli k ní přinuceni válkou, která nedaleko probíhá.
Natalia Nikolaevna, jedna z hlavních postav dokumentu.
V obci Novobachmutovka se zase děti musely učit na obecním úřadě. Jeden z výbuchů totiž vyrazil skla z oken, nebylo tam žádné topení a celkově byla škola zničena v průběhu bojů v roce 2015. Organizace Člověk v tísni okna opravila a dodala topení, takže se nedávno žáci mohli vrátit do lavic. „Chci vám říct, abyste si vážili míru. Je to křehká věc,“ říká Galina Pavlovskaja, ředitelka školy.
Přes 800 000 lidí se rozhodlo kvůli válce opustit své domovy. Ti, kteří zůstali, to nemají lehké. Podle jedné z nich se snaží vyžít z toho, co vypěstují, často totiž možnost odejít neměli. „V naší vesnici je 50 nezaměstnaných lidí. Nejsou peníze. Není práce. Není budoucnost. Žijeme ze dne na den,“ popisuje šestapadesátiletá žena. „Všichni jsme už unavení. Každý den máme nějaký pohřeb. Muži umírají jak mouchy. Taková atmosféra nikomu nedodá,“ dodává její sousedka.
První díl dokumentu uvede Televize Seznam ve středu 3. dubna ve 21:30. Druhý díl budeme promítat o dva týdny později 17. dubna ve 21:30.
